Together we can make it [Marcus & Martinus]

84

,,Vážně to nechceš přesunout? Vždyť ti ráno bylo zase strašně špatně," četla jsem nahlas zprávu od Marcuse a povzdechla jsem si.

  Dnes je den svatby, kterou budeme mít na někde louce. S Marcusem jsme se shodli, že to bude nejlepší. Zbytečně se motat někde ve městě by bylo až moc nápadné , ale bůh ví, koho Marcus pozval. Já vlastně nevím, kdo všechno tu bude. Já jsem stejně totiž u nich na chatě, kde se připravuji. Na té louce jsou nějaké stany, kde nakonec chvíli bude, ale... Vlastně pořádně nevím, jak je to zařízeno. Posledních pár týdnů jsem měla nějaké fyzické potíže, takže místo příprav na svatbu jsem běhala po doktorech. Marcus tedy musel všechno vyřídit sám, takže kdo ví, jak to dopadne.

  ,,Vážně ti bylo ráno špatně?" zeptala se zaskočeně Emma. Tohle mě od ní překvapilo. ,,Jen trochu," odpověděla jsem jí a snažila si obout svoje boty, které mi mamka vymyslela na svatbu. ,,Nesmí se to nic stát, já tě mám ráda totiž," přešla ke mně posmutněle a objala mě, přičemž se o mě ještě opřela. ,,Neboj se ty truhlíku, já jsem úplně v pohodě," snažila jsem se ji se smíchem povzbudit. ,,Přísaháš?" zeptala se nevěřícně a trochu se ode mě odtáhla. ,,Přísahám-." Najednou mě ale přerušil křik z chodby.

  ,,Holky pojďte! Musíme už jet!" Byla to moje mamka, která tu byla s námi. Říkala, že jsem snad první nevěsta, která nechce skoro žádný make-up, a je to snad špatně? Marcus mi ho stejně vždycky smyje, protože to prý nejsem já. A já přece chci, aby si vzal mě a ne nikoho jiného, není to snad tak?

  S Emmou jsme odešly s mojí mamkou do auta a vydaly se směr svatba.

  Začalo se mi dělat špatně, přepadl mě strach. Strach z toho, že se něco nepodvede, strach z toho, že mi řekne ne, strach z toho, že se si ublíží, že se neobjeví, že...

Zároveň se mi začalo dělat špatně od žaludku a začala mě bolet hlava, takže jsem se o musela dát alespoň trochu najevo. ,,Mami? Nemáš tu prášek na hlavu?" zeptala jsem se a čekala na odpověď, musí začít zabírat před obřadem, jinak to nemá smysl a já sebou někde praštím, což se může stát i tak. ,,Jo, hned tady v přihrádce, nemám pak jít Marcusovi říct, že ti je znova špatně?" ptala se ještě a já už vyndavala prášek z balení, ve kterém doteď byl. ,,Ne, díky mami, ale ne, nesmí se to dozvědět," řekla jsem rozhodně a pak jsem spolkla prášek. ,,Chci, aby si to užil," dodala jsem ještě, ona chápavě přikývla a už mi na to nic neřekla.

  Mamka nás přivezla přímo před nějaký ten stan, kde mám být já, a tak jsem tam tedy i s Emmou vešla. Uvnitř byly nějaké židle, sedačka, stoleček a na něm poházeno pár růžových růžiček. Chtěla bych vědět, jestli tohle vážně zařizoval on, nebo to někdo vymyslel za něj. A taky kde na to vzal. Vím, že je to slavný zpěvák, ale přece si vždycky šetřil. To ho nemohl někdo zastavit?

  Z mého přemýšlení nad Marcusem mě vyrušily dva dětské hlásky. ,,Má-í," zapištěla Elin a rozběhla se ke mně a já si v tu chvíli všimla, že Darcy v Anniine náručí sebou začala malinko šít, protože chtěla taky dolů.

  Já jsem se k nim oběma sklonila a přivinula si je do pevného objetí. Anne si je včera vzala, abychom si s Marcusem mohli odpočinout a mě už za tak krátkou chvíli začaly chybět.

  ,,Tak jak jste se měly s babičkou? Nezlobily jste?" Možná si říkáte, že mi roční děti nemůžou skoro ani rozumět, no, věřte, že můžou. ,,Ně, honý!" rozkřikla se Darcy a Emma, já a Anne jsme se tomu trochu zasmály. ,,No jo, vy nic jinýho ani neumíte. A byly už jste za tátou? Běžte ho taky pozdravit, tady teta půjde s vámi, jo?" navrhla jsem jim a prosebně se podívala na Emmu, která usměvavě přikývla a přešla k holkám.  V tu chvíli už tu ty dva blázinci rozkřikovaly slovo táta a když jim Emma nastavila ruce, aby s ní šly, chvíli jí jeden prst a jejich zbrklou chůzí odsud společně vycházely.

  ,,Moc ti to sluší, jsem ráda, že zrovna tebe si chce vzít," usmála se na mě Anne a pečlivě si mě prohlížela. Sama na sobě měla šaty vínové barvy, které měla slazené s barvou rtěnky. ,,Děkuju, Anne, jsem ráda, že s Erikem nechcete, aby si vzal nějakou modelku, když je to slavnej zpěvák," pousmála jsem se na ni. ,,Jak vždycky sami kluci říkají. Jsou to obyčejní kluci a i kdyby. Tak je na Marcusovi, koho si chce vzít," vysvětlila mi Anne. ,,Řekni si to takhle, kdyby nechtěl, nedělá to, nikdo ho nenutí," dodala Anne. ,,Máš pravdu," přikývla jsem se a vykoukla z toho stanu, abych se podívala, co se děje venku.

  ,,Asi bych už měla jít, držím palce, i když všichni víme, že to dopadne dobře, zavolám ti sem ještě tvýho taťku, aby tě mohl odvést," ujišťovala mě ještě a už se pomalu přibližovala k východu z tohohle takového stanu asi. Nervózně jsem se na ni usmála a s potichým díky z mé strany jsem ji nechala odejít.

  ,,Půjdeme?" nakoukl dovnitř můj táta, já se zhluboka nadechla a nakonec přikývla. Bojím se, že se něco pokazí, i když nemá co. Maximálně mi to uklouzne na trávě. Nic víc, nic míň. Když si ale táta všiml mého výrazu, připomněl mi ještě jednu věc. ,,Nemusíš říct ano, pořád máš na výběr." Teď je ale dost pozdě nad tímhle přemýšlet, nemyslíš?

  ,,Půjdem tedy?" zkusil ještě jednou a já jsem přešla k němu a společně jsme se vydali na cestu k Marcusovi. Do chvíle jsem stála 20 metrů od Marcuse a rozhlédla jsem se po okolí, abych viděla, kolik je tu vůbec lidí. Je to, jak jsem čekala. Určitě to je přes sedmdesát lidí. Marcusi, víš, jak nemám ráda být středem pozornosti a uděláš mi tohle, nemám já tu svatbu za trest?

  Očima jsem se snažila dohlédnout už na Marcuse, ale byl tak daleko, že jsem ho prostě nebyla schopna normálně vidět. Ve chvíli kdy jsem zkoumala tu malou postavičku v dálce, začala najednou hrát pomalá hudba a mně ztuhla všechna krev v těle.

  ,,Už jdem," zašeptal táta a skoro mě až táhl k oltáři za Marcusem.

___________________

Vydáno: 31. 1. 2021

Budeme předstírat, že vím, jak probíhá svatba, ano?😂

Mimochodem tohle je předposlední kapitola👀🤍