Spojeni hudbou

:│61│:

Nakonec jsem si vzala pouze novou tašku, protože na zbytek byla zima.

Pravda, abych nelhala, koupila jsem si i mentolovo světlerůžové dříny, ale v zimě se mi nelíbí nošení světlých kalhot.

Vyšla jsem před dům a automaticky si šla stoupnout na místo, kde jsem vždy čekala na Jesseho, nebo on na mě. Jenže tomu je teď konec.

Cítila jsem, jak se mi do očí hrnou slzy. Rychle jsem je zahnala a vydala se na cestu.

Ve škole nebyl. Jak nečekané. Chtěla jsem si s ním o všem promluvit, ale těžko s někým, kdo tam není.

O přestávce jsem potkala na chodbě Merry s Ondrou.

"Ahoj!" zamávala jsem na ně a usmála se.

"Ahoj." mávla na mě Merry. "Můžu vás seznámit?"

"Merry, vždyť my se známe." řekla jsem se smíchem v hlase.

"Já vím, ale myslím jako ofiko." mrkla na mě.

"Ach tak. Anoj, já jsem Jess, Merryna kamarádka."

"Ahoj. Já jsem Ondra, Merrinin přítel."

A bylo to oficiální. Alespoň pro mě.

Podala jsem mu ruku a usmála se na něj.

"Už musím jít, tak se mějte."

Byla jsem ráda, že si Merry někoho našla. Ale jak řekla, přišlo to trošku v nevhodnou dobu. Ale co.

Po cestě domu jsem narazila na An. Spíš na mě čekala.

"Ahoj, Jess!"

"Ahoj."

Hned se ke mně rozeběhla a začala mě objímat.

"Tak jak sis užila prázdniny?" chytla mě a propletla naše ruce.

"Ale jo, šlo to. Co tvoje?"

"To bys nevěřila, co se mi stalo. Ale je to na dlouhé vyprávění a já musím být za chvíli doma, abych si vzala věci na balet." najednou se zastavila a podívala se na mě. "To je nápad! Pojď se mnou. Bude to zábava, jako minule."

"Vlastně, proč ne? Nemám co dělat, tak se alespoň protáhnu."

Doma jsem si vzala do tašky legíny a uplé tílko, pití a vyrazila.

trénink byl super. Katie tam byla, ale o tom, co se stalo na horách se, ani slovem nezmínila. Tak doufám, že to nikomu neřekla.

"Jess, máš ještě chvíli?"

"Jasně, čekám, že mi povíš, co se stalo o těch prázdninách."

Annie se začala červenat a usmívat. "Tak jo. Zajdeme do Loly? Dlouho jsem tam nebyla."

"Jo, jasně. Ale nevadí ti Lavin?"

Na chvíli se zastavila a koukala se na jedno místo, jako smyslů zbavená. "Ne, v pohodě." a pousmála se.

Po cestě mi říkala, že jí něco Katie naznačila. Ach jo, to člověk nemlže mít opravdu ani trochu soukromí?

"An, to nic. Prostě jsme se rozešli no. Nevím, co ti na to mám víc říct."

"Třeba proč?" vyzvídala.

"Jak to mám vědět?" vyštěkla jsem, aniž bych si to uvědomila.

"A on ti to neřekl?"

"Ježiš An. Byla tam párty, přijel i Kris s Johnym a tím bylo všechno dovršeno. Jednou mi pustil svoji tvorbu a Jesse mi udělal takovou scénu. Že prý ho miluju, tak s ním mám být. Nenechal si nic vysvětlit. A potom odešel, a když za ním Johny šel, už se nevrátil a teď leží v nemocnici." doříkávala jsem jí to se slzami v očích.

An jen nevěřícně kroutila hlavou.

Už jsme přicházely ke kavárně, když jsem ji chytla za ruku a prudce zastavila.

"Co je?"

Nemohla jsem nic říct. Jako bych neuměla mluvit. Jen jsem ukázala před sebe na osobu, která seděla na zemi ve sněhu jen v džínech a tenké bundě. Spíš už téměř ležela.

"No co, nějaký bezdomovec."

Nesouhlasně jsem zakroutila hlavou. "Ne, já ho znám."

Zdravím všechny svoje čtenáře! Jelikož mám dobrou náladu a momentálně i dost času na psaní, jsem se rozhodla vydat kapitolu už dnes. V pátek, nebo o víkendu vyjde další. Snad mě neukoušete za to, co se stalo.

Doufám, že výzo bylo dobrý. Užijte si pololetky.

Prosím, napište mi názor na kapitolu, i celý příběh.

Díky moc za všechno.

Vaše Cath❤