Spojeni hudbou

:│126│:

Usnula jsem hned jak začal hrát. Jenže tím to dobře skončilo. Zase přišel sen. Nebo spíš noční můra. 

Začalo to na nějakém plese. Nijak zvláště jsem tomu nevěnovala pozornost, protože mi to nepřišlo důležité. Najednou se vedle mě z ničeho nic objevil Jesse. Natáhl ke mě ruku a vedl mě do prostředka tanečního parketu. Zrovna hrála nějaká hodně známá rychlá písnička, ale nebylo rozumět slovům. Po této pokračovala jiná a pomalá. Chytl mě za pas a tančili jsme. Na konci tance jsem pochopila, že se jedná o valčík. A to ho neumím, ale tady jsme ho dávali nejlépe. Najednou jsme se ocitli u mě v pokoji v posteli. Jediné co jsem viděla byli mé šaty na zemi a pyžamo na židli. Takže jsem asi spala nahá. A Jesse vedle mě? Nadzvedla jsem peřinu a... Najednou jsem stála dole v obýváku a nehorázně na mě křičel táta. Nechápala jsem vůbec proč. A Jesse tam stál jen se sklopenou hlavou. Aby toho nebylo málo, najednou odešel. Šla jsem nahoru po schodech do pokoje a udělalo se mi zle. Další pokračování bylo v obchodě s kalhotami. Nějakým záhadným způsobem jsem se nemohla dostat do svých obvyklých 25. Ale ani mi nebyli. "A to jsem sportovala víc." Proběhlo mi hlavou.

V tu chvíli jsem sebou trhla a proudila jsem se. 

Ztěžka jsem oddychovala. Kolem už byla tma, takže muselo být pozdě. Podívala jsem se vedle sebe a tam... Proboha! Jesse! Co se to děje!?

Pohled jsem stočila ne podlahu. Nikde žádné šaty, první dobrá věc. Hned potom jsem se podívala na židli. A sakra! Bylo tam moje pyžamo, že bych... "To nemůže být pravda." Podívala jsem se na sebe.

Uff. Byla jsem oblečená. Jen jsem neměla své klasické pyžamo, ale tílko a kraťasy. Že bych si to vzala kvůli Jessemu? Asi jo. Oddychla jsem si a vrátila se zpět do polohy v leže. Chtěla jsem si lehnout na bok a dívat se na Jesseho, ale chytl mě za břicho a přitáhl k sobě. Usmála jsem se a přitulila se k němu co to šlo a pomalu znovu usínala. Hodně mě s tím pomohl. A to jeho dokonalá vůně. Kořeněná, ale zároveň sladká. Nijak to nedokážu pořádně popsat. 

Začala jsem cítit, že usínám až jsem se znovu dostala do snů.

Probudila jsem se v nemocnici. Byla jsem hrozně rozlámaná a bolelo mě snad úplně všechno. Z nenadání se rozvrzali dveře a v nich, a tam nějaká sestřička s malým uzlíčkem v ruce.

"Tak maminko, jsme tu na papání." Vykulila jsem oči když se přibližovala ke mě. Zavřela jsem oči, a když jsem je znovu otevřela, byla jsem někde, kde bylo až moc malých dětí! Asi ve školce. Vedle mě stál někdo, ale místo obličeje měl černo, což mi přišlo trochu divné. Po chvilce ke mě a mému společníkovi přišel chlapeček a za ním šla pomalu holčička.

"Teto, ty jsi tady?" Řekl chlapeček. 

"Já jsem ti říkala, že maminka dorazí." A podívala se ta malá dívenka na mě.

Opět jsem se probudila. Doma. Sama s Jessem. Byla jsem hodně ráda, že to byl jen sen. Znovu a snad naposledy jsem si lehla vedle Jesseho, ale snažila jsem se pokud možno neusnout. Další takový sen bych doopravdy nerozdýchala.

Ahojky všichni! 

Nejprve se chci opět omluvit. Pořádně nestíhám psát a zkouškové tomu také moc nepomáhá. Pokusím se pro vás něco napsat.

Snad se vám kapitola, ve které se toho sice moc neděje, ale je tu, líbila.

Co si myslíte vy o těch snech? Pozitiva/ negativa?

Celkově bych byla ráda, kdybyste mi napsali názor na příběh. Myslím celkový. Nemusíte sem do komentářů, klidně do zpráv. Byla bych moc ráda.

Tak jo, to je asi vše, co jsem chtěla sdělit.

Vaše Cath❤️