Spojeni hudbou

:│88│:

Když jsem podávala Lilly šaty, vzpomněla jsem si na kravatu.

„Málem bych zapomněla. Nemáte kravatu se stejnými barvami?"

„Podíváme se, co máme. To je pro váš?"

„Ano. Původně jsem chtěl pouze motýlka, ale kravata bude asi lepší."

„To rozhodně. Tak tu vydržte, já se podívám a zabalím."

Lilly odešla a my jsme si sedli ke stolku. Merry si koupila šaty a přišla k nám.

„Kde je Ondra?"

Vstala jsem a pustila Merry sednout. Já si sedla na Jesseho. Ten mě hned objal a opřel se o mě.

„Musel jít, ale pozdravuje tě. Merry, co se mezi vámi stalo. Sice jsem se ho několikrát ptal, ale nic mi neodpověděl."

Viděla jsem, jak se jí oči začínají zalévat slzami.

„Myslím, že je mezi námi konec."

„Ale co to povídáš? Určitě jen dneska neměl den."

„Jess, nemusíš mě utěšovat. Je to tak."

Vyhrabala jsem se z Jesseho klína a šla jsem obejmout Merry. Ta mě objala a rozbrečela se. Po chvíli se k nám přidal i Jesse se slovy: „Jé, holky, já vás mám tak rád." A objal nás obě. Všichni jsme se smáli. I Merry, což bylo dobře.

„Ehm, šaty máte připravené, a kravatu si můžete vybrat."

Jesse nás pustil a šel si vybrat.

Pustila jsem Merry a podala jí kapesník.

„Dobrý?"

„Snad jo. Je to divný, co?"

„Myslíš to jeho chování? Je trochu zvláštní, to máš pravdu. Ale tak je toho na něj moc. Opravuje si známky, dodělává absolventu, doufá, že vůbec proleze."

„To se mi snad zdá, ty ho ještě obhajuješ?"

„Ne, neobhajuju. Jen říkám, proč se tak může chovat."

„Tak já jsem už vybral. Půjdeme?"

Otočila jsem se k němu a poslala mu pusu.

„Tak já vás už nechám. Stejně tu jsem navíc. Uvidíme se zítra."

„Merry! Počkej! Merr!" vyběhla jsem za ní a chytla ji za ruku.

„Jessiko, čemu nerozumíš. Prostě mě nech. Nemám na to náladu. A ani na tebe. Ahoj Jesse. Čau zítra."

Zůstala jsem stát a zírat na dveře. Zase.

„Lásko? Jess, pojď."

Když jsme došli domů, máma už byla jak u vytržení. Musela jsem si je jít hned vyzkoušet a ukázat se. Ale nejdřív...

„Ty šaty jsou nádherné. Jen ještě potřebuješ vhodné boty. A ty jsem si ti dovolila obstarat. Počkej, hned je přinesu a vyzkoušíš si to najednou."

Máma mi podala krabici. Když jsem ji otevřela, nemohla jsem uvěřit svým očím.

„Mami, ty ses snad zbláznila. Ty jsou naprosto dokonalé."

Byly na podpatku, ale ne moc vysokém, bílé páskové s kamínkovou přezkou. No, prostě nádherné. Škoda, že nebudou vidět.

Hned jsem si je dala k šatům a objala mámu.

„Mami, děkuju hrozně moc, jsou nádherné."

„Jess, ukaž se mi v nich, prosím. Myslím celkově." Naléhala mamka, ale měla jsem hroznou radost, takže jsem souhlasila.

Jakmile jsem si u sebe v pokoji oblékla ty nádherné šaty a Jesseho dopomocí, jsem se vydala dolů s botami v ruce.

Když mě máma uviděla, ztratila slova a jen stála s otevřenou pusou. Pro Jesseho už to takové překvapení nebylo.

Prošla jsem se po chodbě až dozadu k pracovně a ateliéru. Když jsem se otočila, přišel ke mně Jesse, vzal mě za ruku a dovedl k mámě.

„Mami, ty brečíš?" nebyla jsme si jistá.

„Vy jste spolu tak krásní. Jen mě to dojalo. Moc vám to spolu sluší." Šla si sednout do obýváku a dala si ruce přes obličej.

„Mami, co se stalo?"

„Nic, holčičko. Jen mě to dojalo. Jste krásný pár."

Podívala jsem se na Jesseho, který se na mě usmíval.

Nechala jsem je dole a šla se převléct. Do schodů jsem si ty boty opět sundala. Jsou sice krásné, ale boleli mě z nich nohy. Budu je muset rozchodit.

Ahoj! Tohle napíšu už jen jednou a začnou vám prázdniny (já už je mám delší dobu)!

Snad se vám přípravy na ples líbí. Ale pořád mi vrtá hlavou, co je s tím Ondrou. Co se může stát?

Moc děkuji za všechno! 

Myslíš, že by si příběh zasloužil lepší umístění, víc přečtení? Pokud znáte někoho, komu by se příběh líbil, tak ho pošlete, sdílejte... budu jedině ráda a posunete ho i výš :) (nemusíte to dělat)

JonMra   Všechno nejlepší ještě jednou :)

Vaše Cath❤