Together we can make it [Marcus & Martinus]

25

,,Marcusi, kolikrát chceš ještě říct, že se nemůžeme my dva jít ve dvě ráno jen tak projít po Trofors. Prostě to nejde," protestovala jsem, když můj přítel dostal při večeři nápad, že půjdeme ve dvě ráno vej a teď ho chtěl uskutečnit. ,,To chceš, abychom s sebou vzali i Tinuse a Tica?" podíval se na mě takovým zvláštním pohledem. Nedokázala jsem nic vyčíst z jeho tváře. Zvláštní. ,,Byla bych nejradši, kdyby to tak bylo. Čtyři nejlepší kamarádi, nezní to špatně," snažila jsem se mu vysvětlit. „Ale my nejsme kamarádi a já chtěl mít rande," zamrmlal Marcus naštvaně a já si povzdechla. ,,Maci, fakt s tebou ráda půjdu, ale prostě ne sama. Bojím se, chápeš, že se bojím? O sebe, ale hlavně o tebe. Tak už sakra pochop, proč jsem nerada, když mi o sobě nedáš vědět, když jsi slíbil, že hned napíšeš nebo zavoláš. Mám o tebe strach, záleží mi na tobě a nechci, aby si skončil hůř. Copak je tak těžký to pochopit?!" zvedla jsem na něj trochu hlas. ,,Těžký pochopit?! Víš ty vůbec, jak moc já nesnáším, když chodíš přes tu silnici, když chceš jít k nám?! Stra... Tohle nemá cenu, pojď si sednout. Promluvíme si o tom," pousmál se na mě smutně. Já jsem si sedla na jeho postel vedle něho a podívala se mu do očí. ,,Promiň, měla jsem ti říct, jak to beru a cítím a ne na tebe hned začít řvát. Promiň," omlouvala jsem se upřímně, ale on nad tím jen zakroutil hlavou. „Pověz mi tedy přesně, co si o tom myslíš a co se ti líbí nebo naopak nelíbí na tom nápadu," pobídl mě. ,,Mám strach ze tmy. Lépe řečeno se necítím bezpečně a když už jdu ven ve tmě nebo v noci prostě, tak je to jak kdybych vlastně vyšla ze svojí „konfortní" zóny. Taky mám strach, že my nás takhle mohl někdo přepadnout a my bychom nebyli schopni utéct, cokoli by se mohlo stát a... Bojím se. Bezpečnější by to pro mě bylo, kdyby nás šlo víc. Rozhodně to neznamená, že se cítím špatně nebo nemám pocit bezpečí, když jsme spolu, to rozhodně ne, ale je to jistější, kdyby nás v noci šlo vážně víc," vysvětlila jsem mu a také ho pobídla, aby mi to vysvětlil z jeho strany.

,,Chtěl jsem s tebou strávit nějaký ten čas. Jen sami ve dvou. Ještě k tomu tak překrásná noc, ale taková je v Norsku skoro pořád. Já jen... Je prosinec. My začneme za chvíli natáčet film, tobě hned potom začne tour s Emmou a já se bojím, že se mezi námi vytratí všechno, co mezi sebou teď máme, a proto si to chci tak moc užít," vysvětlil mi Marcus. ,,Macu, když ten vztah budeme udržovat, tak hned se jen tak někam nevytratí. Víš, jak je to s tou kytkou, ne? Taky se o ni musíš starat, aby vzkvétala, když nebudeš, uvadne. Podobně je to s láskou a se vztahem." ,,Náš vztah je jako kytka?" zeptal se nechápavě, ale já si jen povzdechla. ,,Tak trochu jinak. Máš kytku a chceš, aby rostla a kvetla, co uděláš?" zeptala jsem se ho a on trochu zapřemýšlel. ,,No... Starám se o ní?" hádal trochu a já přikývla. ,,Správně. A co se stane, když se o ni nestaráš?" ptala jsem se znovu. ,,Ehm... Zvadne?" řekl pořád nechápavě. Vážně si musí myslet, že jsem blbá. ,,Jo! A když se přestaneme zajímat jeden o druhýho?" pokračovala jsem ještě. ,,Ehm... Rozejdeme se? Ale to nechceš ne?!" vyhrkl rychle a vykulil trochu oči. ,,Promiň, ale ne. Ale když se o sebe budeme zajímat a nebudeme nikdy proti sobě, tak by to mělo fungovat," usmála jsem se na něj. ,,Nebo... Promiň, mluvím nesmysly," zamumlala jsem rychle provinile. ,,Emil, nemluvíš a i kdyby, tak tvoje nesmysly poslouchám rád," zasmál se a objal mě.

,,A teď můžu běžet pro Tinuse a Tica?" zeptala jsem se ho a zasmála se. ,,Zjisti jestli jsou vzhůru, pak můžem vyrazit," oznámil mi a já se pomalu vykrucovala z jeho objetí. Je to takovej blázen. Ale to jsme oba, tak co.

Zaťukala jsem na dveře od Tinusova pokoje a čekala jestli se něco ozve. ,,Hm?" bylo slyšet nesrozumitelně, ale já i přes to vešla dovnitř. Uviděla jsem, jak Tinus oblečený v mikině sedí na posteli a kouká někam před sebe.

  „Tini," zašeptala jsem a sedla si vedle něj. „Děje se něco?" zeptala jsem se opatrně, ale on se na mě ani nepodíval. ,,Tinusi, co se děje?" zeptala jsem se ještě jednou po chvíli. Tentokrát se mi to už povedlo. Otočil na mě hlavu. „Proč mě nikdo nemá rád?" zeptal se smutně a koukal na mě svými uslzenými kukadly. „Co to povídáš? Vždyť my všichni tě rádi máme, fanynky tě mají rádi, kamarádi, rodina. Kde jsi na tuhle blbost přišel?" snažila jsem se mu to vymluvit, dokonce jsem ho i objala.

  „Já... Vlastně nevím, někde mi to napsal," podíval se na mě ublíženě. „A můžu si to přečíst? Já jen abych věděla," napadlo mě, tak jsem se ho zkusila zeptat, i když vážně nevím, co na to řekne. Tinus přikývl a podal mi nějaký kus papíru v obálce, takže zřejmě dopis.

  „Proč jsi za mnou vlastně přišla?" zeptal se ještě dřív, než jsem to začala číst. „Marcuse napadlo, že bychom mohli jít ven a já řekla, že když už tak s tebou a i s Ticem, když bude vzhůru," vysvětlila jsem mu a začala konečně číst.

  Samé narážky a urážky na jeho postavu, povahu a všechno, co kdy udělal. Tohle napsat takovýmu sluníčku. Pitomec jeden. Oni byli daleko šťastnější, když nebyli slavní. Nebo to je jen tím, že byli mladší? Netuším, ale nesmí jim ubližovat. Nesmí.

  Papír jsem tedy vzala a roztrhala ho na malinké kousíčky, pak jsem se otočila a usmála na Tinuse. ,,Tak co? Půjdeš s námi?" zeptala jsem se s nadějí v hlase. ,,Tak... Dejte mi pět minut, než se oblíknu," souhlasil nakonec a já vyšla z jeho pokoje, ale ne za Marcusem, nýbrž za Ticem, který by měl být v obýváku.

  Tico okamžitě přiběhl za mnou, když slyšel, že za ním jdu, takže tohle by bylo.

___________________

Vydáno: 11. 10. 2020