Spojeni hudbou

:│78│:

Najednou někdo zazvonil. Jesse mě pevně objal a nepustil. Místo toho mi začal šeptat do ucha.

„Nechoď tam. Zalezeme si radši do postele. Prosím."

Neubránila jsem se úsměvu. Chvilku jsem to vydržela, ale potom se znovu ozvalo zvonění a bouchání na dveře.

„Jesse, jdi si lehnout. Zahrabej se pod peřinu a já jdu otevřít. To je rozkaz."

„Ne. Nikam nejdu. Leda, že bys tam šla semnou."

„Tak dobře, přijdu hned za tebou. Ale ať už tam jsi."

Když mě konečně pustil, musela jsem si srovnat celé šaty. Vypadala jsem, jako bych prováděla bůhví co. Ale ono to také tak bylo.

Než jsem došla ke dveřím, koukla jsem se na Jesseho, jestli už je v posteli. Byl přikrytý, ale seděl.

Když jsem otevřela dveře, stála tam Laura.

„Co tu zase chceš?" byla jsem téměř nevrlá.

„Jdu za svým miláčkem. Četla jsi přece, že miluje mě. Tak vypal. Já už se o něj postarám." řekla povýšeně.

Podívala jsem se k Jessemu. Ten ležel, a dělal, že spí. Než jsem se otočila zpátky, Laura už byla nacpaná vevnitř.

„Lauro, jdi domů. Tady nemáš co dělat. Najdi si někoho jiného, koho budeš urážet a snažit se sbalit kluka, na kterého nemáš a který tě nechce."

„Už to pochop Jess. On ti lže. Nechce tě."

Laura se cpala k Jessemu do pokoje. Než stačila dojít k němu do pokoje, stoupla jsem si mezi dveře a pevně se zapřela rukama.

„Jestli si myslíš, že mě zastavíš, tak jsi na omylu."

Snažila se mi ruce prorazit, a když se jí to na poprvé nepodařilo, rozeběhla se proti mně. Najednou jsem slyšela něco křupnout. Hned na to jsem se skroutila na zem.

„Au, to bolí. Ty krávo, zlomila jsi mi ruku!" cítil jsem, jak se mi hrnou slzy do očí.

„Neřvi. Zbudíš Jesseho."

Najednou kevmě přiběhl.

„Lásko co se ti stalo. Lauro, co si jí udělala?"

„To je dobrý, jdi si lehnout." Začali mi téct slzy z očí. Tentokráte kvůli tomu, že mě ta ruka opravdu bolela.

„Lauro, už ti chci něco hodně dlouho říct. Jdi už do prdele. Mě nikdy nebudeš mít a prosím tě. Už mě tím neotravuj. A vypadni." ukázal na dveře a zařval na ni: „Vypadni!!"

„Budeš litovat. Oba budete litovat."

Když už konečně vypadla, Jesse mi pomohl vstát. Pořád jsem brečela.

„Jess, musíš s tím k doktorovi. A to hned."

„Ne já nemůžu. Budu tu s tebou."

„O tom ani neuvažuj. Za chvíli přijede otčím a odvezeme tě na pohotovost. Nebo ne. Zavolám mu rovnou. Nebo mám zavolat tvému tátovi?"

„Ne! Nikomu nevolej. Nic mi není"

To bohužel nebyla pravda a bylo to i vidět. Moje pravá ruka byla nateklá a měla na sobě modřinu.

„Tomuhle říkáš, že to nic není? Nic takového. Sedni si tady. Já ti přinesu zmrzlou zeleninu a chlaď to."

Když mi ji přinesl, někomu zavolal. Poznala jsem, že volal mému tátovi.

„Jesse, říkala jsem ti, že nikomu nemáš volat."

„Já vím, ale nemůžu tě takhle vidět trpět. Za chvíli tu pro tebe bude táta a odveze tě do nemocnice."

Natáhla jsem ruku jeho směrem. Okamžitě si ke mně sedl a objal mě ze zadu.

„Jesse?"

Políbil mě na krk. „Ano?"

„Vím, že bys neměl chodit ven, ale prosím nejel bys semnou?"

Otočil mi obličej k sobě a dal mi pusu.

„To víš, že pojedu. Máma má přijet pozdě a stejně jí napíšu vzkaz. Stejně by mě s tebou poslala."

„Tak dobře. Děkuji moc."

Dala jsem mu pusu a on mi ji opětoval.

Tak a je to tu. Další scéna s Laurou. A Jess nejspíš se zlomenou rukou. A to se blíží přijímačky.
Co na to říkáte? Jak se vám líbí Laura?
Budu ráda za jakoukoli podporu.
Myslím na vás a mám vás ráda.

Vaše Cath ❤