Together we can make it [Marcus & Martinus]

58

,,Mohli to vzít daleko hůř, vždyť už mají i jména pro naše děti a název shipu Vio a Tinuse," ozval se najednou Marcus z kuchyně. ,,Třeba se nakonec budou jmenovat Marcus a Martinus, když to budou kluci, mohli by," uvažovala jsem nahlas a v obýváku jsem ještě dojídala poslední kousky cukroví. ,,Říkám, že to budou holčičky, malinký princezny, který k nám budou chodit do postele, když se budou bát," protestoval Marcus. ,,Já chci kluky, bylo by to hezký. Ty jseš z dvojčat kluků, tak kdybys je měl taky a navíc. Kluci by se k nám chodili schovávat taky," protestovala jsem ale nazpět já. ,,Nemluv před nima takhle, ještě si to rozmyslí," zavolal znovu ten ňouma z kuchyně a já si řekla, že se půjdu podívat, co to vůbec dělá.

  ,,Nechápu, čím jsi jseš tak jistej, můžou to být holky, stejně tak jako kluci a co to tadyhle vůbec děláš, dej mi ochutnat," přešla jsem k němu a ještě si z přírodníku vzala lžičku. ,,Tak fajn, prosím, madam, ochutnejte," dovolil mi a trochu ustoupil, abych si mohla nandat na lžíci nějakou omáčku, co uvařil, a následně ji sníst.

  ,,Fakt to máš dobrý," uznala jsem a rozhodla se, že tu s ním budu jen tak postarat v kuchyni opřená o linku.

  Je to taková nuda, ale pohoda. Nic se neděje, Marcus je tady, jenže to se brzy změní. 13. ledna odlétá a já tu zůstanu v celém tomhle obřím domě sama. A hlavně. Tinus tu vždycky pobude jen na chvíli, protože pak jde za Violet nebo nějakými kamarády, kam s ním chodí i Marcus, ale to jen občas.

  ,,Nechce se mi odjíždět," zašeptal najednou Marcus, zároveň ke mně zvedl jeho posmutnělý obličejík a s otevřenou náručí přešel ke mně. ,,Nechci vás opustit, chci tě s sebou," mumlal, až když jsme se drtili v objetí. Maci, Maci. Myslíš, že mně chybět nebudeš? Vždyť bez něj to nebude ono. A to ani trošku.

  ,,Vždyť víš, že to nejde. Nechci tě best fanouškům a navíc by mě ani do letadla neopustili, teď ano, ale za chvíli už ne," vysvětlila jsem mu, ale on musel stále protestovat. ,,Vždyť jede i Violet na chvíli, tu máš ráda, když ne mě, tak ji. Do konce února, prosím," snažil se mě Marcus přemluvit, ale já věděla, že to nejde. ,,Přijedu k tobě na pár dní po první kontrole bez tebe, já nemůžu dělat zázraky. Mrzí mě to, Maci," posmutněle jsem mu vysvětlila, ale on chápavě přikývl. ,,Teď si vás ještě chvíli ale užiju," zamumlal a už šel vypnout ten sporák.

  Mezitím než ta omáčka měla vychladnout, šli jsme si lehnout k televizi. Opakovali Marcusovu oblíbenou pohádku s názvem Tři oříšky pro Popelku. Už od mala to miluje. Vždycky se na ni díváme spolu a letošek nebyl výjimkou. Prožili jsme u ní spoustu hezkých zážitků. Jednou nám řekli, že budu moct s klukama jet na tour, jindy zase že je možnost, že kluci dostanou Tica. Spousta hezkých věci se udála. Nejen při sledování té pohádky, ale celkově.

  Pohádka už pomalu končila a já sebou malinko trhla. Bylo to to, co si myslím, že to bylo? ,,Děje se něco?" zbystřil okamžitě Marcus a já pomalu vzala jeho ruku a položila ji na pravou část mého břicha. ,,To jsou... Oni se hejbou, oni kopají," vydechl s úžasem Marcus a já přikývla. Někde jsem četla, že mezi 16. a 25. týdnem začínají těhotné ženy cítit ze začátku jen slabé pohyby. Já jsem v týdnu 17. a upřímně jsem ráda, že se tohle stalo, ještě když tu je Marcus. Je to jen takové slabé vražení do mého břicha zevnitř, ale i tak je to cítím a myslím, že i dost. Ale důvodem toho může být, že jsou to dvojčata.

  ,,Asi se jim taky líbí Popelka, říkám, že to jsou kluci," řekla jsem po malé chvilince, když to všechno zase odeznívalo. ,,Žádný takový, malinké holčičky, co chtějí být hezký jako ona," vysvětloval Marcus. ,,Tím chceš říct, že po mně by tý krásy moc nezdědily?" zasmála jsem se trochu a on jako by zamrznul. ,,Já vím, jak to myslíš, tady je hezká. V pohodě," řekla jsem mu po chvíli, ale on byl stále v tranzu. ,,Macu," zamračila jsem se na něj.

  ,,Omlouvám, vždyť... Ty jsi překrásná, já jen... Myslel jsem to... Tebe přece miluju, ty jseš moje všechno, ale já..." snažil se ze sebe něco dostat a já nad ním jen zavrtěla hlavou. ,,Macíku, pst, já to vím, vím i jak jsi to myslela, je to dobrý, ano?" snažila jsem se ho uklidnit a ujistit.

Zase mě nevnímal, respektive nic neřekl, ale zničehonic vyhrkl: ,,včelí úlky nebo vosí hnízda?" ,,Cože? Jasně, že vosí hnízda," odpovedela jsem pohotově a jeho výraz se až komicky změnil. ,,Vrať mi, prosím, zásnubní prstýnek, nemůžu sdílet společnou postel s někým, kdo neuznává včelí úlky!" protestoval okamžitě Marcus. Co to do něj vjelo? Vždycky to byla vosí hnízda!

  ,,Já dělám, jím a občas i kupuju vosí hnízda, včelí úlek je někde na louce, vosí hnízdo se prostě jí na Vánoce," rozhodla jsem. ,,Vosí hnízdo snad není v létě někde venku na louce nebo u domu?" přerušil mě trochu Marcus. ,,Ale kušuj, to je míň častý!"

____________________

Vydáno: 24. 12. 2020

Nejprve bych vám všem chtěla popřát krásné Vánoce a prožití vánočních svátků, ale také vám musím poděkovat za vaši podporu ohledně tohoto příběhu. Už jsme překročili hranici 2000 přečtení a já si toho moc vážím.❤️

  Dnešní kapitola je sice krátká, ale... Bude i delší a hlavně další, nebojte.❤️