Spojeni hudbou

:│48│:

Od té doby, co mi řekl, že pro mě má překvapení jsem se ho z něj snažila dostat. Ale byl tvrdý jak skála. Neřekl mi to.

V úterý, těsně před vysvědčením mi pošeptal: "Sluší ti to. Celý den myslím na to, co máš pod tím tričkem."

Musela jsem se usmát. Je sice únor, ale já i tak nosím sukně. Když mám silonky, nebo teplé punčocháče, tak mi zima není.

Když mě doprovodil domu, tak se mě před domem zeptal.

"Jess, co plánujete s rodinou na jarňáky?"

Zamyslela jsem se. Myslím, že jsme je letos nechali volné. Táta bude v práci, mamka má také nějaké klienty. "Letos nám to nějak nevyšlo. Nic neplánujeme. Co plánujete vy?"

Usmál se na mě. Byl to takový spokojený úsměv. "To je dobře. No, já něco zařizuju a máma s otčímem jedou pryč."

"Co zařizuješ?" byla jsem zvědavá, protože mi obvykle všechno říkal na rovinu.

"To je překvapení. Tak nic na prázdniny neplánuj. Ve čtvrtek ti to povím. Papa, miluju tě!" křičel na mě z dálky, abych se ho už nemohla na nic zeptat.

Poslala jsem mu vzdušnou pusu, kterou okamžitě chytl.

Ve čtvrtek si mě vzal před poslední hodinou na stranu. Rukou mi vjel do vlasů a začal mě líbat.

Po chvíli se odtáhl a měl v plánu mi něco říct. Jenže já jsem ho pohladila trochu nešikovně po stehně, takže nebyl ničeho schopný.

Když se alespoň trochu vzpamatoval, tak začalo zvonit a my museli do třídy.

Těsně před třídou mě chytl za ruku a rychle ze sebe vyklopil celé sdělení.

"Zítra jedeme na hory."

Zastavila jsem se a jen na něj valila oči. "Jak, že?"

"No, zítra spolu odjíždíme na hory." řekl klidně s úsměvem.

"Ale, to nejde. Nemám nic sbaleného ani nevím, jestli mám v pořádku vybavení."

Usmál se víc a chytl mě za pas. "Máš. Neboj, vaši ti ho nechali zkontrolovat. Lyže máš v pořádku."

Jen jsem tam stála a nestačila zírat. Tak rodiče o tom věděli.

"Lásko, je to zařízené i domluvené. Už stačí jen přijet."

"Jessiko, Jesse! Jak to, že nejste ve třídě?"

"Omlouváme se, paní učitelko." Zašli jsme do třídy na angličtinu. Nutno říct, že z této hodiny si nepamatuji vůbec noc. Ještě méně, než jindy.

Když jsem dorazila domů, už jsem měla v předsíni připravené lyže i boty. Na lyžáku jsem je sice měla, ale nějak mi zlobilo zapínání.

Na posteli jsem měla položené oblečení, takže ho stačilo jen dát do tašky. Přidala jsem tam ještě pár dalších věcí- třeba sukně a trička, hygienu a další.

"Je to od něj hezké." ozvalo se za mnou, když jsem se dívala na naší fotku z lyžáku. Otočila jsem se a mezi dveřmi stála mamka.

"To je. Jen..." otočila jsem se zpátky a sklopila hlavu.

"Jen co? Jess, co se děje?" přišla blíž a sedla si na postel.

"Nic. Jen mě nenapadlo, že byste mě s Jessem pustili."

Máma se na mě usmála. "Ale, zlatíčko. Proč by ne? Vždyť je to krásné, že tě tvůj kluk bere na hory. Sníh, chlad, večeře při svíčkách... prostě romantika."

Ve své představě jsem měla trochu jiný konec.

Nakonec jsem uznala, že mamka má pravdu. Bylo to od něj krásné.

Ráno mě vzbudila krásná něžná písnička. Ale budík to nebyl. Někdo mi volal.

"Ano?" řekla jsem ještě rozespale.

"Dobré ráno, miláčku. Oblékni se, nasnídej a pojedeme."

"Aham." vydala jsem ze sebe jen neurčité zvuky.

"Tak šup šup z postele." víc už jsem neslyšela, protože mi to položil. Ještě chvíli jsem se válela v posteli, ale už jsem doopravdy musela.

Oblékla jsem se tepleji, než normálně.

Když jsem došla dolu do kuchyně, nemohla jsem uvěřit svým očím.

"Co tady děláš?"

"Přijel jsem si pro tebe. Abys mi nezabloudila." přišel mě, chytl za pas a dal mi pusu.

Po snídani jsem si dobalila a Jesse mi odnesl tašku do auta. Mamka mi pomohla s lyžema a rozloučila se.

Když jsme se rozloučili a mamka s tátou zašli do domu, otočila jsem se k Jessemu.

"A kdo bude řídit?" neviděla jsem totiž nikoho dalšího.

"Já."

Vykulila jsem na něj oči. "Ty můžeš řídit?"

"Ne, to byl vtip. Odveze nás tam otčím."

Už nezbývalo nic jiného, než nasednout do toho božího auta. Bylo to bílé BMW.

Ahoj!

Tak je tu konečně nová kapitola. Jak jste si asi všimli, příběh prochází opravováním. Dnešní kapitola je již v novém stylu. Doufám, že se vám líbí. Proto je tato kapitola vydaná trochu později.

Chtěla bych moc poděkovat za vaši přízeň, všechna přečtení, komentáře i hlasy!

Co byste rádi, aby se stalo ha horách? Nebo co si myslíte, že se stane?

Vaše Cath❤