Spojeni hudbou

:│56│:

... nevěřila jsem svým očím.

"Proboha, co ty tady děláš?"

"To mi je přivítání."

"Promiň. Ahoj Johny. Tak co tady děláš?"

"To víš, Kris. Ten by si mohl těžko nechat ujít nějaký mejdan. Když už je o něm řeč, kde vlastně je? Ještě jsem ho neviděl."

"No jasně, to je pro Krise normální. Jesse má dole nějakou práci."

Podal mi ruku a pomohl mi vstát.

"Děkuju." jakmile jsem si uvědomila, že mě drží za ruku, projela mi v hlavě vzpomínka na ten večer, co jsme se poznali. A hlavně na Jesseho výčitky, i když v té době jsme spolu ještě nebyli. "Běž dovnitř, ještě tam možná něco zbylo."

"Myslíš na uklizení? Katie tam dává každému spoustu úkolů. Radši zůstanu tady s tebou."

Tomu jsem se pousmála.

"Viděl jsem úsměv?"

Ach jo. Teď mě bude ještě rozesmívat. Uchechtla jsem a podívala se mu do očí. Poprvé po dlouhé době. Pokud vůbec. Nevím, jestli je to tím sněhem, ale jeho oči září. Jako by to byly dvě velké modré hvězdy s kapkou tajemství.

"Když se ti nechce dovnitř, tak bychom se mohli alespoň kousek projít. Co ty na to?"

"Byl by to dobrý nápad, jenže... Jesse by vyváděl, kdyby nás viděl spolu."

Přiblížil se ke mně, až byl úplně na mě. Bála jsem se, co udělá. Couvla jsem.

"Promiň. Běž se projít sám. Bude to tak lepší." už jsem odcházela, když mě chytl za ruku.

"Promiň. Rád bych ti něco řek. Nikdo o tom neví a osobně si v tom moc nejsem jistý."

"Tak jo. Ale jen na chvilku." sice jsem si tím nebyla jistá, ale nemohla jsem ho odmítnout.

Když jsme se rozešli, začal.

"Víš, zkouším teď pár nových věcí a... no, nejsem si úplně jistý, jestli je to dobrý nápad a vůbec."

"Dobře, tak povídej. O co jde?"

"Asi bude lepší, když si to poslechneš sama."

Zastavila jsem se a nechápavě se na něj podívala. Vyndal z kapsy sluchátka a telefon.

"Prosím, nesměj se, až to uslyšíš. Jen jsem to zkoušel."

"Slibuju, že nebudu."

Nadechl se a podal mi sluchátka. Ihned jsem si je nandala a čekala, co to bude.

Zavřela jsem oči, abych tak lépe vnímala, co mi pustí. Když dlouho nic nepouštěl, otevřela jsem jedno oko. Smál se.

"Čemu se směješ?"

"Promiň, vypadalo to vtipně. Už ti to pustím."

Chtěla jsem mu na to něco říct, ale byl rychlejší.

Bylo to hezké. A zároveň zvláštní. (PA-nahoře je odkaz na tu písničku)

Když skončila, sundala jsem si sluchátka.

"To... to bylo dokonalý!!!"

Usmál se. "Děkuju, ale není to nic moc."

Praštila jsem ho do ramene. "To není pravda."

Najednou po něm někdo hodil sněhovou kouli. Otočila jsem se směrem, odkud jsem si myslela, že to bylo stříleno.

"Jesse?" zamžourala jsem do tmy.

Byl to on, nebo ne?

To se dovíme až příští rok.
Moc děkuju za všechno, co jste pro mě letos udělali.

Děkuju mockrát!!
Krásný Silvestr a šťastný nový rok!!

Mám vás ráda.

Vaše Cath❤