Together we can make it [Marcus & Martinus]

33

,,Emil, ale já tě tu nechci nechat na Silvestra samotnou, rodiče s Emmou jsou u Majy a její rodiny, tvoje rodina, dokonce i s Aurorou, kterou tu vlastně mohli nechat, odjela k nějakej tetě nebo kam a... Proč jsi vlastně nejela s nima?" zarazil se, když se mi tu snažil něco zdlouhavě vysvětlit. ,,Když mi bylo sedm, řekla jsem, že je to tlustá čarodějnice a nějaký další věcí. Od tý doby tam nesmím jezdit," vysvětlila jsem mu. ,,No... Dobře, ale pořád nechápu, proč chceš, abych šel s klukama místo toho, abych tu byl s tebou," pořád se mi to snažil Marcus trochu rozmluvit. ,,Se mnou trávíš všechen svůj čas, oni jsou přece tvoji kamarádi, musíš se jim trochu věnovat," snažila jsem mu to vysvětlit. A vůbec. Kamarády myslím Martinuse a asi tři kluky ze školní party. Ono se nakonec ukázalo, že nejsou takoví blbci a začali se zase spolu trochu bavit. ,,Tak... Zvládneš to tu? Můžu tam vážně jít?" ujišťoval se ještě. Chce tam. Je to na něm vidět. ,,Ano, budeme ti spolu s Ticem. Ty si hlavně nezapomeň klíče, kdybych už spala, telefon, rukavice, dávej na sebe pozor, nepodveď mě a kdyby něco, tak dej okamžitě vědět. Ať už by bylo něco s Tinusem nebo s tebou. A šup, běž si to tam užít, máte tam být už deset minut," rozkazovala jsem, upozorňovala jsem ho, prostě jsem ho seznamovala s takovými základními věcmi. ,,Do půlnoci budu doma a... Nevíš, kde mám vozík?" ptal se rychle, protože Tinus, který chtěl jít už před půlhodinou, je sice na záchodě, ale prostě už chtěl jít. ,,U vchodovým dveří vpravo," řekla jsem mu a už si zapínala televizi. To víte, jsem tu jako doma.

  Marcus už si tedy odskakoval hezky do předsíně a ještě na mě něco volal. To to nemohl říct před půl minutou? Já jsem se tedy zvedla a došla k němu. ,,Cos to tu na mě volal? Promiň, ale fakt jsi nebyl slyšet." ,,Uhm... Jestli nedostanu pusu na rozloučenou," zamumal prosebně a podíval se na mě s pohledem utrápeného štěněte. Tomuhle jsem se trochu uchechtla a sklonila se k němu. Seděl totiž už na vozíku. ,,Užij si to," zašeptala jsem těsně před tím, než jsem ho políbila. V tu chvíli se dolů přiřítil Tinus a rovnou nás málem i shodil na zem.

  ,,Můžeme jít?" podíval se Tinus na Marcuse, který začal okamžitě přikyvovat. ,,Tak čau a neopijte se tam," zavolala jsem na ně ještě, když už byli před barákem. Oba ještě zavolali ještě něco na obranu, ale já už jsem zamknula a šla si lehnout do obýváku na gauč. Upřímně netuším, co tu budu dělat, protože podle toho kolik je, tak mám 5 hodin do půlnoci a předpokládám, že se tam zdrží ještě o nějakou tu chvíli déle. Ale co. Alespoň si odpočinu. A víte vy co? Jdu si pustit záznam z koncertu. Nebo ne. U toho bych brečela. Nic si nepustím. Půjdu najít, kde je Tico, dám si něco k jídlu, podívám se na sociální sítě a buď u nich zůstanu nebo si půjdu lehnout. Tím nic nezkazím a když jsem tady sama, tak to nikomu vadit nebude.

  A jak jsem řekla, tak jsem taky udělala. Tico spal na posteli v Tinusově pokoji, k jídlu jsem si dala chleba s máslem a místo sociálních sítí jsem si rovnou šla lehnout do Marcusova pokoje. Tedy... Ještě jsem se z pitomých džínů převlékla jen do Marcusovy mikiny.

  Hodiny ukazovaly sotva devět hodin, když jsem si pořádně lehla do postele a rozhodla se jít spát. Jsem unavená. A z čeho? Sama netuším. Vždyť teď jsem byla týden doma, nikam jsem víceméně nechodila, pokud nepočítám to, že jsme jezdili k příbuzným dooslavit Vánoce, ale to nebylo nic náročného. A možná díky těmto okolnostem jsem také do pár minut usnula.

___________________

  ,,Tohle nemůže být pravda, tohle není pravda. Vždyť... Vždyť... Nejde to, nemůžu. Já... A máma?... Zní to krásně, ale... Co když on nebude chtít..? Já vím, co říkal. Ale. Jo, máš pravdu, tohle si musím vyřešit s ním, ale tvůj názor na to..? Nechat si to? Mohl by chtít to samý, ne? Když to říkám, tak... Budu ti věřit a teď už-.

__________________

  Najednou mě po kousku mého snu probral nějaký hluk. Že by se Tico probral? Pomalu jsem se tedy zvedla a hodně pomaličku začala přecházet k Tinusovi do pokoje, kde Tico předtím spal. Šla jsem po tmě. Tinus a Mac mají pokoje vedle sebe, nemusela jsem si rozsvicovat. Jenže když jsem přišla Tico tam ležel a pořád spal. Tico spal, což znamená, že mě probudilo... Co mě probudilo?

  Rychle jsem zavřela dveře od Tinusova pokoje a rozsvítila světlo. Bála jsem se. Jak by taky ne, když moje největší strachy jsou ze tmy a ze zlodějů. Zase začal ten pocit. Ten odporný pocit, když se vám začíná špatně dýchat, máte sevřený hrudník a nejradši byste utekli a rozbrečeli se. Chtěla jsem, aby tu se mnou někdo byl, abych se nebála, abych měla jistotu jestli tam něco doopravdy je, nebo není.

  Znovu jsem něco uslyšela. Ale ne. Nemůžu to poslouchat, nic to není. Dojdu do vedlejšího pokoje a napíšu Marcusovi. Nemůžu zavolat Marcusovi. Ne, nemůžu.

  Zvedla jsem se a rychle jsem odešla do vedlejšího pokoje, vzala si telefon a napsala Marcusovi, sice vůbec by nevěděl, že se tu něco děje, ale tak nevadí.

Emilie: Tak co? Jste už alespoň opilý nebo tak něco? Uz je skoro půlnoc, tak máte už na čase ;).

,,Emilie?" zavolal ze spodního patra někdo. ,,Ha-halo?!" zavolala jsem trochu vyklepaně, jenže jako reakce se mi dostalo jen smíchu. ,,Tady Marcus, počkej, jdu nahoru," smál se pořád a já se chtěla propadnout minimálně do sklepa. To jsem tak blbá, že mě nenapadlo, že už může být doma? Ale co tu vůbec dělá? Vyšla jsem na chodbu a podívala jsem se, jestli šel nahoru opravdu on. ,,Proč jsi něco neřekl? Takhle jsem se tě zbytečně bála a co tu vůbec děláš? Já počítala s tím, že tam budeš minimálně do půlnoci," zamrmlala jsem trochu naštvaně, ale zároveň trochu zastuzeně. Tohle mi nemůže dělat. ,,A naše první novoroční pusa jako co? Bez ní to nejde," protestoval Marcus. ,,A to že nějaká novoroční pusa je sis jako uvědomil až tam?" ,,No... On tam byl jeden pár, co o tom mluvil, takže jo," vysvětlil Marcus. ,,A teď si pojď lehnout, nemůžeš tu tak dlouho stát na jedný noze," skoro jsem mu přikázala a sama se rozešla k němu do pokoje, kde jsem si lehla stejně jako předtím, než mě ze zdola vyrušil. 

  ,,Maci, víš ty, že máš vlastně i pravdu?" zamumlala jsem asi po půlhodině, co jsme leželi v jeho posteli a on navíc dělal ještě něco na telefonu. ,,A víš ty, že už je 23:58, ale povídej v čem to mám pravdu," uchechtnul se Marcus a pootočil na ně hlavu. ,,Za dva měsíce ti je osmnáct, mně za sedm. Možná by nebylo špatný začít uvažovat o nějakým, kdyby na to došlo, bydlení, ale spíš nějakým malým prckovi. Jseš zodpovědnej, básníš o tom strašně dlouho, tak kde by byl problém?" řekla jsem mu popravdě svůj názor a on si vedle mě šteloval nějak ten telefon. ,,Teď ho nikde nevidím, takže..." díval se mi pořád do očí, ale já se podívala na hodiny na jeho telefonu. ,,Takže... Deset, devět, osm, sedm..." začala jsem pomalu odpočítávat, což Marcuse přinutilo se dostat celým svým tělem a speciálně obličejem nade mě a začal odpočívat ještě se mnou. ,,Šest, pět, čtyři, tři, dva, jedna,..."

  ,,Šťastný nový rok, Maci," zašeptala jsem ve chvíli, kdy mi přitiskl své rty na ty mé.

  Měl to být jen jeden nevinný polibek, z toho to přešlo do nevinného líbání a z něho do... Nevím, jak to popsat. Nikdy se to ještě nestalo. Bylo to pořád líbání ale prostě jiné. Pocitově bylo jiné.

Aby Marcus nemohl nikam odejít, měla jsem za jeho krkem víceméně pohozené ruce, zatímco on mi zajížděl jednou rukou pod jeho mikinu, kterou jsem měla na sobě.

Jak tohle zas dopadne... To se fakt trochu bojím.

____________________

Vydáno: 30. 10. 2020