Spojeni hudbou

:│9│:

Následující den ráno jsem se nemohla přesvědčit, abych vstala. Uprostřed přemlouvání někdo vešel do pokoje.

„Jessiko, vstávej! Dělej, je půl osmé!" křičela na mě mamka.

„Kat? Kat, tady jsi."

„Co je mami, můžeš chvíli vydržet? Musím vytáhnout z postele tohohle lenocha." Začala mi tahat peřinu, aby mě vytáhla.

„O tom s tebou právě chci mluvit. Jak jsem včera přijela pozdě, tak jsme si docela dlouho povídaly. A taky tu byl její kamarád. Flashed nebo tak nějak."

„Mami, a proč si vlastně přijela?" Otočila se zpátky na mě. „A ty, Jessiko, vylez z postele a mazej rychle do školy!"

„Kat, prosím tě. Nech ji doma. Nebo alespoň na první hodinu. Ten kluk odešel asi v půl desáté a my jsme si pak povídaly asi do dvanácti. Úplně jsme zapomněly na čas." Zastávala se mě babička.

„No. Ale proč jsi přijela?" stále nechápala mamka.

Pomalu jsem začala vylézat z postele, aby nebyl další průšvih.

„Zemřela Helen. Včera odpoledne. Proto šla Jess pozdě spát." Babička sklonila hlavu a potom jsem viděla něco, co už hodně dlouho ne. Máma objala babičku.

„Mami to mi je líto. Jess, pokud chceš, tak tě dnes omluvím. Chápu, že jsi unavená."

„Děkuju, mami. Já se obleču a půjdu do školy. Ale až na druhou hodinu. Nevadí?" nechtěla jsem se ulít víc, než bylo nutné.

„Jak chceš. Jo a Jessemu řekni, že nikam nejedeme. Mami pojď dolu. Uvaříme si čaj a popovídáme si." Vzala babičku kolem ramen a během chvilky zmizely na chodbě.

Když odešly, tak jsem si sedla na zem a opřela o postel. Natáhla se pro telefon, který jsem měla na nočním stolku a zapnula telefon a data. Vyběhlo mi pár upozornění a nějaké reklamy. Najednou se vrátila mamka. Bez klepání mi vlítla do pokoje.

„Pojedu s babičkou zařizovat pohřeb, a budu tam asi dýl. Možná týden. Takže tu budeš s tatínkem. Snad nebude mít moc práce. A než odjedu, ráda bych poznala Jesseho. Nepřivedla bys ho po škole?" vyklopila na mě máma tak rychle, že jsem musela rozebrat její řeč slovo po slovu.

Když mi došlo, co mi řekla, nevěděla jsem, co si myslet.

„Mami?" koukala jsem na ni jak na blázna. „Tak můžu se ho zeptat. Ale chtěla jsem něco ukázat Mary Už jsme domluvené." Nechtěla jsem mámě lhát, ale nedalo se nic jiného dělat. Navíc jeho chování bylo, no, řekněme, že zvláštní. „Ale Mary asi nebude mít moc času. Jedou na chalupu."

„Dobře. Ale i tak bych ho ráda poznala. Mary to snad pochopí, že chci poznat kluka, se kterým trávíš tolik času. Nebo je přiveď oba. Ty můžeš ukázat Mery, co chceš a já se poznám s Jessem. To jo dobrý plán, ne?"

Otočila jsem se k mámě zády a pro sebe jsem si řekla: „Tak určitě. A já budu hlídat, aby se něco nestalo."

Máma byla najedou jak mílius a sedla si vedle mě, nahoru na postel.

„A co ten Flashen?" mrkla na mě jedním okem.

„Mami, jmenuje se Flash! Babička mu pořád komolí jméno. Je to náš nový soused po paní Davensové. Zabouchl si klíče, a tak přišel, jestli by tu nemohl chvíli zůstat." Zvedla jsem se ze země a sedla si vedle ní. „Usnul tu, pak přijela babička a ukazovala mu moje fotky z dětství. A potom šel domu. Možná, že se tu jeho rodiče během dne zastaví. Nebude to vadit?"