Spojeni hudbou

:│21│:

V každém případě bude moje odpověď kladná. Nejprve zkusím první možnost.

„Vážený pane, Jesse Astinsi. Jsem velice potěšena vaší nabídkou. Ale jsem ještě moc mladá na tak těžké rozhodnutí. Měla bych se zeptat rodičů, zda budou souhlasit."

Na Jessem bylo vidět, že je zmatený.

„Tedy, ve vašem jazyce si myslím, že to znamená něco jako..."

Vstala jsem a tvářila jsem se velice vážně.

„Ano! Ano! Ano! A velice ráda." A hned jsem mu skočila kolem krku.

Jesse se začal usmívat, chytil mě v podpaží a zvedl do vzduchu, až jsme málem spadli do vody.

Když mě opět postavil nohama pevně na zem, teda vlastně na prkenné molo, tak jsme se líbali. Dlouho. Pomalu věky.

Když už jsme byli oba zadýchaní, sedli jsme si zpátky na molo a objali se tak, jako předtím.

Po nějaké době mi zazvonil telefon.

„Jessiko, sakra, kde jste! Dávno už jíme. Takže ať jste, kde jste, přijďte co nejdříve. Jasný? Doufám, že je Jesse s tebou."

„Ano, mami, je se mnou. Za chvilku tam budeme."

„To doufám." A položila mi telefon.

Podívala jsem se na Jesseho. Usmíval se. Bylo to hrozně krásné. On je krásný.

„Jesse, budeme muset jít. Už se po nás shání."

Beze slov se zvedl a pomohl i mně. Dal mi pusu. Bylo z toho cítit, že je nervózní a nejistý. I já jsem byla. Vzali jsme se za ruku a odešli jsme směrem do domu.

Každý den jsem byla někde sama s Jessem. Karl s námi už ani nechodil. Když jsme byli v domě, dělali jsme si naschvály a smáli se. Ale když jsme byli spolu, jen my dva, drželi jsme se za ruce, líbali se a kravili.

Když jsme se v neděli loučili s babičkou a ostatními, bylo mi smutno.

„Holčičko, neplač. Vždyť víš, že tě tu všichni moc rádi uvidíme."

„Já vím, babi. Zůstanou tu krásné vzpomínky."

Dala jsem babočce pusu a ostatním jsem zamávala. Jesse se loučil s babičkou a náramně se smáli.

Když už jsme byli všichni v autě, zamávala jsem z okýnka a zavolala: „Ahój!" Věděla jsem, že bude trvat hodně dlouho, než sem znovu přijedu.

S Jessem jsme si sedli úplně dozadu. Vzal mě za ruku a já si o něj opřela hlavu. Téměř jsem brečela. Jesse nechtěl mluvit, a tak jsme si psali přes jeho telefon. On něco napsal a já mu odepsala. Bylo to hezké. Celou dobu jsme byli na sebe namačknutí. Bylo mi tak krásně a příjemně, že jsem někde po cestě usnula. Probudilo mě až krásné hlazení a slova.

„Jessinko. Lásko. Pojď se najíst." A dal mi pusu do vlasů. Asi se nikdo nedíval, nebo nevím.

Sice se mi moc nechtělo, ale měla jsem opravdu velký hlad.

„Už jsme doma?"

„Jó, holka, to bys chtěla hodně. Teleportovat se zatím neumíme," řekl táta sarkasticky.

„A kde teda jsme, tati?"

„Na dálnici, u hranic. Pořád na Slovensku."

„Aha. A kolik je?"

„Je šest. Tak se pojďte najíst. Tady je ta restaurace, co máš tak ráda."

Nevěřila jsem mu. Nemotorně jsem se vyhrabala ven z auta a tam... bože, táta měl pravdu. Moje milovaná restaurace.

Důvod, proč ji mám tak ráda je třeba ten, že ať si řeknete cokoliv, tak vám to udělají. I sebevětší blbost. Naposledy, když jsem tu byla, asi před rokem, jsem dokonce mohla do kuchyně a pomoct při vaření mého jídla. Bylo to úžasné.

„Tak honem, pojďte vy loudalové," křikla jsem do auta.

Když jsme vešli dovnitř, nemohla jsem vyjít z úžasu. Nic, ale naprosto nic se tam nezměnilo.

Tentokrát mi už návštěvu kuchyně nenabídli. A i kdyby nabídli, odmítla bych.

Seděli jsme tam asi hodinu a půl, když se máma s hrůzou podívala na hodinky.

„Musíme jet. Je půl osmé!"

Táta rychle zaplatil, poděkoval číšnici a odešli jsme.

Domu jsme přijeli kolem půl třetí.

„Jessiko a Jesse, jdětě okamžitě spát. Elis, ty taky a Harry, pro tebe to také platí."

„Ale mami, já musím doprovodit Irenku."

„No, protentokrát se snad nic nestane, když tu přespí. To platí i pro Jaspera."

„Ale já můžu jít domů. Mám to kousek."

„Jesse, neodmlouvej. Je pozdě a zítra brzy vstáváte. Tak honem všichni spát. I ty, Benji. Taky máš ráno vizitu a pak ambulanci."

Máma nás jako pravý generál zahnala do pokojů. Jesseho a Jaspera uložila do jednoho pokoje, a to po Kylovi.

Jakmile jsem zalezla do postele, usnula jsem.

Zdálo se mi o Jessem. Byl to hrozně krásný sen. Už nikdy jsem se nechtěla probudit.