Spojeni hudbou

:│6│:

Asi v osm jsem vstala, převlíkla se do legín a volného černobílého trička. Byl na něm znak jing - jang. Na krk jsem si vzala bílou půlku toho řetízku, co mi odpoledne dal Jesse.

Potom jsem šla do koupelny, kde jsem si upravila make- up, aby si Jesse nemyslel, že o sebe nepečuji. Trocha řasenky, trochu modrých stínů na oči, lesk na pusu a to je vše. Zase jsem to nechtěla přehánět.

Tak a teď přišla řada na vlasy. Kdybych je měla krátké, tak bych věděla co s nimi. Takhle mi nezbývalo téměř nic jiného, než si je umýt, nebo pořádně rozčesat. Zvolila jsem metodu česání. Každý malý pramínek jsem pročesávala od konečků. Přišlo mi docela zbytečné stát v koupelně.

Tak jsem přešla do svého pokoje a vyhledala jsem si tu magii okolo řetízku, co mi Jesse dal. Docela jsem byla zvědavá. Říkal něco o tom, že tu druhou půlku si mám nechat pro někoho jiného. Nevím. Stejně se mi moc nechce věřit, že by měl pytlíček takovou moc.

Našla jsem jednu stránku, na které se tímto znakem vyloženě zaobírali. Byl tam vznik, význam a spousta dalších záložek. Jedna, ta úplně poslední, v sobě skrývala, to, co jsem hledala.

Právě, když dohrávala New age (takže docela živá písnička) jsem rozklikla tuto záložku. Ihned mi vyběhlo, kde a proč se tam ta energie bere, jak se s ní má nakládat, co se stane, když dáme přívěsek tomu nesprávnému a naopak, jak se pozná, komu ho dát a spousta dalších užitečných věcí.

Zjistila jsem, že se nedá přesně říct, komu dát tu druhou půlku. Každý to cítí a vnímá jinak. Ale jediným a hlavním znakem, je dlouhodobé přátelství a přitažlivost. Nemyslím zemskou. Ale přesně to, co jsem cítila před týdnem ve škole. Že by byl Jesse ten, komu patří ta druhá polovina?

Já osobně, bych se tomu nedivila. Chová se ke mně tak hezky. No, radši už to zkoumat nebudu. Ještě mě to vyděsí.

Vypnula jsem internet, písničky i laptop a šla jsem dolů do obýváku. Tam jsem zapnula televizi. Nikde nic nedávali. Škoda. Tak jsem si chtěla pustit nějaký film. Ale jaký.

Původně jsem si myslela, že si s Jessem pustíme Lásku nebeskou. Ale jelikož tu není, tak ne.

Bylo po půl deváté. Jesse pořád nikde nebyl, ani SMS mi od něj nepřišla.

Najednou někdo zazvonil. Okamžitě jsem se zvedla. Bohužel moc energicky, takže jsem kolenem nabourala do konferenčního stolku. Zařvala jsem tak, že začal štěkat sousedův pes Max.

„Přestaň štěkat, ty blbe!" křikla jsem směrem ke zdi.

Pomalu jsem dokulhala na chodbu. Po cestě ke dveřím, jsem ještě nahlédla do zrcadla. Docela to šlo. Energicky jsem otevřela dveře. S úsměvem na tváři jsem začala říkat „ Ahoj Jesse, ..." Zarazila jsem se. Za dveřmi stál někdo úplně jiný.