Together we can make it [Marcus & Martinus]

75

Od rozhovoru s Tinusem se už domů nevrátila, dokonce tu ani nepřespala. Tohle asi bude vážně těžší, než jsem si myslel. Třeba je na tom vážně špatně.

  Já jsem celou noc nespal, musel jsem myslet na ni. Na nás dva. Na náš vztah. Jsme pouze děti. Nikdy jsme si neřekli o tom, co chceme. Tedy nikdy jsme si neřekli o tom, co chceme ve vztahu.

  Zničehonic mi někdo zaťukal na dveře, já nestihl ani nic říct a osoba mi vešla do pokoje.

  ,,Em, nechala sis-," začal Tinus mluvit, přičemž v ruce držel prstýnek a ne jen tak ledajaký. Emiliin zásnubní prstýnek. ,,Kde je?" vyhrkl rychle. ,,Kde jsi ho našel?" zeptal jsem se rychle a okamžitě přišel k němu a prstýnek mu vzal z ruky. ,,Na jídelním stole, chtěl jsem ho Em vrátit, ale..." ,,Ale není tu," dokončil jsem za něj a dál zkoumal prstýnek vyrobený ze stříbra. Sklesle jsem se posadil na postel a v rukou pořád držel ten prstýnek. ,,To pro ni nejsem natolik dobrej, nebo kam zas zmizela?" zamumlal jsem, aniž bych čekal odpověď. Tinus jen nervózně přesměroval pohled na druhou stranu místnosti k Emiliině skříni, ke které nakonec přešel a otevřel ji. Byla... Poloprázdná. Vážně mě opustila. Vážně mě podvádí. Co jiného by to bylo?

  ,,Myslíš, že má cenu ji jít hledat?" zeptal jsem se ignorujíc všechny věci, které doposud řekl, vlastně ani nevím, o čem to kecal.

  ,,Třeba chce být jen pár dní sama," odpověděl po chvíli Tinus. ,,Ale já nechci, aby byla," protestoval jsem tvrdohlavě. ,,Nemáš-. Čert to vem, kdybys ji náhodou viděl, zavolej mi," zvednul jsem se, telefon, prstýnek a peněženku jsem si dal do kapsy, přešel jsem k postýlkám, kouknul, jak jsou holky oblečeny a vzhledem k tomu, že teď v půlce června mají venku a vevnitř úplně to samý, teda asi, tak jsem si vzal spící Darcy do náruče a odcházel s ní dolů do předsíně. ,,Počkej, co děláš?!" zavolal za mnou Tinus. No tak, vzbudíš mi je. ,,Hledat Em," odvětil jsem rychle a Darcy zanechal k kočárku, který stál v té předsíně, a já se vracel zpět pro Elin.

  Jenže ta už byla vzhůru a smála se na celé kolo. Když jsem přešel k ní, že si ji vezmu, začala ke mně sama od sebe natahovat ručky, které mi, když jsem si ji vzal do náruče, trochu dala okolo krku a mně to přišlo jako náznak objetí.

  ,,Táta tě má rád, El, a to moc. A maminka snad taky, to teprve uvidíme," povzdechl jsem si a i s ní jsem pomalu šel do předsíně.

  ,,Nechceš nějak pomoct?" nabídl se Tinus a přiběhl za mnou. ,,Jen mi dej vědět, kdyby něco," mumlal jsem rychle, zatímco už jsem si nandaval boty, bral kočár a odjížděl s ním. ,,Zatím!"

  Ale kam teď? Půjdu k nám. Třeba ji potkala mamka někde...

Darcy naštěstí pořád spala a Elin zabavila nějaká plyšová hračka, kterou měla vedle sebe, takže já mohl v klidu jít.

  Došel jsem ke dveřím od našeho domu, pokud ho tak ještě můžu nazývat, zaťukal jsem a čekal, jestli přijde někdo otevřít. Jasně, mám klíče, ale kdybych jen tak v sobotu v sedm ráno odemknul, tak si budou myslet, že jsem zloděj. Teda alespoň já bych si to myslel.

  Nemusel jsem čekat nějak extra dlouho na otevření dveří, ve kterých se pak objevila moje mamka.

  ,,To je ale milé překvapení takhle po ránu," usmála se na mě mamka, ale když si všimla mého výrazu, musela něco dodat. ,,Ale asi to není tak, že bys mi s holkama přišel popřát dobrý ráno, tak co se děje?" ,,Ztratila se mi Em, není tady?" zeptal jsem se lehce zoufale a s nadějí koukal na mamku. ,,Je tu, ale-." ,,Ona tu je? Kde?!" naléhal jsem na mamku tak moc, že jsem ji to ani nenechal doříct. ,,Nech mě domluvit, ano, je tu, ale Emma ji před hodinou našla na tom strmém kopci, prý tam ležela celou noc, teď je nahoře, ale není jí dobře. Má horečku, občas i zvrací, nevíš, z čeho by to třeba mohlo být? Jestli neměla něco divnýho k jídlu nebo tak?" zeptala se mamka a já se na chvíli zamyslel. ,,Antikoncepci, ale to by jí přece nemělo ublížit? Bylo to v takovej fialovo-zelenej krabičce," rozpomněl jsem se po chvíli. ,,Kriste pane," povzdechla si mamka a promnula si frustrovaně oči. ,,Co je? To je špatně?" ,,Před lety se zjistilo, že funguje jako jed, už je zakázáno ji prodávat, protože to způsobuje strašný komplikace i do budoucna prý, byly nějaký horší případy, kdy nakonec ty ženský umřely-," vysvětlovala mi mamka a já ji okamžitě přerušil. ,,Cože?! Ona umírá? Mami, musí za nějakým doktorem nebo někam, já ji tam hodím nebo holky nebo, mami, co mám dělat?" vyšiloval jsem, křičel jsem, kočárem vjel dovnitř a plašením jsem tam skoro začal pobíhat. ,,Kdybys mě nechal domluvit, zjistil bys, že doktoři jí nedokážou s tímhle pomoct, maximálně ty teď můžeš za ní a my s holkama to tu hold budeme muset nějak zvládnout," vysvětlila mi mamka a já na ni trochu smutně koukal. ,,Co tu tak stojíš? Běž za ní, je u tebe v pokoji. Nebo tě trápí ještě něco?"  ,,Chová se divně a v kuchyně nechala svůj zásnubák, nevíš, co s ní je?" zeptal jsem se potichu tak moc, aby mě nemohla slyšet. ,,Prosim tě, Marcusi, já ten prstýnek nenosila skoro vůbec a koukej, jak dlouho mi to s Erikem vydrželo," zasmála se mamka. Má pravdu. Může to být takhle jednoduchý. ,,Já jdu za ní tedy," vyhrkl jsem rychle a vyběhl nahoru ke dveřích od mého pokoje. Zajímalo by mě, jestli tu zůstanou už navždy.

  Před dveřmi do pokoje jsem se trochu zastavil, ale i přes všechen strach jsem kliku ode dveří pevně sevřel svou dlaní a dveře pomalu otevřel. Trochu jsem dal hlavu do pokoje a pohled mi rovnou sklouzl na Emil v mojí posteli. Byla zabalená minimálně ve dvou dekách od hlavu až k patě a z peřiny jí sotva vykukovalo zpocené čelo a unavené oči. Vypadalo to, že teď se akorát vyzvracela a znovu si lehla. Chudinka.

____________________

Vydáno: 16. 1. 2020