Spojeni hudbou

:│139│:

„Co si bude má princezna přát k snídani? Máme doma všechno." Zahrál si na sluhu. „Jen mi poručte, má paní." Mrkl na mě a já se začala smát.

„Budíž. Tak tedy mi, Žán, přines kakao a k němu" odmlčela jsem se, abych si něco vymyslela, ale on mě předběhl.

„Jistě, madam. Kakao a něco k tomu. Už, hned to bude."

Uklonil se a odešel do kuchyně chystat naší snídani.

Mezi tím, co ji připravoval, já jsem ze sebe udělala alespoň částečně člověka.

Slezla jsem z postele a z tašky si vyndala kraťasy. Mé nejoblíbenější černé s bílou tkaničkou. Jesseho mikinu jsem si nechala na sobě, vlasy jsem si rozčesala a nechala volně rozpuštěné.

Když jsem zaslechla, že se můj brouček blíží, zalezla jsem zpět do postele, tentokráte už ale ne pod peřinu.

„Už se to nese!" křičel z vedlejší místnosti.

„Já už netrpělivě čekám." Odpověděla jsem.

Zvedl ke mně tác, abych ho vzala, ale já ho odmítla.

„Ale já nechci jídlo."

Zamračil se na mě a já k tomu ještě dodala.

„Já totiž čekám na nejdokonalejšího kluka na světě. Pře chvilkou odešel."

Hlavou jsem naznačila směr, kterým odešel, což bylo do předsíně. Podíval se tam taky a poté se zvedl na rám postele, aby byl blíž e mně.

„A kdy se vrátí? Abych věděl, kolik času tě mám pro sebe." Mrkl na mě a oba jsme se zasmáli.

Na jeho hru jsem přistoupila.

„To nevím, možná se vrátí každou chvilkou."

„Tak to si budu muset pospíšit." Vylezl za mnou a já si lehla na záda a on se opřel o ruce tak, že ležel nade mnou.

„Jsi připravena ho podvést a mě svést?"

Jak to dořekl, vyprskla jsem smíchy.

„Tak jo, ty můj zahýbači, Ale svést asi moc ne. Jedině svézt. Svého prince nade vše miluju a nikdy mu neublížím. Alespoň ne vědomě."

Zadívala jsem se mu do očí, které se mu lehce leskly.

„Co se děje?" zeptala jsem asi po minutě, co neřekl ani slovo.

„Vážím si tě, jako snad nikdy. Miluju tě!" A dal mi na čelo pusu.

„To mě těší, ale teď už bych doopravdy chtěla to jídlo. Mám hlad, že bych snědla i tu peřinu." Dodala jsem trochu uraženě.

Svěsil hlavu a neochotně slezl dolu z postele, ale nejprve mi podal počítač a až poté jídlo.

„Proč mi dáváš zen počítač?" Nechápala jsem to.

„Abychom se mrkli na nějaký ten film, ne? Nebo už nechceš? Nemusíme."

Poznal jsem na něm, že je tak trošku zmatený.

„Ne, jasně, že se na něco podíváme. Já bych se ale nejradši dívala jen a jen na tebe." Zadívala jsem se mu do očí a najednou mě chytl ohromný chtíč mu dát pusu a nejen to.

Přimhouřila jsem oči a upřeně se na něj dívala, což ho dostalo do varu. Vlezl za mnou a hned se na mě chtěl vrhnout, ale já jsem těsně před tím, než se úplně přiblížil se rty, promluvila.

„To kakao už bude studený a se škraloupem." Abych 'tomu přidala na vážnosti, zamračila jsem se a zkřížila ruce na prsou.

Jesse se neudržel a smál se. Když jsem ho viděla tak šťastného, byla jsem taky. To, že je on šťastný, dělalo šťastnou i mě.

„Tak jak je na tom to kakao?" zeptal se ze srandy.

„Potřebuje se dostat k srdci a dále defibrilátor, nebo alespoň zahřívací fólii."

Podíval se na mě zcela nechápavě.

„Sundat škraloup a přihřát." Přeložila jsem.

Jen kývl a odešel.

Než se vrátil, zapnula jsem jeho počítač a hledala něco, na co bychom se mohli koukat. To, na co jsem narazila, jsem doopravdy nečekala.

Ahoj všichni!
Co to asi Jess našla v tom počítači? Zajímají mě vaše nápady (správnou odpověď se dozvíte za týden).
Asi úplně nevím, co napsat, nebo říci, tak snad jen: mějte se hezky, čtěte a držte se!
U kalší části zase na viděnou/ na čtenou... 😁

Vaše Cath❤️

PS: Cokoli byste chtěli vědět, nebojte se mi napsat, ráda odpovím.