Together we can make it [Marcus & Martinus]

20

 Najednou jsme oba uslyšeli dětské žvatlání. ,,Dojdu pro ni, a pak ti vezmu vozík," oznámila jsem mu a seběhla pro ni dolu. Našla jsem tam svoji malou sestru, na kterou málem spadl polštář. ,,Tak nám pojď dělat společnost, ty smíšku," zasmála jsem se, vzala si ji do náruče a odnesla nahoru.

  ,,Pohlídal bys mi ji?" zeptala jsem se Marcuse, když jsem Auroru položila na postel k němu. ,,Ano, ale nechoď pro ten vozík, jdi udělat cokoli, co potřebuješ. Vždyť ji hlídáš celý den, určitě se chceš vykoupat, najíst nebo něco takového. My to tu zvládneme, viď?" nabídl mi a ke konci se na chvilku podíval na malou, pak znovu na mě. ,,Tak... Děkuju, do půl hodiny jsem zpět," přijmula jsem jeho nabídku. Vzala jsem si oblečení a doopravdy se odešla do koupelny vysprchovat.

  Rozhodně jsem tam nebylo půl hodiny, ale sotva deset minut a to jsem si zvládla umýt i vlasy. Doufám, že to Marcus opravdu zvládl, ale teď by měla stejně spát, takže by s ní nemělo být nějak extra práce.

  Oblékla jsem se tedy do pohodlného domácího oblečení, v překladu do pyžama, a vydala se konečně za těmi dvěma. Když jsem vešla dovnitř, uviděla jsem Marcuse s Aurorou na hrudi, přičemž jí ještě zpíval.

  ,,Budeš skvělej táta," zašeptala jsem, abych je nevylekala. ,,Pokud vůbec," řekl a já si jen pomyslela, že dřív nebo později se to určitě změní. ,,Přece jsem říkala, že to dítě budeme mít spolu," připomněla jsem mu, ale rychle jsem dodala: ,,kdyžtak." ,,Jednou bych ale chtěl mít třeba dceru a naučit se zaplétat copy, když fotbal bych si se synem nezahrál," vysvětlil mi a já si představila Marcuse, jak sedí s jeho dcerkou a jeho manželkou, jenž se ho snaží naučit jak udělat zapletená  copy. ,,Závidím tvojí dceři a budoucí ženě," zašeptala jsem a dál pozorovala svojí sestru s Marcusem. ,,Proč bys záviděla?" zeptal se zmateně Marcus a já si sedla vedle něj. ,,Budeš prvotřídní otec, budeš se o obě dvě starat, jak nejlíp budeš moct. Myslím si, že budeš takový. Určitě se budeš zajímat o to, aby si o sobě myslela jen to hezký, určitě budeš takový. O mě ses vždycky staral... Nikdo lepší než ty není. Tinus je taky úžasnej, ale k tobě mám větší důvěru," vysvětlila jsem mu a on se na mě upřímně usmál. ,,Jsem rád, že mě vidíš takhle. Vždyť o to jsem se vždycky snažil. Mám tě rád," usmíval se na mě jako sluníčko a druhou rukou než jistil Auroru mě objal. ,,Úžasnej," zašeptala jsem, ale v tu chvíli se nám tu ozvalo miminko. ,,Neboj, tebe taky máme rádi, můžeš dál v klidu spát." zašeptal směrem k ní Marcus.

  ,,Jak vlastně vypadá to tour s Emmou?" napadlo najednou Marcuse. ,,Před dvěma týdny nám začaly tréninky, tour začne asi týden po mých osmnáctých narozeninách, nebo týden před. Teď nevím," vysvětlila jsem mu. ,,Si budeme na ty turné odjíždět navzájem. Ty, já, ty, já, znova já. Ty se přestěhuješ a už se nikdy neuvidíme," mumlal si trochu smutně a já si povzdechla. ,,Maci, budeme se bavit napořád. Nikdy o tebe nemůžu přijít. Jsi jediný důvod, proč ještě věřím v to, že má můj život smysl. Já... Já tě potřebuju," zakňučela jsem a koukala mu při tom přímo do očí. ,,Asi tě miluju, Maci," vylítlo mi z pusy, ale přerušilo mě vyzvánění z Marcusova telefonu, který jsem mu rychle podala, protože on se nemohl pohnout.

  ,,Ahoj mami?... Kde bych byl?... Ano, jsem u Emilie... Ne, nepůjdu domů... Je tam všechno v pohodě?...Ano? Tak skvěle, zítra odpoledne přijdu... Dobrou." Marcus ukončil po chvíli hovor a já se pořád cítila hloupě, kvůli tomu, co jsem před chvílí řekla.

Sklopila jsem hlavu a koukala si k sobě do klína, přičemž jsem se ještě trochu odsunula od Maciho. Ten na mě však zvedl svůj pohled, neptejte se, jak to vím, poznám, když se na mě dívá, a rukou, kterou mě pořád objímal, si mě přitáhl k sobě. Prosím, že to neslyšel a dělá to jen tak.

  ,,Em," zašeptal Marcus a já se tedy rozhodla otočit hlavu na stranu, kde sedí on. Ze začátku jsem se bála se mu podívat do očí, ale po pár vteřinách jsem to už nevydržela a zahleděla se mu hluboko do očí a stejně tak on mně.

  Připadala jsem si, jako kdybych na okamžik opustila svoje tělo, protože vůbec nevím, co se dělo. Z tranzu mě totiž probraly až Marcusovy rty natisklé na těch mých, s čímž se spojoval i nepříjemný, ale zároveň tak dokonalý pocit mravenčení v celém těle.

  Nevěděla jsem, co říct. Nevěděla jsem ani jaký z toho mám pocit. Cítila jsem se strašně nejistě, ale šťastně. Políbil mě. Marcus Gunnarsen mě políbil... Co když se to někdo dozví? Nebo hůř. Co když se to dozví fanoušci?

  ,,Marcusi, já-" snažila jsem se mu něco říct, ale on mě přerušil. ,,Taky jsem se do tebe zamiloval," usmál se na mě a já měla co dělat, abych nezačala tančit a skákat po pokoji. Moje vnitřní já křičelo radostí, ale v realitě mi jen začaly stékat slzy po celém obličeji.

  ,,To plakat přece nemusíš," lehce se uchechtnul a druhou rukou mi začal stírat slzy z obličeje. ,,Počkej tu chvíli, musím ji odnést," vyhrkla jsem, když jsem si všimla Aurory, která pořád ležela na něm. Asi jsem tím zkazila překrásnou chvilku, ale já ji vážně musím odnést a to, že tu je, mi došlo až teď. ,,Promiň Auri, já vím, že je úžasnej, ale ty musíš do svojí postýlky," řekla jsem, ale žádnou odpověď jsem neočekávala. Přece jen je to malý dítě. Vzala jsem ji tedy do náruče a šla odnést do ložnice rodičů, která je hned naproti mému pokoji.

  Když jsem se vrátila, uviděla jsem Marcuse který už mi skoro usínal na postel, a tak mi došlo, že je nejvyšší čas jít spát.

  ,,Maci?" zašeptala jsem, abych upoutala jeho pozornost, ale zároveň ho nevylekala. On ke mně zvedl svůj unavený tázavý pohled, ale na tváři mu pořád pohrával upřímný úsměv. Nic jsem mu neodpověděla, místo toho jsem si lehla přímo vedle něj.

  ,,Sladké sny, Macíku," zašeptala jsem ještě a on si mě těsně před tím než usnul přivinul do náruče.

______

Takže tady máte jeste jednu na konec týdne, mějte se hezky a zase někdy ❤️❤️