Spojeni hudbou

:│67│:

Přibližoval se ke mně blíž a blíž. Už mi téměř dával pusu, když v tom se odtáhl.

"Ehm, muffin?" řekl a zpoza polštáře vytáhl čokoládový.

Bože, jak ho miluju. Jesseho, samozřejmě. Teda i ten muffin.

Líbí se mi, že je opatrný a nechce vše za každou cenu.

Musela jsem se smát. Myslela jsem si, že mě tu chce, no že chce něco, ale že si to jen připravuje, aby mi dal jídlo? Boží.

Když jsem se dosmála, dala jsem mu pusu do vlasů. Jeho jindy dokonale suché a hladké a mnohdy vyžehlené vlasy byly hrubé, zacuchané a mokré. Zpocené. Ble. Ale miluju ho. Nikdy jsem nepřestala.

"Lásko, asi bych měla jít, abych stihla alespoň něco ze školy."

"Ty si nešla do školy? Co je vůbec za den?"

"Je středa, 22.2. No, tak nějak zatím ne. Máme až od deseti, takže bych měla už pomalu jít."

Rozloučili jsme se a já vyrazila do školy.

Přijela jsem pozdě. A to téměř o půl hodiny. Máma bude mít radost.

O přestávce jsem hledala Merry. Našla jsem ji na lavičce vedle Ondry. Jakmile mě viděla, pustila mu ruku.

"Ahoj, jak se máš?" ptala se mě vesele.

"Už dobře. Klidně se zase chyťte, mně to nevadí. Mám dobrou zprávu."

Ondra ji hned chytl a vypadalo to, že ji hned tak nepustí.

"Jakou dobrou zprávu?" ptala se hned zvědavě Merry.

Přišla jsem k nim a sedla si vedle Merry.

"Dneska jsem byla za Jessem."

"A blbý? Je mu líp?" Vyhrkla na mě otázky dřív, než jsem stihla cokoliv říct.

"Jo je mu líp. Je mu dost dobře." odmlčela jsem se, chytla ji za rameno a konečně jí to řekla. "Omluvil se mi a jsme zase spolu. Chápeš to? Zase spolu chodíme. Nevím, jak jsem to bez něj těch pár dnů mohla vydržet."

"Jess, to je úžasná zpráva." vykřikla a objala mě. "Mám takovou radost. Vy dva jste jak pro sebe stvořený. A to, jak jste se seznámili je nádherný příběh."

"Jaký? Chtěl bych ho slyšet." zapojil se najednou Ondra.

Protočila jsem oči v sloup. "Třeba jindy, jo? Za chvíli zvoní. Tak ahoj." usmála jsem se a odešla.

Najednou mi bylo vážně hodně dobře. Cítila jsem se zase celá.

Po škole jsem celá natěšená zavolala An.

"Ahoj, to je taky dost, že ses ozvala. Jak to s ním vypadá?" vykřikla hned do telefonu.

"Ahoj. Má černý kašel, takže skoro žádné návštěvy. Dneska jsem u něj byla a usmířili jsme se. Mám z toho ohromnou radost."

"Wooow, to já taky. Jste moc krásný pár. Má tě doopravdy rád. Vždycky, když jsem ho viděla, díval se na tebe tak, jako by tě chtěl sníst."

"An, bože!" musela jsem se tomu smát. Jinak to nešlo.

"No co, je to tak."

"Dobře, tak děkuju. Ale kvůli tomu ti nevolám. Nechtěla bys přijít? Jsem doma sama a budu celou noc. Rodiče jsou na dovolené- na takových líbánkách po 10 letech. Takže se tu trochu sama bojím."

"Tvoji rodiče jsou spolu už tak dlouho?"

"No, od druhé svatby. Ta první byla těsně před narozením Kyla a tomu je, no, kolem 25? Nevím, nepamatuju si to. Myslím, že jsou spolu tak 25- 30 let."

"Ty jo, to je hrozný, když si uvědomím, kolik Kat je. Při tom vypadá na půlku. Možná ani to ne."

"Máma klame. Tak přijdeš? Pustíme si nějaký film a probereme konečně ty prázdniny!"

"Tak jo. Budu se těšit, Jess."

"Já taky. Pa."

Jsem ráda, že přijde. Nerada jsem doma sama. Hlavně mě zajímá, co se dělo na těch horách, když okolo stále tolik mlží.

Ahojky! Moc se omlouvám, že až dnes, ale trochu nestíhám. Po 6 týdnech jsem ve škole (nebojte, nemocná jsem nebyla) a tak trochu padám na papulu. Snad se vám líbila. Osobně nevím, o čem je, protože jsem ji psala po kouskách.
Chtěla bych se zeptat na váš názor. Co si o mám příběhu myslíte? A prosím, komentáře typu je skvělá ne. Nebo ano, ale trošku to rozveďte. Ať vím, co zlepšit. Děkuji předem.

Moc děkuji za všechno.

Vaše Cath❤