Spojeni hudbou

:│20│:

Hned po obřadu jsme jeli zpět domů, kde byla připravena smuteční hostina.

„Mami, nebude vadit, když se půjdu projít?"

„Ne ne. Klidně běž. Času je hodně. Ale přijď na oběd, ano? Hlavně si nikam moc nesedej. Sluníčko sice svítí, ale je docela zima. Tak ať nenastydneš."

„Jasně mami. Neboj se. Jen se projdu a za chvíli dorazím."

Odešla jsem sama. Měla jsem s sebou i telefon se sluchátky, takže jsem si pustila písničky. Nic divokého. Jen klavírní part.

Nakonec jsem došla až k našemu rybníku, kam jsem si šla sednout. Kupodivu to ani nestudilo.

Dívala jsem se dolů do vody. Bylo to hezké. Sluníčko svítilo, takže od toho byly krásné odlesky.

V tom jsem za sebou ucítila kroky. Kdo to jen může být? Otočila jsem se, a koho jsem neviděla?

„Ahoj. Všude tě hledám."

„Jesse? No, tak si mě našel. Co si chtěl?" vydala jsem ze sebe trochu ostřeji.

„Jen se tě na něco zeptat. Můžu si přisednout?"

„Jo, jasně. Pojď, ale nechci se koupat. Tak dávej pozor, ať mě tam nestrčíš."

„Rozkaz, šéfko!"

A tak si ke mně přisedl.

Po chvilce se o kousek poposunul. Postupně se přibližoval, až už seděl kousek ode mě. Měla jsem ruku položenou vedle sebe. Najednou jsem na ní ucítila zvláštní teplo. Jesse mi na moji ruku položil svoji.

Koukala jsem na něj s rozmazanýma a uplakanýma očima. Dívali jsme se jeden druhému vzájemně do očí a poslouchali jen šplouchání vody.

Po chvilce to Jesse přerušil.

„Jess! Ty jsi brečela? Měla jsi tetu asi hodně ráda, že?"

Prstem mi utřel slzu, která se mi koulela po tváři. Ruka mu sjela až na moji nohu. Tam zůstala a krásně mě hřála.

„Ano. Docela jsme si byli blízké. Můžu tě o něco poprosit?"

Jesse se na mě podíval a v očích se mu dalo přečíst, že by chtěl udělat něco, ale asi ne to, co jsem chtěla já.

„Povídej. Udělám pro tebe cokoli."

Pousmála jsem se, koukla se dolu do vody a tiše jsem čekala. „Mohla bych si o tvoje rameno opřít hlavu?"

Jesse mě chytil za bradu a začal mi zvedat hlavu, až se mi díval do očí.

„Jistě, madam. A budu velice rád."

Jesseho ruka, kterou jsem mněla dosud na své bradě se najednou vzdálila. Přisunul se úplně ke mně a objal mě. Tedy pokud se tomu dá říkat objetí.

Prostě jsme seděli vedle sebe. Jedna jeho ruka byla na mém rameni. Já jsem o něj byla opřená.

Ruce jsem měla volně v klíně. Najednou tam Jesse přidal i svou, chytl mě za ní a propletl prsty.

Chvíli jsme tak seděli. Potom jsem mu ruku vytrhla a sedla si naproti němu. Jen se mi podíval do očí a už jsem byla v klidu.

Pomalu jsme se k sobě přibližovali. Najednou vysvitlo sluníčko a svítilo mi přímo do očí. Takže jsem pořádně neviděla, co přesně Jesse dělal. Ale věděla jsem, co se chystal udělat.

Už jsem cítila jeho teplo, ale nedotýkali jsme se.

O vteřinu později už mi dal něžnou pusu a odtáhl se.

Chvíli jsem seděla se zavřenýma očima. Jesse mě pohladil po tváři. Ještě, než ji stihl dát dolů, tak jsem ji tam chytla. Otevřela jsem oči a usmála jsem se na něj.

Najednou si stoupl, až málem spadl dolů z mola do vody.

„Milá, co milá. Nejmilejší slečno, Jessiko Stevensová. Mohl bych vám nabídnout své srdce až do konce svých dnů?"

Zastavilo se mi srdce. Cože? On se mě ptá, jestli s ním nechci chodit? Ale proč to říká, jako by byl ze středověku?

„Tedy po vašem. Prokázala byste mi tu nejvyšší čest a stala se mou přítelkyní?"

Tak jsem si to myslela dobře. Ale mám dělat drahoty, nebo mu skočit kolem krku? 

Budu vás trošičku napínat, jak to vůbec dopadne. Mám to sice napsané, ale nevím, kdy vám sem dám další část. Tedy tuto kapitolu 1.6., ale nevím, jak to bude s pokračováním. Ob den už sem asi nebudu moci přidávat, jelikož mám teď hodně práce do školy, ale budu se snažit psát co nejvíce a co možná nejdříve vám sem dát další kapitolu. Zůstaňte mi prosím věrní, neuvěřitelně mě posouváte ku předu. Děkuji moc za každé přečtení a přeji vám krásné čtení i nadále. :)  

Vaše Cath <3