:│41│:

743 60 2
                                    

Celý leden se neřešilo nic jiného, než známky.

18.1 měli Harry a Elis imatrikulační ples, na který jsme šli všichni i Jesse. Měli takovou tradici, že vždycky na plese oznámili dva lidi, kteří dostali možnost jít na hudební, nebo výtvarnou konzervatoř.

Nikdy jsem to neviděla na živo, ale hrozně se těším.

Po přivítání všech prváků ke studiu následovala chvíle relativního klidu. Nastoupila totiž jejich školní skupina. Ovšem bez maturantů, jak mi bylo řečeno. Tato vsuvka byla kvůli přípravě maturantů. Seřadit se, učesat... nevím, co všechno to obnáší.

Když dohráli svých pár vybraných písniček, uvaděčka oznámila nástup maturantů. Holky měly krásné šaty, takové princeznovské. Byly opravdu krásné. Také bych je chtěla. Jednou si připadat výjimečně.

Jakmile všechny ošerpovali, dali kytky a připili si (samozřejmě i vyfotili) přišlo na řadu oznámení přestupu.

"Než nám maturanti roku 2017 odejdou, prosím, soustřeďme se ještě chvíli na velmi důležitou věc. Většina ví, co tím myslím. Jde o to, že dva studenti z vašich řad, od prvního do čtvrtého ročníku dostanou možnost studovat na hudební, nebo výtvarnou konzervatoři. Tak, jste připravení zjistit, kdo to bude?"

Celým sálem se ozvalo nadšené volání.

"Tak tedy prosím paní ředitelku Fishingerovou, aby přišla a sama vám to oznámila.

Příchod paní ředitelky byl doprovázen tleskáním studentů i rodičů.

"To už stačí. Děkuju. Jak jste slyšeli, nastal čas na přestup pro dva studenty, či studentky. Kdyby chtěl někdo vědět, jak se to vybírá, tak učitelé vyberou určitý počet lidí a nad jejich osudem rozhodují všichni ostatní studenti. Dva s největším počtem, jsou vybráni. Mělo by to být tak, že si tu školu za své výsledky zaslouží. Takže, jste připraveni zjistit, kdo to je?"

Všichni křičeli a byli nadšení.

"Tak dobře, jdeme na to." Otevřela obálku a začala číst. "Je mi ctí vám všem oznámit, že letos přestoupí dva žáci, každý z jiného oboru, ale stejného ročníku. A to z prvního. Tohle se tu ještě nestalo. Přestupují sourozenci. Elis a Harry Stevensovi! Moc vám gratulujeme. Ostatním přejeme krásné studování na naší škole. Děkuji a přeji příjemnou zábavu."

Harry a Elis byli překvapení. Ani v nejmenším to netušili.

Vydrželi jsme na plese docela dlouho, ale potom jsem už začala být unavená. Navíc druhý den jsme museli do školy. Harry s Elis tam zůstali a zbytek odjel domů. Jesse u nás přespal. Se mnou v pokoji, se mnou v posteli.

/\/\/\/\/\/\/\/\/\

V posledním týdnu jsme se začali bavit o lyžáku, který bude následující týden. Hrozně se tam těším. Stejně jako všichni ostatní.

Osobně moc v lásce zimu nemám, protože jediné co v tomto období je, jsou vánoce, silvestr, lyžák a jarní prázdniny. Vlastně před námi jsou už jen ty poslední dvě věci. A také spousta dnů otevřených dveří na středních školách, ale myslím, že už mám docela jasno.

Během vánoc Elis i Harry přešli z našeho specializovaného gymnázia na konzervatoře. Bylo zvláštní, že to dali zrovna sourozencům. V každém případě se budou stěhovat na kolej, takže doma budu... Sama s rodiči. No, to bude ještě zajímavé. Mám je ráda, ne, že ne, ale... budu ráda, když se na víkendy budou vracet. Teda, alespoň v to doufám.

"Jess? Jess, tím, že Harry přechází na konzervatoř, se nám vyskytl jeden malý problém."

"Mamí, o co jde, neděs mě." seděly jsme v autě a právě se vracely z kolejí v Samanetě, což bylo asi 300 kilometrů. Byla to dlouhá a unavující cesta. Řídil táta, takže jsme si mohly povídat.

"No, Harry chodil každý pátek na hodiny klavíru. Říkali jsme si s tatínkem, jestli bys tam nechtěla chodit místo něj, když je to zaplacené. Také by se ti to hodilo k přijímačkám. Chceš na hudební gympl, ne?"

"Jo. To asi chci. Nevím, pořád se rozhoduju." opřela jsem si hlavu o opěradlo a dívala se z okna, i když tam byla tma. Vzala jsem si sluchátka a pustila si různé písničky. Než jsme dojeli domů, tak jsem usnula.





Ooo, 500 přečtění!! Děkuju mockrát! Je to sice jen číslo, ale pro mě to znamená, že se vám můj příběh líbí a čtete ho.  Děkuju 😃

Snažila jsem se vám sem dát další část co nejdříve to šlo, ale bohužel mě nic nenapadalo. 😔 Ale snad už to půjde. Doufám v to.Chci se vám věnovat, psát, co to jde, ale moc to nejde.

Moc děkuju za každé přečtení, komentáře, hlasy i případné sdílení.

Mám vás ráda. 

Vaše Cath

Spojeni hudbouKde žijí příběhy. Začni objevovat