Spojeni hudbou

:│171│:

Když jsem se vedle něj ráno probudila, bylo to jiné. Krásnější. Cítila jsem se naprosto skvěle. Leželi jsme čelem k sobě.

„Dobré ráno, krásko moje," řekl ještě se zavřenýma očima.

„Ahoj miláčku. Jak ses vyspal?"

Pousmál se a posunul se blíž ke mně.

„Dnešní noc byla ta nejlepší, co jsem kdy zažil. Jen nevím, jestli jsme se rozhodli správně."

Vyvalila jsem na něj oči.

„To myslíš vážně?"

„Bojím se, aby ti to nezkazilo zbytek života."

„Jesse, neboj se. Moc se mi to s tebou líbilo a nevrátila bych to."Teď na mě kulil oči naopak on.

„Vždyť ti můžu zkazit život," řekl sklesle.

Popolezla jsem k němu blíž, až jsem byla úplně u něho. Natáhla jsem se k jeho uchu.

„Ty mi ho nikdy nezkazíš, i kdybys chtěl." A dala jsem mu na něj pusu.

Objal mě a převalil na záda.

„Miluju tě!"

„Miluju tě, Jesse. I tuto noc."

Nakonec jsme si lehli vedle sebe tak, že mě objímal zezadu. Byl tak dokonalý. Miluju každý kousek jeho těla. To, jak se ke mně zachoval, i to, že pochopil, co chci. I když se moc nadšeně netvářil. Zavřela jsem oči a usnula jsem. Když jsem se probudila asi o hodinu později, bylo půl desáté. Z kuchyně něco krásně vonělo. Najednou se Jesse objevil ve dveřích s tácem. Na sobě měl jen kalhoty.

„Dobré ráno, lásko. Jak ses mi vyspinkala?"

„Krásně. S tebou nádherně." Usmívala jsem se, až mě bolela pusa.

Usmíval se. „To jsem rád. Mne se to s tebou taky moc líbilo. A i kdyby z toho něco bylo, tak to nevadí. Jsem připraven."

Červenala jsem se. Začal jsem nasávat tu vůni.

„Lásko, co to tam máš? Co to tak voní?"

„Jé promiň." Postavil na mě tác s jídlem. „Doufám, že nic nechybí."

Nevěděla jsem, kam se podívat dřív.

„Asi ano. Jsi moc pozorný. Pojď ke mně."

Natahovala jsem se jeho směrem, což dlouho nevydržel a přisedl si ke mně a já mu mohla dát pusu. Najednou mi zakručelo v žaludku. Jesse se odtáhl a já si konečně prohlídla, co mi to všechno přinesl. Černý čaj, džus, marmeláda, med, pečivo, mléko, cereálie, ovoce a čerstvě upečený muffin. 

„Lásko, to je krásný, ale to nemůžu nikdy sníst. A pokud to sním, tak ze mě bude koule."

„Nevadí. Sněz, co sníš. A navíc z tebe nikdy koule nebude. I kdyby byla, mě se budeš líbit i tak."

Když jsem snědla ten jeho skvělý muffin, položila jsem hlavu na polštář.

„Jess, co se děje? Není ti špatně?"

„Ne, není. Jen jsem přecpaná," řekla jsem přerušovaně.

„Vážně jen to?" Na očích jsem mu viděla, že má opravdu strach.

„Ano. Asi budu celý den v posteli, protože se ani nehnu."

Tomu se začal smát. Sundal ze mě tác s jídlem a položil si hlavu na moje břicho, jako bych snad byla těhotná.

„Víš Jess, vím, že se ti to bud zdát divné, ale na jednu stranu bych s tebou chtěl mít dítě, ale na druhou vůbec. Přijde mi to jako ztráta soukromí, identity a času."

„Jesse, proč tak mluvíš? Vždyť už jsme se snad domluvili, ne? Nebo jestli toho tolik lituješ a nechceš děti, tak musíme vyrazit do lékárny pro prášek 24 hodin po, abychom měli stoprocentní jistotu," řekla jsem trochu ostřeji.

„Ne, to nechci. Chci jen tebe," vypadlo z něj provinile.

V tom někdo zaklepal na dveře.

Ahojky! Posílám pozdrav z hor. Doufám, že vás kapitola zahřála.
Mějte se krásně,

Vaše Cath ❤