Spojeni hudbou

:│18│:

Když jsem se ráno probudila, celým domem bylo něco krásně cítit.

Cestou dolů do kuchyně, jsem si čím dál tím víc uvědomovala, že by nikdo neměl být doma. V každém případě tu někdo byl.

Když jsem vešla do kuchyně jen v pyžamu, někoho jsem uviděla. Odkašlala jsem si. V tom se otočil od sporáku.

„Je, ahoj. Vlastně dobré ráno. Jak ses vyspala?" usmíval se na mě můj společník při skládání písní.

„Dobré ráno, Jesse. Docela to šlo. Co ty, jak ses vyspal."

Začal se červenat. „Promiň, jen jsem si na chvilku lehl a kreslil. Jenže jsem po chvilce usnul a zabral ti postel."

„To nevadí. Já jsem se vyspala u Sophie. Tady je dost místa na spaní."

Viděla jsem na něm, že se cítí mírně trapně. Přišla jsem k němu blíž. Znervózněl a bylo to vidět. Upustil totiž naběračku, kterou měl v ruce.

„Co to tady tak hezky voní?" Usmála jsem se na něj a poodstoupila.

Zdálo se, že Jesse už je klidnější. Zvedl naběračku ze země a otočil se zpět k pánvičce.

„Pokouším se udělat palačinky. Jako omluvu za to, co jsem ti včera řekl. Moc mě to mrzí."

„Jesse, otoč se, prosím."

Kupodivu se opravdu otočil. Viděla jsem na něm, že ho to opravdu mrzí.

„To nevadí. Opravdu. Chyby děláme, abychom se z nich poučili." Pousmála jsem se, aby mu to nebylo tak líto.

Upřeně se díval do země. „Promiň."

„Už dost omluv. Můžu ti pomoct s vařením?" Vstala jsem a šla k němu.

Otočili jsme se ke sporáku a společně pekli.

Když jsem nalévala těsto na pánvičku, omylem jsem mu kápla na ruku. Najednou se mu v očích objevila kulišárna.

„Ne! Jesse! Ať tě to ani nenapadne."

„Pozdě. Už mě to napadlo."

Vzal sběračku, dal do ní trochu těsta a hodil ho po mně. Naneštěstí se netrefil, takže bylo těsto po celé kuchyni.

Nenechala jsem si to líbit a sáhla jsem do hrnku s těstem a hodila ho po něm.

On udělal to samé. Byla to velká zábava. Oba jsme byli pořádně špinaví a kolem nás to bylo podobné. V hrnku zůstalo už jen trochu.

Jesse byl blíž, takže ho využil. Nabral si ho do rukou, a já před ním začala utíkat. Zůstala jsem ale pouze v kuchyni, aby ten nepořádek nebyl i jinde.

Zastavila jsem se, abych se vykašlala. To byla osudová chyba. Jesse ke mně přišel a zezadu mi plácnul všechno těsto na břicho. To mu ale asi nestačilo, tak mě zvedl a přitáhl k sobě. Smála jsem se.

Když mě postavil na zem, otočila jsem se k němu čelem. Stála jsem těsně u něho.

Pomalu jsme se k sobě přibližovali.

Stalo se to! On mi dal pusu! Nebo já jemu?

V každém případě se to stalo. Bylo to zvláštní. Nikdy se mi nic podobného nestalo. Ani jen nic podobného necítila.

Jesse je zvláštní a s ním přichází i zvláštní energie.

Trvalo to jen chviličku. Ale i to bylo dost.

Dal mi ještě jednu. Ta byla ale delší. Pustila jsem ho a poodstoupila. Otřela jsem si ret.

Najednou jsem si všimla, že je mezi dveřmi mamka. Byla vyděšená.

„Pro pána krále, co se to tu stalo!"

Všimla jsem si, na co asi máma naráží. Všude bylo palačinkové těsto.

„Promiň, mami. Hned to uklidím."

„Omlouvám se. Chtěl jsem jen Jess připravit snídani a krapet se nám to vymklo kontrole."

„Ukliďte to tu. Hned. Proto jsi tu nezůstával. Promiňte. Dva dny jsem nespala."

„Stalo se něco, mami?" Dělala jsem si starost, protože se tohle mamce nikdy nestalo.

„To nic. Jdu si lehnout. Uvaříš mi potom něco k obědu?"

„Samozřejmě, mami."

„Dobrou Jess. Dobrou Jesse."

„Dobrou noc paní Stevensová."

Máma odešla a my zůstali dole v kuchyni v tom nepořádku. Jesse se díval všude kolem. Viděla jsem, že mu to je líto. Myslím, že ten nepořádek. Ne ta pusa.

Po úklidu, který nám zabral docela hodně času, protože se to těsto mezi tím stačilo nalepit, se na mě Jesse díval. Pořád jsem byla ještě v pyžamu.

„Co se na mě tak koukáš?" řekla jsem milým hlasem.

„Copak se na tebe nemohu dívat? Hrozně ti to sluší."

„Ty si kecka. Vždyť jsem ještě v pyžamu." Cítila jsem, jak se moje barva pomalu mění na červeno.

„No právě přesně proto." Díval se na mě téměř zamilovaně.