Together we can make it [Marcus & Martinus]

57

,,Konečně doma!" zvolal Tinus, když jsme přišli po pěti hodinách domů. ,,Je ale fakt, že to bylo dlouhý," přidal se Marcus a odcházel do obýváku, kde stál nás vánoční stromeček. ,,Naše Vánoce se přesouvají na červen, teď jdem spát," řekla jsem ještě já a plácla jsem sebou na gauč, kam si chtěli oba sednout.

,,Já mám ale hlad, pojďte se najíst," kňučel Tinus a začal mi ťukat na čelo, aby mě tím nejspíš probral nebo naštval.

Náš vztah není toxic. Ani s Marcusem, ani s Tinusem. Je to prostě... Prostě jsme jen děti. Co víc k tomu říct.

Tinus, já i Marcus jsme už seděli u stolu a před námi naše víceméně plné talíře. Na talířích kluků byla nějaká ryba nebo co si to vlastně přitáhli s bramborovým salátem a já... Měla jen ten salát.

,,Naše první společné Vánoce-," řekl Marcus a já ho skoro až přerušila. ,,A snad ne poslední." ,,Přibyde k nám Vio, vaše děti, za nějakou dobu naše děti. A snad stále budeme takhle pospolu," dodal ještě Tinus. No aby nám to takhle hezky vycházelo, budeme muset koupit větší stůl.

Začali jsme tedy a snad nás to ani neotráví, ale co já vím, dělali jsme to my tři, takže člověk nikdy neví.

Všichni jsme dojedli, nádobí se dalo do dřezu a šli jsme si předat dárky zatím jen s Tinusem, protože za chvíli bude odcházet k Violet.

,,Emilie! Děláš si ze mě prdel?!" rozkřikl se se smíchem Tinus, když rozbalil dárek ode mě, ve kterém měl krabičku kondomů. ,,No co?! Tys nám ji minule nedal a vidíš, co se stalo," zasmála jsem se pro změnu já. A nemám pravdu?! Jasně, že mám.

Taky ode mě s Marcusem dostal nějaký poukaz do lázní nebo co to bylo. A já jsem od Tinuse dostala jedovatou pokojovou kytku, abych se prý nenudila až je budou dvojčata chtít sníst. Je krásný, jak sám nevěděl, co mi dát. A Marcusovi dal něco, co mi nechtěl ani jeden z nich ukázat.

,,A kdo teda přidá ten příspěvek?" zarazil se ještě Tinus, když byl na odchodu. ,,Já ji tam dám, vy si to spolu užijte," nabídnul se tedy Marcus a Tinus si jen s nějakými slovy jako poděkování jen dál obouval boty a bunda a ještě bral nějaký zabalený dárek, který předpokládám, že je pro Vio, do rukou a vycházel ze dveří.

,,A co my dva teď?" ozval se za mnou Marcus. ,,Teď je čas na tvé dárky, i když..." přešla jsem k němu a vytáhla jsem telefon a pustila jednu z jeho písniček a přejela na část, kterou jsem potřebovala.

,,Hey Santa if you're listening, I don't wish for anything, no I got you..."

A tady jsem to vypnula a pokračovala: ,,ale i přes tohle bych ti měla něco dát." Přešla jsem ke skříni, kde jsem vyndala jeden špatně zabalený dárek a podala ho Marcusovi.

Marcus už to začal pomalu otvírat a já do toho začala mluvit: ,,vzhledem k tomu, že spolu dlouho nebudeme, tak jsem ti to chtěla dát. Ale nesmíš to zničit ani ztratit, ani rozbít, ani s tím nic neudělat. Další nemám. A... To druhý jsem ti dala, protože se ti třeba bude hodit." Marcus si už při mém povídání prohlížel ultrazvuk, který mi ještě při odchodu z ordinace doktorka dala, a pak zkoumal i parfém.

,,Mrzí mě, že to promeškám. Těhotnou už tě pomalu neuvidím, snad stihnu alespoň jejich narození, protože... To si nechci nechat ujít, ale alespoň budu místo toho dělat něco, co mě taky dělá šťastným, ale... I tak," povzdechl si smutně Marcus a já si sedla na pohovku vedle něj. ,,Lásko, nevadí to, navíc za tebou budu jezdit a víš co je hlavní? Budeš se mnou na další kontrole a tam bychom se pravděpodobně mohli dozvědět pohlaví, ale to odbočuju od tématu. Vždyť mně samotný budeš chybět. Přítele, jako jseš ty, by mi mohlo všichni závidět. A ještě navíc jsi se na mě ani nevykašlal," vysvětlila jsem mu s úsměvem na tváři.

,,Ale no tak, žádný jestli jsem zůstal, nebo nezůstal. Prostě to tak je. Ale já pro tebe taky dárek mám."

  Dárek tedy vzal z pod stromečku a podal mi ho. Teď je řada na mně, já jdu rozbalovat.

  ,,Mikina?" zamumlala jsem nechápavě a podívala se na něj. ,,Podívej se na ni," řekl mi ještě a já ji tedy úplně rozbalila. Byla to normální mikina, jenže asi tak o dvě velikosti větší, než nosím. ,,To... Sis koupil pro sebe?" řekla jsem znovu nechápavě. ,,Ne, je tvoje. Já... Nevěděl jsem co ti dát, tak... Jsem ti dal moji mikinu, která by ti měla ještě nějakou dobu být, i když máš ty dva prcky," vysvětlil mi a možná trochu zklamaně na mě koukal. ,,Maci, neřekla jsem, že se mi to nelíbí, protože líbí a moc. Hlavně jsem řekla, že nechci nic velkého, takže... Tos asi i splnil."

  ,,Jsem rád, že tě to neurazilo," usmál se na mě a v rukou pořád držel ten ultrazvuk, díky čemuž jsem si na něco vzpomněla. ,,Marcus, ten příspěvek," vyhrkla jsem a on tedy otráveně začal hledat svůj telefon, na kterým, když zapnul, se objevila moje a jeho fotka nastavená jako tapeta. Miluju ho. I za takovéhle zbytečnosti.

  Našel tedy fotku nás dvou s Vio a Tinusem, jak stojíme před vánočním stromečkem, přičemž já s Marcusem stojíme malinko šikmo, já v upnutých šatech, které znázorňovaly moje, uznávám, že už takhle o něco větší, těhotenské bříško, na kterém měl jednu ruku a druhou mě držel kolem pasu. Tinus s Vio stali těsně vedle nás s propletenými prsty a hlavami opřenými o sebe. Všichni jsme vypadali šťastně. Doopravdy šťastně.

Zveřejnil to. On to udělal. Musím uznat, že větší nervy jsem měla, když jsme spolu začali chodit, ale teď se bojím jejich reakce na Tinuse a Violet, i když si myslím, že ji budou mít rádi.

  ,,Tak to bychom měli a teď," odmlčel se na chvíli Marcus, opatrně mě položil na gauč a vyhrnul mi moje šaty a dokončil svou větu: ,,si jdu s někým povídat."

____________________

Vydáno: 23. 12. 2020