Spojeni hudbou

:│147│:

Následující dny v květnu se nesly ve stejném duchu, jako víkend. Hodně jsem cvičila na klavír, Konečně jsme ve škole začali cvičit program na ples a nacvičování muzikálu. No, zrovna málo jsme toho neměli.

V neděli 4. Června mělo moje zlatíčko narozeniny.

Dlouho jsem pořádně nevěděla, co mu vymyslet. Nejen dárek, ale také nějaké překvapení.

Myslela jsem si, že když mám bratry, že mi půjde vymyslet dárek pro kluka dobře, ale nijak mi to nepomohlo. Když vybírám pro Sophi, nebo Elis, tak vyberu to, co by se líbilo mě. I když vybrat Jessemu něco, co by se líbilo i mě by nebylo úplně od věci.

Začala jsem tedy uvažovat, co bych s ním mohla zažít. Díky němu jsem toho už zažila tolik, že už nevím, co víc si přát. Ani tak mě nic nenapadalo.

Po dlouhém prohlížení internetu mě do očí praštila nabídka aquaparku. Bylo by super oslavit jeho narozeniny takhle někde mimo domov.

Vymyšleno. Koupím mu vstup do aqvaparku a tam mu upeču dort a ještě něco, ale to musím ještě vymyslet.

Po dlouhém uvažování jsem mu v centru koupila úžasnou voňavku. Mně se líbila a tím jsem doufala, že se bude líbit i jemu. Měla jsem také nutkání mu koupit jednu mikinu, kterou bych si víceméně zabavila já. Byla červeno černá, jedna barva byla vždy v nějakém tvaru a ty tvary byly sešité. Líbila se mi, ale bohužel ji měli jen hrozně velikou. Tam bych se vešla já, Jesse a klidně i ještě někdo další.

V sobotu jsem Jessemu řekla, aby večer přišel ke mně a aby si s sebou vzal plavky a ručník. Muselo mu být jasné, co se bude dít.

„Ahoj lásko, tak jsem tady. Co to se mnou plánuješ?" Zasmál se mezi dveřmi, když jsem mu otvírala. Nic jsem mu na to neřekla, jen ho zatáhla dovnitř a jeho zády zavřela vchodové dveře, na které jsem ho natlačila a začala ho bláznivě hltat celým tělem.

Když jsem přestala, všimla jsem si, že je asi překvapený.

„Tak jo, takovýhle plán se mi líbí," zašeptal a zasmál se tomu.

„Ahoj Jesse. Přespíš dnes u nás?" Nevím odkud, ale najednou vedle mě stála mamka.

„Dobrý večer, paní Stevensová. Pokud jsem to dobře pochopil, tak ano." Otočil se na mě a já jen souhlasně kývla.

„Tak skvělé. Mládeži, uděláte si něco k večeři? Ben je v práci a já mám sraz s kamarádkami. Musíme probrat novinky." Usmála se a mrkla na mě. „Nejspíš přespím u Sáry, tak na mě nečekejte. Uvidíme se odpoledne?"

„Jojo, měj se a hezky si to užij." Rozloučila jsem se s mámou.

Asi po půl hodině odešla a my zůstali doma sami.

„Tak co si dáš k jídlu?" Ptala jsem se, když jsem se dívala do ledničky.

Když jsem se otočila, chytil mě kolem pasu a do ucha mi zašeptal: „Tebe."

Usmála jsem se a jeho ruce chytla svými. Bylo mi tak krásně.

„Dobře, tak ledničku zavřeme a půjdeme ke mně?" zeptala jsem se, i když mi bylo jasné, co odpoví. Jen mi zavrněl do ucha.

Už v té chvíli mi bylo jasné, že dnešní nic neskončí. 

Ahoj všichni!
Moc se omlouvám, že je kapitola tak moc pozdě, ale byla jsem týden na kurzu a inspirace si dávala na čas. Ale stále se někde toulá. Uvidíme, snad už teď budu moct psát a vydávat jednou týdně. 
Ještě jednou se omlouvám. V příští kapitole se můžete už těšit na ty narozeniny.
Mějte se  krásně
Vaše Cath ❤