Together we can make it [Marcus & Martinus]

68

Dnes jsou to přesně dva měsíce od toho, co jsme si přivezli Elin. Měsíc a tři týdny od toho, co přijela zpátky Violet, které se doopravdy jen rozbil mobil, když jela ke kamarádce, ze začátku o tom nevěděla, ale když to zjistila, hned zavolala domů, aby nás všechny ujistila, že je v pořádku a do 32 hodin přijela. Ani si nedokážete představit Tinusovu radost, když ji konečně viděl, objal, políbil.

  Zároveň jsou to také dva týdny od toho, co mi volali z nemocnice, že umřela malá Darcy. A od té doby už nic nemůžu vidět růžově. Nejde mi to. Z nemocnice mi zavolali, když jsem se učila na maturitu, kterou jsem před několika hodinami nějakým zázračným způsobem složila. Je zvláštní, že jsem si vytáhla otázku, na kterou jsem se učila zrovna, když mi zavolali.

  ,,Emil," zašeptal Marcus vedle mě snažíc se upoutat moji pozornost. Já jsem ale stále koukala na ultrazvuk, který jsem pevně svírala v rukách. Bolí to. Byla to naše malá holčičky. S Elin měly být nejlepší kamarádky. Vždyť Elin bude jako jedináček smutná.

  ,,Lásko, začneme od znova, všechno bude v pořádku," snažil se mě utišit. Byl to on, komu jsem se vyplakala do ramene a já byla ta, komu se do ramene vyplakal on. Plakali jsme spolu, ale on se snaží být silný. Pro mě a pro Elin. Ale vím, že ho to zasáhlo.

  ,,Nemůžeme začít od znova, máme novorozenou dceru, které jsou sotva dva měsíce, ona nás potřebujete. Nemůžeme začít od znova, alespoň ne já. Musím tu být pro tu malinkou, ale jestli ty chceš nový začátek, tak prosím, ale bude to beze mě," zašeptala jsem a ani se na něj nepodívala. Zvedla jsem se a šla se podívat na Elin, jestli stále dýchá a jestli něco nepotřebujete.

  ,,Zlato, já to takhle nemyslel," zvedl se Marcus rychle za mnou a zastavil mě tím, že si mě k sobě za ruku stáhnul. ,,Marcusi, musím ji jít zkontrolovat," zašeptala jsem a koukala stále někam jinam, jen ne do jeho očí. ,,Em... Uslyším od tebe někdy něco jiného než pouhé Marcusi, musím tohle a tamto? Zeptám se tě, nikdy mi neodpovíš, nemluvili jsme spolu dny. Má tohle vůbec cenu?" snažil se, abych si to všechno uvědomila a já se nakonec i podívala do jeho očí, jenže to jsem dělat neměla. Viděla jsem v nich náš vysněný život. ,,Promiň," zašeptala jsem, vytrhla se mu ze sevření a rozutekla se do koupelny v horním patře. Zavřela a zamkla jsem za sebou dveře, ale pak už jen propadla v bolestný pláč, který jsem se snažila zamaskovat tím, že jsem pustila vodu z kohoutku.

  Potřebuji čas. Nezvládám to. Měli jsme být čtyřčlenná šťastná rodina. Já, můj milovaný Marcus a naše dvě princezny. Jenže jedna princezna už není a její tatínek chce začít od znova, což já nemůžu. Jsem na něj hnusná, jsem taková kráva, že to nikdo nikdy neviděl. Možná... Bych udělala lépe, kdybych... Kdybych se zabila. Já... Marcus Elin miluje, postaral by se o ni, o Marcuse by se postaral Tinus a já bych se mohla v nebíčku starat o Darcy. Nebo nemohla? Jak to vlastně funguje? Vždyť je teď někde samotná, samotinká.

  ,,Emil! Volá ti nemocnice!" zavolala zezdola Tinus a já se až podivila, že byl slyšet, jenže proč mi volá nemocnice? Darcy... Už není a nikdo jiný v nemocnici také není. A pod názvem nemocnice se skrývá porodnice.

  Setřela jsem si slzy a rychle seběhla dolů až do kuchyně, kde se nacházel můj telefon. ,,Díky, Tini," řekla jsem rychle ještě a zvedla jsem telefon.

  ,,Ano, paní doktorko. Chybí někde nějaký papír nebo co se stalo?" ptala jsem se rychle, i když se nic hrozného nemohlo stát, tak mě to děsilo. ,,Slečno Lindström, posaďte se, prosím, mám pro vás zásadní informaci," začala doktorka a já si všimla, že do kuchyně přišel už i Marcus. Podívala jsem se na něj a v rámci možností usmála. On mi však odsunul židli, abych se mohla posadit a sám si sedl vedle mě, hned po tom mě ještě chytil za ruku. Vynahradím mu to. Udělám to. Až bude správný čas. ,,Podívejte, prosím," pobídla jsem doktorku a sama jsem byla skoro na umření. Přišly nějaké zpožděné výsledky a něco je špatně? Nebo... Ať mluví.

  ,,Musím se vám omluvit za mého kolegu, ale vaše dcera Darcy Hege Gunnarsen je u nás na oddělení živá, zdravá a připravena k tomu, abyste si ji vyzvedli. Můj kolega popletl cedulky a čísla inkubátorů, což jsem já zjistila až dnes, protože jsem se vrátila z dovolené. Moc se vám omlouvám, kolega určitě neměl tohle v plánu, ale pro malou si můžete přijet, až přijedete, vydáme vám ji. Je jedno kdy, vím, jak daleko to odsud máte," vysvětlovala doktorka a já se vyjeveně podívala na Marcuse a z očí se mi začaly spouštět další slzy. Slzy štěstí. ,,Vážně žije? Je v pořádku? Já... Můžeme tam jet dnes?" vyhrkla jsem rychle. ,,Ano, nahlásím sestřičkám, že do šesti jste tu, ano?" ,,Děkuju, děkuju vám mockrát, já... Stihneme vás tam ještě? Já... Musím vám poděkovat osobně a..." mlela jsem páté přes deváté, ale doktorka mě přerušila. ,,Nechte to být a řekněte to příteli, určitě bude také rád," lehce se zasmála, pak už jsme se jen rozloučily a hovor položily.

  ,,Ona žije, Marcusi. Ona žije. Žije. Naše dcerka žije! Víš, co to znamená? Můžeme být šťastná rodina, šťastná, šťastná rodina. Omlouvám se, jsem hloupá, já... Potřebovala čas a... Maci, miluju tě strašně moc, nechtěla jsem ti ubližovat," rozvzlykala jsem se úplně na novo a pevně ho objala. ,,Zlato, vždyť to nevadí, máme ji zpět, máme zpět naší Darcy, to je přece úžasný, nejúžasnější, všechno může být zase růžový, všechno, úplně všechno," mumlal mi Marcus do vlasů, kam mi následně vtiskl i malinký polibek. Malinko jsem se od něj odtáhla a zadívala se mu do očí, které byly plné slz a štěstí. Jednou rukou jsem mu setřela slzy z tváří a to samé udělal i on mně.

  ,,Teď už pojď, já jdu najít druhou sedačku, ty zajdi pro Elin a odnes ji do auta. Musíme si Darcy přece vyzvednout."

___________________

Vydáno: 3. 1. 2021

Ahoj, chtěla bych vám oznámit malé velké změny u tohohle příběhu, které se týkají jen vydávání kapitol.

Zítra začíná škola a já nebudu mít čas na to, vydávat každý den, takže kapitoly rozhodně nebudou pravidelně.

Taktéž ale doufám, že minimálně jednou týdně se mi napsat nebo povede a vy tak budete moc mít co číst.

Doufám, že chápete a všem přeji pevné nervy při plnění všemožných úkolů do školy a hodně zdraví❤️.