Spojeni hudbou

:│80│:

„Jess! Jessinko, probuď se!" otevřela jsem oči a mamka mnou přestala třást.

„Ma mami, co se stalo?"

„Hrozně jsi sebou třásla a křičela. Asi se ti něco ošklivého zdálo. Ale už je to v pořádku." Sedla si vedle postele a oddychla si.

„Mami, proč si nepamatuju Jesseho?"

Rychle ke mně otočila hlavu. „Jak, že si ho nepamatuješ? Vždyť o něm mluvíš."

„Nevím. Vždyť jsem si na něj nemohla vzpomenout."

„Jess, ještě si s námi nemluvila od té doby, co si u Jesseho doma zkolabovala."

Opřela jsem si hlavu o polštář a zavřela oči.

„Jak je to možné? Vždyť jsem s váma mluvila."

Chytla mě za ruku a já se hned zvedla.

„Jen se ti to zdálo."

„A co mi teda je?"

„Naštěstí nic. Jen se ti v zápěstí posunula kůstka a tlačila na "spací" nerv, tak jsi usnula. Ale všechno je dané do pořádku a zítra půjdeš domu."

Byla jsem zmatená, jak ještě nikdy. Byl to tak živý sen.

Když mě pustí domu, budu muset jen ležet. Naštěstí se mi to stalo s levou rukou. Takže v pondělí budu moct jít normálně na přijímačky na výtvarný gympl. Ale středa bude horší.

V pátek mě pustili dopoledne. Jesse za mnou po škole přišel ještě i s An.

„Ahoj, ty náš marode. Tak jak se máš?" přišel ke mně Jesse a dal mi pusu.

„Ahoj. Ale už dobrý. Co ty? Neměl jsi ještě zůstat doma a léčit se?"

Podíval se na mě s výrazem v očích, kterým mi chtěl říct 'to nic není' a mávl rukou.

„Jess a co přijímačky? Zvládneš to s tou rukou?"

„Zvládnu, An. Výtvarku stoprocentně. A hudebku snad. Musím cvičit, ale máma mi to zakazuje. Abych ji nezatěžovala. Jsem z toho nervózní, že nemůžu hrát."

Jesse se zvedl z postele a sedl si za klavír. Já jsem se za ním bez váhání vydala. An si lehla do postele a zaposlouchala se. Jesse začal hrát svou písničku „My love," kterou napsal pro mě. Sedla jsem si vedle něho, objala ho a položila si na něj hlavu. Miluju ho. Nejde ho nemilovat.

Celou dobu co hrál, jsem na něm byla nalepená a poslouchala.

Když dohrál, měla jsem v očích slzy. Slyšela jsem to už několikrát, ale pokaždé mě to rozbrečí. Dal mi pusu do vlasů a položil mou ruku na klaviaturu. Podívala jsem se na něj a on se na mě usmál. Teoreticky bych mohla, ale bojím se.

Jesse si sedl z druhé stany a začal mi hrát levou ruku. Bylo to... docela dobré na to, že vůbec nevím, co jsme hráli.

Po chvilce jsem zapojila i levou ruku a začala hrát svůj přednes na přijímačky. Zasekla jsem se, protože se mi nevybavil začátek.

„Co se děje?"

„Nemůžu si vzpomenout, jak to začíná." řekla jsem sklesle.

Objal mě a pošeptal mi: „Když si nebudeš moct vzpomenout, tak si vzpomeň na mě. Jak se jmenuju?"

Přimhouřila jsem oči a nechápavě se ho zeptala: „Jesse. Proč?"

„A jaké písmeno ze stupnice tam slyšíš?"

Na chvilku jsem se odmlčela a potom vykřikla: „E!"

Jen kývl a já začala hrát. Trochu to bolelo, ale dalo se to přežít.

Zdravím vás všechny!
Už mám po zkoušce dospělosti, tak se mohu věnovat zase psaní.
Přináším další kapitolu, tak snad se bude líbit :)
Přeji krásný, leč horký den

Vaše Cath❤