Spojeni hudbou

:│4│:

Najednou jsme stáli u nás před barákem.

„To už jsme tady?"

Na Jessem bylo vidět, že by si přál, aby ta cesta byla delší.

„No, jo. A nechceš na chvíli dovnitř? Předtím jsem ti neodpověděla. Klavír mám. Dokonce křídlo. Tak že bys mi zahrál, to, co jsi mi složil. Vypadalo to dobře."

„A nebudu tam překážet? To bych totiž opravdu nechtěl."

„Jediné, co tam možná překáží, je stará skříň, kterou ani nepoužíváme. Určitě nebudeš překážet. Tak co, půjdeš?"

Navenek jsem působila vyrovnaně, klidně a rozhodně. Nebo jsem se o to alespoň snažila. Bylo mi jasné, že mu možná připadalo, že po něm nechci jen, aby mi zahrál. Ale mně o nic jiného opravdu nešlo. Žádné postranní úmysly v tom tentokrát nebyly.

„Tak dobře půjdu. Ale jen ti to zahraji a půjdu si po svém."

Sakra. On si opravdu myslí, že ho chci svést. Ale není to tak. Nebo alespoň teď jsem na to nemyslela.

Když jsem otevřela dveře, všude na zemi byla voda.

„Mami? Tati? Je tady někdo? Elis? Harry?" Otočila jsem se na něj. „Promiň. Dneska to asi nevyjde. Podívej se na tu spoušť. Musím to uklidit." a ukázala jsem na podlahu uvnitř.

„Nechceš, abych ti pomohl?" nabídl se a možná že chtěl, abych ho odmítla.

„To je dobré. Nechci tě zdržovat. Sad to budu mít brzy hotové."

„Rád ti pomohu. Stejně nemám co dělat." Zahleděl se do země a dělal, že se vrtá v naší rohožce. „A když spojíme potřebné s příjemným, tak nám to půjde ještě lépe." Najednou zvedl hlavu a byl připravený. „Takže, kde máš nějaký hadr a koště?"

Jen jsem na něj zírala s otevřenou pusou. „Myslíš to vážně? Já tě nechci zdržovat. Co příjemného myslíš?" Celkem jsem se bála, co tím myslí.

Pomalu jsem začala myslet na to, co budeme dělat, až mi zahraje. Asi půjde domů, nebo bych mu mohla udělat něco k jídlu.

Když jsem přinesla všechno potřebné na úklid, Jesse už seděl připravený na kraji té potopy.

„Nakonec jsem zjistila, že je to jen tady v předsíni, v chodbě a kuchyni. Jinak se to jinam nedostalo. Vidím to jen na chvilku. Takže. Opravdu mi chceš pomoct?"

„Jess, sedím tady připravený, abych ti mohl pomoct. Tobě bych pomohl uklidit úplně cokoli. Když říkáš, že je to jen v pár místnostech, tak nám zbude více času na hraní a pokud máš ráda, tak i kreslení. Tedy samozřejmě jen pokud budeš chtít."

No já nemám slov. On sám mi navrhuje, aby tu mohl zůstat déle. Ale já ho nechci odkopávat, ale zatím si ho nechci ani moc pouštět k tělu. Vždyť se známe jen krátce. Ale něčím mě nehorázně přitahuje. Ale čím.

„Tak pojď. Vrhneme se na to, ať to máme rychle hotové."

Jesse se na mě podíval nějak šibalsky. Úsměv měl od ucha k uchu, oči mu zářily. Co sakra čeká, že se stane?

Po úklidu po mně hodil mokrý hadr. Já se na něj podívala uraženě, ale se srandou v hlase jsem mu řekla „Jesse nech toho." To se na mě smutně podíval. Přišla jsem k němu, zvedla mu hlavu a zadívala jsem se mu do očí. Tak hluboko jsem nikdy nezajela. Koukali jsme se takhle jeden druhému do očí.