Spojeni hudbou

:│169│:

V úterý nám dali ve škole volno, abychom se mohli připravit na ples. Nečekala jsem, že nám dají celý den, tak jsem se ke kadeřnici objednala až na půl dvanáctou. A od jedné k vizážistce. Mamka chtěla, abych byla krásná se vším všudy a ten den si užila.

Abych se přiznala, moc jsem si ten den neužívala. Hlavně ten začátek byl docela hektický, protože moje vlasy nedržely tak, jak bych si já i kadeřnice přály. Vybrala jsem si docela jednoduchý účes a to takový, že jsem měla vlasy od kořínků spletené do copu na stranu, který byl roztažený, vedlo do něj několik pramínků z druhé strany hlavy.

K tomu vytvořila vizážistka něco, co mě naprosto dostalo. Vystihla přesnou podstatu toho, co jsem chtěla. Nic přehnaného, spíše dopřírodna.

Když jsem šla domu, zavolala jsem Katii. Od té doby, co jsem se s ní poznala, jsme se hodně sblížily.

„Ano?" zvedla mi to. Ano neuvědomila jsem si, kolik je.

„Ahoj Katie, tady Jess. Máš čas? Potřebovala bych pomoct. Nepřišla bys prosím ke mně?"

„Jo, jasně. V kolik tam mám být?"

Podívala jsem se na hodinky a s hrůzou zjistila, že jsou dvě. „No, čím dřív, tím líp. Potřebuju pomoct do šatů."

„Hm, tak jo. Budu tam tak za půl hodiny. Těším se." A položila mi to.

Když jsem přišla k domu, byla jsem příjemně překvapena, že tam byla ještě dřív, než já.

„Ahoj, ty už jsi tady?" Byla jsem překvapená, protože jsem jí tam nečekala.

„Ahoj, jo, stihla jsem dřívější autobus. Tak jdeme na to?" až teď zvedla oči. Otevřela pusu a dala si přes ni ruku. „No páni, tobě to sluší.

„Děkuji moc. Tak jdeme? Máme sice dost času, ale ať se potom nehoníme."
Katie jen souhlasně kývla a mohly jsme vejít do domu. Nabídla jsem jí něco k pití, jídlu a vydaly jsme se na cestu do nebe. Tedy jen do mého pokoje.
„Nezahrála bys mi něco? Prosím."

Otočila se ke mně čelem a ukázala na klavír.

Nechtělo se mi, protože jsem hrála docela hodně včera, ale i tak jsem se nechala přemluvit.

„No, tak dobře. Co by to mělo být?"

Po chvilce přemýšlení ukázala na noty, které ležely na klavíru.

„Tohle."

„To jsem ale hrála včera. Nebyla si na tom koncertu?"

Nesouhlasně zavrtěla hlavou a usadila se na mé posteli.

Když jsem se podívala, co tam leželo, bylo mi jasné, že to nemůžu zahrát, protože to byl ten duet s Jessem.

Nakonec jsem jí zahrála All of me. Tím, že jsem se to musela učit vlastně znovu, se mi to dostalo hlouběji pod kůži a už jsem si to jen užívala.

Když jsem skončila, měla jsem chuť hrát dál a udělat tam jiné věci. Byla jsem na konci a už se připravovala, že opravdu znovu začnu, ale Katie mě vytrhla ze snění. Otevřela jsem oči a podívala se jejím směrem. Hledala kapesník.

„Co se děje? Proč brečíš?"

„Když ty hraješ tak hrozně moc nádherně." Cítila jsem, jak se mi hrnuly do očí slzy, což nebylo zrovna dobrý, když už jsem byla nalíčená.

Nevím jak, ale podařilo se mi udržet a nepřidat se k ní.

Těsně před pátou hodinou odpolední někdo najednou zazvonil.

„Mami! Mamí, prosím tě, běž otevřít, ještě nejsem hotová." Musela jsem si znovu namalovat

Mamka šla otevřít. Byl to Jesse a jeho mamka. Na to jsem nemusela být jasnovidec, abych to věděla.

Když jsme vyšla z pokoje, narazila jsem na chodbě na Harryho.

„Wow, ségra, tobě to sluší. Jsi krásná, jako princezna. Užij si to!"

„Děkuju."

Bylo to od něj milé. Stoupl si nad schody a začal oznamovat.

„Na vědomost všem dole se dává, že slečna Stevensová je připravena a přichází dolů"

Slyšela jsem, jak se všichni shromáždili pod schody. Harry je rychle seběhl. Už to bylo jen na mě. Pomalu jsem začínala scházet. Dávala jsem si velký pozor na šaty a boty. Nevěděla jsem, jak Jesse zareaguje, až mě uvidí.

Ještě jsem na ně neviděla, a tak jsem se zastavila. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla a pokračovala jsem v scházení. Když jsem je uviděla, všichni stáli s otevřenou pusou, nemohla jsem se ubránit lehkému pousmání. Mamka začala brečet, Mell tomu nevěřila a Jesse se na mě usmíval a šel mi pomoc ze zbytku schodů. Táta byl nadšený, připravený s foťákem v ruce, aby zachytil náš večer.

Ahoj všichni! 
Hrozně moc se omlouvám, že kapitola nebyla opravdu hodně dlouho, ale neměla jsem vůbec čas psát a po pravdě ani nápad. Ano, vím, že to píšu pokaždé. Budu se snažit, ale konec tohoto dílu byl již co nejdříve a třeba již v novém roce jste četli druhý díl.

Ještě jednou se moc omlouvám a doufám, že ti věrní si to přečetli a že se na mě moc nezlobíte. Mám vás moc ráda.

S láskou, vaše Cath ❤