Together we can make it [Marcus & Martinus]

32

,,Maci? Kde jsi vůbec vzal ty dupačky? Jsi jezdil po obchodech?" zasmála jsem se, když jsem si vybírala oblečení na večeři ke Gunnarsenům. Každoročně mají naše rodiny 25. prosince sváteční večeři u jedné z rodin. Je to taková tradice. ,,S mamkou jsem byl v obchodě, trochu mi s tím pomohla," vysvětlil mi a ještě pořád se válel u mě v posteli. ,,To ti dovolila?" otočila jsem se na něj okamžitě a on přikývl. ,,Vždyť nám to přeje," dovysvětlil mi trochu. Já jsem se s povzdechnutím zase otočila ke skříni a pokračovala: ,,je to ale od tebe hezký a teď mi řekni, co si mám vzít. Ty modrý šaty, černý, nebo klasicky džíny a mikinu?" ,,Jsem pro černý, ale klidně jestli chceš, můžeš si vzít džíny a mikinu, mamce by to nevadilo," odpověděl mi Marcus a upřeně na mě koukal. ,,Otoč-. Počkej tu, jdu se převlíct do koupelny," zadrmolila jsem rychle a odešla do koupelny. To mu snad nevadí, ne? Doufám, že ne.

Po chvíli jsem se vrátila do pokoje, kde se z mikiny, kterou jsem tu včera někdo našla, Marcus převlékal do košile. ,,Promiň, počkám za dveřmi," řekla jsem rychle a stoupla si na chodbu vedle dveří do svého pokoje. ,,Pojď dovnitř, mně to vadit nebude," zavolal Marcus z mého pokoje a já tam tedy pomalu vešla. ,,Vážně promiň," zašeptala jsem provinile a stála pořád vedle dveří. ,,Opravdu mi to nevadí, zlato, není to tvoje vina," přešel ke mně pomalu Marcus a jednou rukou si mě přitáhnnul do objetí. ,,Proč ty vždycky odejdeš do koupelny, nebo se já musím otočit?" zeptal se potichu Marcus. ,,Já... No... Víš... Moje sebevědomí, tedy já, chci říct já... Mám strach a... Nejsem na to úplně připravena," snažila jsem se mu to nějak vysvětlit a nervozitou se možná začala trochu klepat. ,,Emil, já se přece nezlobím, tohle je přeci na tobě. Kdybys příště chtěla, tak klidně půjdu i za dveře, ano?" snažil se mě ujistit a pořád mě pevně držel v objetí. ,,Takže to nevyžaduješ od vztahu?" ptala jsem se ještě pro kontrolu. ,,Vždyť říkám, že je mi to jedno a teď už pojď, protože vaši už šli a my dva nemůžeme přijít zas o tolik později."

Po dvaceti minutách jsme konečně došli ke Gunnarsenům domů a i když jsme se snažili být nenápadní, všichni si nás všimli a okamžitě jsme dostali přednášku o tom, že nemáme chodit pozdě.

,,Slyšel si, nemáš chodit pozdě," zasmál se Tinus, když si chtěl Marcus sednout k němu na gauč. ,,Si sedni sem, já se hned vratím," řekla jsem jim rychle a mezitím se zvedala. V předsíni jsem si vzala bundu, přezula boty a s prakticky holýma nohama jsem, protože jsem si nakonec vzala šaty, jsem vyšla ven mezi ty haldy sněhu. Byla už tma a já jsem krásně viděla osvětlené všechny domy k této ulici. Vypadá to tu jako v pohádce, ale zárověň jako v hororu. Nesnáším horory. Sice jsem viděla jen jeden, ale i tak je nesnáším.

Gunnarseni se po vánočních prázdninách vlastně do školy ještě na chvíli vrátí, než začnou natáčet ten nový film. Nejen Marcus, ale i Martinus bude hrát kamaráda hlavní postavy. Tedy... Marcus je víceméně hlavní vedlejší postava. Kluk hlavní hrdinky, kterou má díky svému postižení naučit, že všechno není jen o ní, ale i ostatních. Nakonec možná skončí s Tinusem, nebo co já vím. Konec mi nikdo ještě neřekl a upřímně? Jsem za ně ráda, zpěváci, herci a ještě ti fotbalisté, jsem na ně pyšná strašně moc, ale... Nějaký jiný holka hrát Marcusovu holku? Já... Mám strach. Jak se to říká? Z objetí je pusa, z pusy líbání, z líbání se spolu vyspí a z vyspání láska? Asi tak nějak. Co když to bude i jejich případ? Bojím se. Vím, že teď mě Marcus miluje, ale co bude za ty dva měsíce, až to začne natáčet? Nikdo neví.

,,Emil?!" zavolal na mě Tinus od vchodových dveří, protože já jsem stála pořád na jednom místě a stále jsem koukala na domy v této ulici. Já jsem se tedy pomalu otočila, aby věděl, že vím, že tu je. Jeho jsem viděla se navlíkat do bundy a brát si jen nějaký pantofle a pak se sněhem vydal za mnou. ,,Nebude ti zima?" uchechtla jsem se a on nad tím protočil lehce pobaveně oči. ,,Proč jsi odešla ven?" zeptal se se zájmem a já se zhluboka nadechla, abych mu zvládla popravdě odpovědět. ,,Stalo se snad mezi vámi něco? Vypadali jste oba dva v pohodě," konstatoval Tinus a čekal na moje vysvětlení. ,,Jen mi trochu dělá starosti ten váš film," odpověděla jsem mu popravdě. ,,Můžeš být trochu konkrétnější?" uchechtl se Tinus. To fakt neví o čem mluvím? ,,Ta holka s kterou má hrát, je ve stejným věku jako my, herci se do sebe většinou nezamilují, ale Marcus není herec a už vůbec ne profesionální. Mám strach, že se do ní zamiluje," přiznala jsem a otočila se směrem na Tinuse. ,,Dáš mi vědět, kdyby cokoli, že jo?" podívala jsem se mu upřeně do očí s prosícím výrazem. ,,Jasně, že jo. Ale podle mě to nehrozí," trval na svém Tinus. ,,A co vlastně ty?" ,,Tak... Holka žádná a... Nevím, mám se fajn. S Marcusem jsme se zase sblížili, takže alespoň jeho mám a upřímně mi to i stačí. Jasně... Občas si v noci pobrečím, ale... Nejsem na tom špatně, rozhodně ne tak moc, abych si chtěl ublížit," vysvětlil mi, ale mě tohle přišlo divný. Tohle by neříkal, kdyby si neubližoval. ,,Tini, ukaž mi, prosím, svoje ruce," zašeptala jsem a on si začal bez jakýchkoliv protestů vytahovat rukávy od bundy. To dokážeš, jo? To nevím, nevím. Dobře, tak... Dokáže. Ruce mi ukázal a trochu je i otočil, abych to viděla víceméně ze všech stran. Já jsem ale jeho jednu ruku chytila a nasměrovala víc k světlu lampy, aby lépe viděla. Nic tam nemá. Ani škrábanec. Díky bohu. Takže teď druhou ruku a... Taky nic. Díky bohu. Díky bohu. ,,Děkuju, nechtěla bych, aby sis něco dělal. Slíbila jsem, že na tebe, na vás, dám pozor, takže to snad i trochu plním," pronesla jsem trošičku i pyšně, kvůli čemuž se na mě Tinus nechápavě podíval. ,,Fanynkám jsem to slíbila, pokud se to tak dá brát..."

___________________

Vydáno: 28. 10. 2020