Spojeni hudbou

:│98│: 

"Ať jsi kdo jsi, běž pryč, chci být sama." zakřičela jsem.

Dveře se otevřely a dotyčná osoba se blížila k mé postely.

"Jess? Prosím, podívej se na mě."

Ten, kdo přišel, byl kluk.  Jeho hlas jsem znala moc dobře.

Sáhl mi na záda a já jen zavrčrla.

Dal ruku pryč a pokračoval.

"Jess prosím, chci ti to vysvětlit."

Otočila jsem se a tam sedšl na mé posteli Jesse.

"No, tak mluv." Řekla jsem na půl naštvaně a ubrečeně.

"Není to vůbec lehké. Prostě mě momentálně štve, že se víc zajímáš o náš pled, než o mě."

"Jesse, to mi nic nevysvětluješ, ale vyčítáš, že se nám snažím udělat hezký ples. A jak si řekl NÁŠ ples. Ne můj."

"No jo, ale tím plesem zazdíváš úplně všechno. Prostě si mě nevšímáš. Kdys mi dala naposled pusu?"

To už jsem nevydržela vylezla z postele a vyjela na něj.

"Fajn, takže to je všechno moje chyba? Za všechno můžu já, no super. Víš co, di mi z očí, než řeknu něco, co bych nechtěla." došla jsem k oknu. Dívala jsem se na zahradu, kde ještě byli lidi z  naší třídy.

Jesse se ke mě přiblížil.

"Tak mi to všechno řekni. No, já čekam."

Najednou jsem ho vůbec nepoznávala. Sebrala jsem v sobě všechnu sílu.

"Vypadni." vylezlo ze mě potichu. Odkašlala jsem si, otočila se na něj a zařvala "Vypadni!"

V jeho očích jsem uviděla bolest.

Otočil se a odešel. Nic neřekl. Ani já.

Naštvaná na nšj i na sebe jsem znovu padla do postele. Po chvilce jsem si sedla ke klavíru a chtěla hrát. Jenže jsem byla tak naštvaná, že jsem to radši nechala.

Vzala hsem si papír a tužku a snažila se to ze sebe vykreslit.

Vzala jsem si papír a jen tak čmárala. Nakonec jsem nechala i toho. Jen jsem sebou plácla na postel a jen ležela.

Po nějaké době jsem si vzala počítač a pustila první film, co jsem našla. Pro mou smůlu to byla romanťárna. Rande s hvězdou.

Bylo to celkem fajn, na chvíli vypnout.

Kolem osmé jsem film stopls a došla si udělat něco k jídlu.

Když jsem se vrátila, slišela jsem, jak něco naráží do okna. Ale neprší, protoze do střešního okna to nepadalo.

Okno, u kterého se to ozývalo, jsem otevřela. Rozhlýžela jsem se kolem, když se ze zdola ozval zpěv.

Podívala jsem se tím směrem.

Nemohla jsem uvěřit svým očím. O můj bože, vážně mi zpívá pod oknem! A s kytičí růží?

Vytryskly mi slzy z očí. Bože, já ho miluju!

Ani jsem nezavřela okno a běžela dolu k němu.

Jakmile jsem k němu doběhla, padla jsem mu kolem krku a vrazila mu pořádnou pusu.

"Pozor, ať si nezničíš kytku." Odtáhl se a zvedl kytici k hrudi.

"Jesse, já... já vůbec nevím, co říct. Je nádherná. Naprosto dokonalá.

Když ji začal natahovat směrem ke mně, najednou změnil směr.

„Tak snad se bude tvé mamce líbit.“ Řekl s úsměvem.

„Hele!“ řekla jsem trošku naštvaně a praštila jsem ho pěstí do ramene.
Jen se tomu zasmál a klekl si přede mě.

„Jess, slunce mého života, mohla bys mi prosím odpustit to, jak jsem se včera a dnes choval? Byl jsem naprostý idiot. Bez tebe si už život nedokážu představit. Prosím, odpustíš mi?“ řekl pevně s nadějí v hlase.

Klekla jsem si k němu, objala ho a do ucha mu pošeptala: „To víš, že ti odpouštím, ty moje štěstí.“

Jakmile jsem to dořekla, pevně mě objal, až jsem sotva mohla dýchat.

„Miluju tě. Miluju!!!“ zašeptal mi do ucha a podruhé to zakřičel.

Když jsme se zvedli, konečně mi dal tu kytici.

„Je to 18 rudých růží na znamení, jak jsme si podobní. Myslím tím nás kluky. A ta uprostřed je bílá, protože sis vybrala mě.“

Nemohla jsem tomu uvěřit. Tak krásnou kytici jsem snad ještě nikdy nedostala.

Tu noc spal Jesse u nás. Celou noc jsme si povídali a chvílemi i malovali. Chtěli jsme i skládat, ale to by dělalo moc velký hluk.

Asi kolem půl třetí jsme vlezli ke mně do postele a povídali si tam. Lehli jsme si proti sobě a mezi námi jsme měli spojené ruce.

Nad ránem Jesse usnul a já ho pozorovala, jak spí. Ovšem jen chvíli, protože jsem také usnula.

Konečně už je teplo, ale zároveň půl prázdnin za námi. Alespoň že Jess a Jesse jsou zase spolu. Jste rádi, tak jako já?
Užívejte si léto a sluníčko, dokud to jde.
Vaše Cath❤