Spojeni hudbou

:│176│:

Když Skvérský odešel, ještě jsem tam chvilku zůstala, abych se učitelky zeptala, co si o tom, co se stalo, myslela.

„Jess, já s ním nesouhlasím. Je to sice kolega, který má více zkušeností, ale to nic neznamená. Dost si mě překvapila, jak si na něj najednou vyjela, a překvapila mě jeho reakce. Doufám, že nebude dělat žádné problémy."

Docela mě to překvapilo.

„Jaké problémy? Za to, že jsem řekla svůj názor? A i kdyby nějaké problémy nastaly, vy si tím nelamte hlavu," řekla jsem s klidem a usmála se.

Když jsem vyšla ze třídy, byla jsem překvapena, kdo tam na mě čekal.

„Ahojky lásko, dnes končíš nějak pozdě, ne?"

Aniž bych odpověděla, vřítila jsem se do jeho náručí. Tak moc mi chyběl.

„Ale no tak, viděli jsme se před asi třemi hodinami a ty vyvádíš, jakoby to byl rok. Stalo se něco?"

Byla jsem tak ráda, že jsem tam Jesseho měla. Nechtěla jsem nic řešit. Nic jsem neřekla, jen pomalu vylezla z jeho náruče a vzala ho za ruku. Beze slova jsme šli ruku v ruce až k Jessemu domu.

„To je sice fajn, že jsi mě doprovodila, ale..." než stihl něco říct, začal jsem ho líbat.

„Jess, stalo se něco? Zlato, docela mě děsíš," řekl mi, když se vzdálil.

Opřela jsem si hlavu o jeho hrudník a zašeptala: „Asi budu mít průšvih."

„Co si říkala? Nerozuměl jsem ti," zašeptal mi do hlavy.

Nadechla jsem se a tiše zopakovala: „Asi budu mít průšvih na klavíru."

Jesse mi nic neřekl, jen mě pevně objal a dal mi pusu do vlasů.

„To nic, lásko, bude to v pohodě, neboj se. Sice nevím, co se stalo, ale určitě to nebude tak zlý."

Nadechla jsem se a doufala, že bude mít pravdu.

„Seřvala jsem učitele," vylezlo ze mě tiše.

„Cože? Jak se ti to povedlo?" byl z toho docela vyjevený.

„No, choval se jako blbec, měl nemístné poznámky, tak sem se neudržela a něco mu řekla, no."

Řešili jsme to docela dlouho. Ani nevím jak, ale dostali jsme se až ke mně k domu.

„Lásko, nic si z toho nedělej. Usměj se na mě. Dnes se jen mračíš."

Abych mu udělala radost, tak jsem se usmála.

„To je lepší, ale radši bych byl, kdyby to byl opravdový úsměv. Pojď si odpočinout, zítra tě čeká koncert, pozítří ten muzikál. Máme toho opravdu hodně a ty nevypadáš zrovna nejlépe. Myslím jako barvou. Není ti něco?"

Ani jsem neprotestovala, protože jsem se necítila úplně ve své kůži. Myslím, že čekal, že půjdeme do pokoje, ale vzala jsem ho na zahradu, kam jsme se natáhli do houpací sítě. Netrvalo to dlouho a usnula jsem.

Probudil mě až zvuk protivného budíku. Byla jsem docela zmatená, protože jsem byla ve své posteli.

Budík jsem zastavila a ještě ležela v posteli. Byla jsem neskutečně zmatená. Najednou někdo zaklepal. Jen jsem se podívala tím směrem, jelikož jsem nebyla ani schopna slova.

„Jess, holčičko moje, vstávej, musíš..." Když si všimla, že nespím, zarazila se.

„Co je dneska za den?" pošeptala jsem tiše.

„Úterý, zlatíčko, úterý. Dnes tě čeká koncert s Tristy. Moc se všichni těšíme."
Jen jsem souhlasně zakývala hlavou a pomalu se hrabala z postele.

Doufala jsem, že začátek dne byl to nejhorší, co se během dne mohlo stát. Jak moc jsem se mýlila.

Ahojky všichni!!

Dnes vydávám kvůli tomu, že jsem Vám chtěla hrozně moc poděkovat za 100K přečtení!! Je to naprosto neuvěřitelné. Nikdy bych nevěřila, že se k takovému číslu byť přiblížíme.

Je vidět, že jsem na to nebyla připravena, jinak by byla kapitola plnohodnotná už nyní. Mám vás všechny hrozně moc ráda, děkuji mockrát!!!

S velikou vděčností a láskou,

Vaše Cath ❤