Together we can make it [Marcus & Martinus]

13

,,Vy si z nás obě děláte srandu, že jo?" podíval se na mě Tinus a já zakroutila hlavou, že ne. ,,Kde byla? Jak jste to měli domluvený?" vyhrkl Marcus a dost rychle se rozjel dopředu, aby se podíval i z jiných stran školy. ,,Měla čekat tady u vchodu, myslela jsem, že ji můžu chvíli nechat samotnou, vždyť domů chodí normálně sama," vysvětlila jsem a šla jsem na druhou stranu od školy se podívat. ,,Vždyť může být doma!" napadlo Marcuse a já, když jsem žádnou Emmu neviděla, vydala jsem se zpět k nim.

Všichni jsme se tedy vydali na cestu ke Gunnarsenům. Strašně doufám, že tam Emma bude. Vždyť by se ztratila kvůli mě, třeba by mě navždy nenáviděli. Budou křičet, budou zuřit, když tam nebude.

,,Kluci, já fakt nechtěla... Já vím, že jsem ji měla hlídat," zašeptala jsem provinile kousek před jejich domem. ,,Klid, určitě je doma a natáčí Tik Toky," uchechtnul se Tinus a už odemykal dveře. Marcusovi jsem pomohla dovnitř a Tinus za námi zavřel.

,,Emmo! Emmo?! Jsi doma?!" zavolal Marcus, ale žádná odpověď se mu nedostala, takže Tinus šel do kuchyně za Anne.

,,Ahoj mami, přišla Emma už ze školy?" zeptal se Tinus Anne a já doufala, že odpověď bude ano. ,,Měla přece jít s vámi, ne? To jste na ni zapomněli?" zeptala se a skoro zněla i překvapeně. ,,Anne, no... Ne tak úplně. Já jsem ji vyzvedla a řekla, ať chvíli počká venku, protože kluci se zasekli ve škole, tak abych mohla jít pro ně, ale když jsme se vrátili, tak... Už tam nebyla," vysvětlila jsem zostuzeně a sklopila zrak. ,,A zkoušeli jste jí volat?" zeptala se po chvíli přemýšlení. S klukama jsme se na sebe podívali a všichni tři najednou vyndali telefony.

,,Volej první," řekl mi Mac a pak dovysvětlil: ,,přece jen jsi byla s ní, tak by to bylo asi lepší." Jen jsem přikývla, vytočilo Emmino číslo a dala hovor na hlasitý odposlech.

Po chvíli se z telefonu, ale ozvalo "volaný účastník hovor nepřijímá, zkuste to prosím později".

,,Zkusím to ještě já," navrhl Mac, když si všiml mého obličeje.

Vytočil tedy Emmino číslo tentokrát on, ale po chvíli se ozvalo úplně to samé.

,,Půjdeme ji hledat, Tinus půjde podél řeky, Marcus od nás až k obchodu a pak k lesu, Em může jít z jedním z vás, já půjdu na druhou stranu, kam se ani jeden z vás nepřiblíží, protože tam je rušná silnice, jasný?" podívala se na nás přísně Anne a my jsme všichni tři nastejno přikývli. ,,Teď si jděte odnést tašky a hned pak hned jděte, já už jdu, takže vy zamkněte a kdyžtak vezměte i Tica, třeba vám pomůže," pokračovala Anne, brala si mobil a šla do předsíně.

Já si z tašky vzala ještě klíče, pak jsme s Tinusem hodili všechny tři batohy nahoru do pokoje, Marcus mezitím zavolal Tica a připnul na vodítko a počkal venku.

,,Asi bude lepší, když půjdeš s Macem," řekl Tinus, když už jsme se obouvali. ,,Prosím, já potřebuju přece hlídat," uchechtnul prosebně Marcus a já se pousmála. ,,Takže já se beru Tica, ty ber Maca a jdeme," rozhodl Tinus, vzal si Tica od Maca a se slovy "kdyby něco, dejte vědět" odešel.

,,Takže my jdeme je krámku?" pousmála jsem se na Marcuse a vezla ho ven. ,,Jo, budu se snažit jet rychle," přikývnul a vyjel na cestu, zatímco já šla ještě zamknout.

Po chvilce jsme tedy vyšli a já, protože jsem se cítila špatně, že musí kvůli mě ven, jsem ho vezla.

,,Em?" řekl Marcus a tím na sebe upoutal moji pozornost, i když jen z části. ,,Hm?" Byla moje jediná odpověď. ,,Není to tvoje vina, nemůžeš za to, Emma už je dost stará na to, aby zůstala chvilku sama, nemůžeš za to," snažil se mi vysvětlit, ale neměl pravdu. Nemá pravdu. Můžu za to já. Měla jsem ji na starost.

Dnešní den byl plný hledáním Emmy. My dva jsme šli ještě dál než jsme měli a ptali se všech Emminých kamarádů, jestli náhodou není na návštěvě u nich. Nikde nebyla. Telefon nezvedala ani v Møsjenu nebyla. Všichni jsme byli v koncích. V osm večer jsme se o ni začali bát víc a víc, a tak se Anne rozhodla zavolat policii.

S Marcusem jsme seděli na gauči, přilepení na sobě. Nohu se sádrou měl položenou na stoličce před gaučem, druhou nohu měl posunutou tak, aby tam bylo co největší místo, protože jsem na tom volném místě seděla já a zároveň se o něj opírala a hypnotizovala telefony na stole.

,,Nechcete něco k jídlu?" přišel se nás zeptat Erik. ,,Ne, v pohodě tati, díky," odpověděl mu Marcus. ,,A Emil?" zeptal se teď mě. Jen jsem zavrtěla hlavou. ,,Kdyžtak si řekněte," řekl nám nakonec a odešel zpět za Anne.

Najednou mě Marcus objal, naklonil se mi k uchu a pošeptal: ,,najde se, nemusíš se bát, znáš přece Emmu." ,,Když neumím ohlídat desetiletou Emmu, jak bych měla ohlídat jednou svoje vlastní dítě..?" zamumlala jsem a ani jsem nečekala na odpověď, jen jsem řekla svoji myšlenku nahlas. ,,Em, tohle s tím, jak budeš vychovávat a hlídat svoje děti vůbec nesouvisí, tohle je nešťastná náhoda," snažil se mě Marcus přesvědčit. ,,A co kdybych měla nějaký za pár měsíců? To..." Najednou mě přerušil zvonek u dveří. S Marcusem jsme si vyměnili nechápavé pohledy a já jsem vstala a šla otevřít.

,,Panebože," vydechla jsem, když jsem uviděla Emmu stát živou a zdravou ve dveřích. V očích se mi začaly objevovat slzy, ale to už jsem ji svírala v pevném objetí. ,,Co blbneš Emil?" zasmála se Emma. ,,Policie volala, že prý zatím nic nemají, ale kdyby-," oznamovala nám Anne, ale zastavila se, když uviděla Emmu. ,,Díky bohu Emmo, jseš v pořádku? Neudělal ti nikdo nic? Nevzal ti nikdo nic?" přispěchala k ní rychle Anne a začala ji prohlížet. ,,Proč bych neměla bejt v pohodě? Proč by mi něco mělo bejt? Vždyť jsem byla jen u Majy," odpověděla Emma, jako kdyby se nic nedělo, ale mně se tak ulevilo, že si to nikdo nedokáže ani představit. Myslela jsem, že ji mám na svědomí. ,,Mladá dámo, všichni jsme se tady o tebe báli a hledala tě i policie, nezvedáš ani telefony, takže co my si máme myslet? Mazej se převlíct a udělat úkoly," zvýšila na ni trochu Anne hlas, ale zřejmě na to neměla sílu, jako všichni z nás po dnešním hledání.

______________

Druhá kapitola za tento týden? Tady ji máte! V neděli snad vyjde ještě další díl, tak uvidíme, jestli to stihnu. Kdyby něco, tak bude o trochu dýl. ❤️