Spojeni hudbou

:│146│:

„A co to udělat ve stylu vývoje? Třeba hudby, nebo celkově evoluci?" Napadlo mě najednou ani nevím proč.

„To není špatný nápad," přitakal mi Kris.

„No jasně, abyste si z toho všichni neseli na prdel," přidala se do konverzace Laura, která byla, jak jinak, než naštvaná.

Jen jsem povolila napětí celého svého těla, sklonila oči, protože mi bylo jasné, že se přišla hádat. Přitom je to úplná maličkost.

„Ty si myslíš, že všechno musí být jen podle tebe? Že si něco víc? Si nicka, pouhý smetí," procedila mezi zuby těsně u mého obličeje.

„Hej, nech toho!" Odsunul mě od ní něžně Jesse. Myla jsem z toho tak mimo, že jsem to moc nevnímala. Ale Laury výraz asi dlouho nedostanu z hlavy. Tak naštvaného člověka jsem dlouho neviděla.

Naštěstí zazvonilo na konec hodiny a celkově i vyučování a konečně jsme se mohli vydat domů. Musím říct, že jsem se i docela bála toho, co se stane. Jestli třeba Lauru něco nerapne a nebude si to chtít vyřídit.

Naštěstí před školou nebyla, ale to ještě nic neznamenalo.

„Zlato, jsi v pohodě? Celá se třeseš," ptal se mě ustaraně můj brouček.

Zmateně jsem zvedla oči a snažila se působit, že jsem.

„Jasně, nic mi není." Snažila jsem se připojit i úsměv. Všimla jsem si, že jsme někde uvnitř, v nějakém pokoji. Trvalo mi asi půl minuty, než jsem si uvědomila, kde to jsem. „Proč jsem u tebe?" ptala jsem se zmateně.

„Po tom, co udělala Laura, jsem tě chtěl mít na blízku. Bojím se, co by mohla udělat. Takhle mám alespoň možnost si tě hlídat, a kdyby se něco dělo, tak tě ochránit." Usmál se na mě a položil mi ruku na stehno. Tu druhou měl kolem mých ramen, což jsem si uvědomila až teď.

Jen jsem s ním souhlasila, protože i já se bála.

Další dny ve škole byly docela děsivé. Ve čtvrtek i pátek jsme stále řešili představení a hádali se. Já už jsem na to úplně rezignovala, protože už tak jsem z toho byla dost špatná.

Konečně jsem doopravdy přinesla noty učiteli Denilovi, za což byl rád.

Byla jsem tak hrozně ráda, že ten týden končí a začíná, alespoň relativní, volno.

Sice se mi moc nechtělo, ale musela jsem jít zase na klavír. Nevím proč, ale poslední dobou mi přijde, že je jen pátek a s tím i klavír. Je to zvláštní.

Jsem na sebe i dost naštvaná, protože doma poslední dobou vůbec necvičím, což je hrozně vidět. A učitelka si toho dneska taky určitě všimne.

„Ach jo, co to s tebou zase je? Tristy to už krásně zvládá, ale ty zatím děláš jen čím dál tím více chyb. Ty si to necvičila, že mám pravdu?" vyptávala se mě.

„Omlouvám se. Ve škole nám ve středu oznámili, že musíme asi za tři týdny předvést finální verzi vystoupení. Omlouvám se, už se to nestane. Ode dneška budu více cvičit." Sypala jsem si na hlavu popel.

Musím říct, že měla pravdu. Tristy se jen zlepšovala, hrála už opravdu dobře. Za to já byla jen a jen horší.

Hodně to bylo poznat i na písničkách, co mm vybrané na absolventský koncert tady ve škole.

Od zítra budu denně cvičit, slíbila jsem sama sobě.

A taky jo. Už v sobotu jsem půl dne jen hrála a docela jsem se divila, že jsem u toho vydržela takovou dobu. Po pravdě mi to docela chybělo.

Hraní si ale vybralo svou daň, co se týče Jesseho. Několikrát mi psal i volal, ale vůbec jsem si toho nevšimla. Po pravdě jsem za celou sobotu jen hrála na klavír a jedla. To už se mi dlouho nestalo a bylo to docela příjemné.

Jessemu jsem to vyhradila v neděli, kdy jsme spolu byli půl dne. Druhou půlku jsem, jak jinak, než proseděla za klavírem. Díky bohu, že ve škole toho moc není. Pár testů už bylo a ten zbytek teprve někdy přijde.

Ahoj zlatíčka!
Jsem tu plná pozitivní energie a myšlení. Doufám, že se vám kapitola líbila.
Měla bych na vás všechny otázku. Jak byste pojmenovali druhý díl tohoto příběhu? Vím, že je to hodně abstraktní, ale i tak se ptám. Ráda bych v názvu zachovala hudbu.
Pro lepší rozhodování trochu nastíním děj. Jak víte, končí základní školu a přestupují na střední. Tento díl bude ukončený právě koncem školního roku a druhý začne prázdninami. Bude se v něm konat svatba Sophi, narodí se Jess sourozenec, budou i smutné okamžiky. Hudební soutěže, o těch ani nemusím mluvit. Kdyby někoho něco napadlo, budu moc vděčná.
To je asi vše, co jsem měla na srdci. Díky moc za pomoc, čtení, komentáře, hvězdičky a vůbec za všechno!

Vaše Cath ❤