Spojeni hudbou

:│70│:

"Cože! Písemka?" to byla moje jediná dvě slova na hodině přírodopisu. Vůbec jsem netušila, že máme něco psát. Asi jak jsem byla tak mimo kvůli Jessemu, tak jsem vůbec nevnímala školu. No super.

Písemka byla, no co si budeme nalhávat, hrozně divná. Bylo to nakombinované učivo ze všech roků, až do letošního roku.

Naštěstí jsem si něco pamatovala, ale moc toho nebylo.

Po téhle hodině už byl naštěstí konec vyučování, takže tradá domů.

Po cestě mi přišla zpráva od mojí učitelky na klavír.

Ahoj Jess. Prosim te, prijd dneska už ve tri. Budu tam mit jednu malou holcicku a ta chce hrat, nebo ja chci, abyste spolu hraly. Dekuju. H. Sholenbergerelonova.

Ne, prosím. Chtěla jsem si odpočinout, zajít za Jessem, nebo mu alespoň zavolat, ale takhle to nevyjde.

Když jsem tedy došla na ten klavír, zjistila jsem, s kým bych měla hrát.

"Jé, ahoj Jess, co tu děláš tak brzy?"

"Johny, co ty tady? Už jsi v pořádku?"

"Jo, ale pojď si radši sednout."

Šli jsme k malému stolečku, u kterého si kreslila jeho sestra. Po chvilce, co jsme ji tiše pozorovali, se najednou zeptal.

"Co tady teda děláš tak brzo?"

Dívala jsem se pod ruce jeho sestry a odpovídala. "Psala mi učitelka, že chce, abych s někým hrála čtřruč." a v tom mi to došlo. Mám hrát s jeho sestrou.

"Jo, to mi Tristy říkala, že by chtěla. Takže Bude hrát s tebou!" řekl nadšeně.

Po chvilce se otevřely dveře a v nich stála moje i Trystinina učitelka.

"Tak pojďte dál. Vedeš jen sestru, nebo tu zůstaneš?"

Už jsem na něm viděla, že řekne, že zůstane, ale já do toho skočila.

"Ne, má hodně práce." usmála jsem se na učitelku a potom i křečovitě na Johnyho.

"Přesně tak. Dneska musím něco udělat. V kolik si mám pro ni přijít?"

Chvíli přemýšlela, než odpověděla. "Můžeš přijít v normální čas, kdy končí Tristy hodina. Když bude chtít zůstat, zůstane."

Kývl a odešel.

Dívala jsem se za ním a nechápala to. Ani ne před týdnem ho odvážela v bezvědomí sanitka, a teď je úplně v pořádku. Nebo tak alespoň vypadá.

"Jess, tak pojď. Máme hodně práce."

Když jsem vešla do třídy, Tristy už seděla za klavírem a něco si hrála. Já si sedla na gauč a čekala, co se bude dít.

"Tak, holky, poslouchejte mě. Jelikož už obě nějakou dobu hrajete, rozhodla jsem se, že je na čase pokročit v umění. Každý umí hrát sám. Ale hrát s někým, to už chce kuráž. Nevím, jestli to půjde, ale chtěla bych to s vámi zkusit. Co vy na to?"

Byla jsem... no, po pravdě ani nevím, co jsem cítila. Bála jsem se, zároveň měla obrovskou radost. Co to bude?

"Jó!" křičela Tristy. Teď, jak na ní svítilo sluníčko, měla vlasy zlaté. Podobně vypadal i její bratr.

Po chvilce přemýšlení ze mě najednou vypadlo: "A co budeme hrát?"

Učitelka si sedla ke mně na gauč a vzala si počítač.

"Našla jsem pár skladeb, které by se vám mohly líbit. Jsou jednoduché."

Postupně nám pustila všechny. Mě se líbily všechny, ale Tristy ani jedna.

"Všechny sou moc těžký a nelíbí se mi." zkřížila si ruce na hrudi a dělala uraženou.

"Tak víš co? Podíváme se po nějaké spolu." navrhla jsem jí.

Chvilku seděla, ale netrvalo to dlouho a vyskočila. "Tak jo!"

Půjčila jsem si od učitelky počítač a hledala. Tristy se nic nelíbilo. Byla jsem z toho už zoufalá, tak jsem pustila jednu z těch, co bylo ve výběru.

Najednou se Tristy zvedla a rozsvítily se jí oči.

"Tuhle." křičela a skákala kolem.

Když jsem učitelce ukazovala, o co jde, kroutila hlavou.

"Tak dobře. Budete hrát Only time. Jess, ty budeš hrát spodek a Tristy vršek, tím pádem hlavní melodii. Námitky?"

Neměla jsem slov a námitky už vůbec ne. Těšila jsem se.

První hodina utekla jako voda a už někdo klepal na dveře. Dveře se otevřely a v nich stál Johny. Měl kolem krku sluchátka.

"Tak co, jdeme domů?"

Tristy se otočila ke klavíru a začala si něco hrát.

Došla jsem k němu a řekla mu: "Myslím, že to znamená ne."

Oba jsme se tomu zasmáli.

"Jess, jestli chceš, můžeš si dát na třicet minut přestávku. My tu zatím budeme cvičit."

Jen jsem kývla a odešla na chodbu.

Ahojky všichni!
Moc se omlouvám, že jsem dlouho nevydala žádnou část, ale nějak mi utekla inspirace a vůbec jsem nevěděla co a jak napsat. Navíc mě čeká maturita, ze které jsem hodně nervózní. Budu se snažit psát co to půjde. Snad se nezlobíte.
Moc děkuji, že jste mi zůstali věrní.

Vaše Cath❤