Together we can make it [Marcus & Martinus]

36

Náš první Valentýn. A já už týdny neviděla. Vlastně to byly jen tři týdny, ale i tak to bylo hodně. Chybí mi. Chybí mi ta opora, kterou v něm mám. Bez něj to nejsem já. Jsme spolu od malička. První slůvka a první krůčky jsme společně nesdíleli, ale... První školní den, první pětku, poznámku, první polibek, první... První poprvé? To zní divně. Ale strávili jsme tak Silvestr, respektive Nový rok. Chybí mi. Ale chyběl by mi daleko míň, kdyby... Chyběl by mi, i kdybychom spolu chodili. Tohle s tím nijak nesouvisí.

Takové myšlenky mě částečně přešly, když jsem uslyšela otvírání dveří. Určitě je to jen mamka, která chce zjistit, co dělám. Jasně, jako vždy.

,,Překvapení," zašeptal mi dotyčný u ucha a já okamžitě poznala kdo to je. ,,Marcusi!" zapištěla jsem štěstím bez sebe, okamžitě se vyhrabala z postele a podla mu kolem krku. ,,Taky tě rád vidím," zasmál se trochu Marcus a pevně, tím myslím hodně pevně, mě objímal. ,,Chyběl jsi mi, tak moc jsi mi chyběl, že si to nedokážeš představit," mumlala jsem a pevně ho svírala v objetí. ,,A co takhle kdybychom alespoň na víkend byli spolu? Co na to říkáš?"navrhl Marcus a já zapřemýšlela. ,,Je ale čtvrtek a já mám zítra školu," připomněla jsem mu, jenže on to naprosto ignoroval, tedy... Myslela jsem si to. Po chvíli si ale povzdechl a začal: ,,musím zítra k nějaké fyzioterapeutce do Møsjenu, jsem tam asi do 12 a... Pak bychom mohli být spolu." ,,Fyzioterapeutce? To už kvůli tej noze? Marcusi. Víš, že se blížíš k relativnímu normálu? Víš ty o tom?" začala jsem se na něj neskutečně moc usmívat a málem ho strhla na postel. ,,A víš o tom, že si, samozřejmě podle toho jak ti budu s nohou zvládat, budu moct udělat řidičák. Nebo začít nějaký ty lekce nebo co. Odhadem někdy za měsíc. Budu tě moct chodit vyzvedávat na rande, přivážet z rande, pokud se neopiju, bude to úžasný," rozplýval se Marcus a trochu se zasmál. ,,Nechceš si taky potom udělat řidičák?" zeptal se a otočil se na mě, přičemž já už si sedala na postel, což jsem doufala, že udělá taky. ,,Budu nad tím přemýšlet. Nechtěla bych úplně jezdit, ale spíš jen tak pro jistotu. Budeš na tour, já bych něco akutně potřebovala, neměl by mě, kdo jiný odvést, takže asi to bude potřeba. Vzhledem k tomu, že máš povolání, takové jaké máš, tak se bez řidičáku neobejmu," vysvětlovala jsem a najednou mi hlavou proběhla myšlenka. ,,Myslíš, že bych to sama odřídila do porodnice?" ,,Proboha na co to zase myslíš? Až budeš těhotná, budu tu snad s tebou," protestoval Marcus a pokračoval: ,,a vůbec. Odkdy ty počítáš s tím, že těhotná budeš?" ,,Ehm... Nechceš mi pomoct s úkolama?" navrhla jsem rychle a on se lehce zamračil a konečně si sedl na tu postel. ,,Já ci odpověď," zažvatlal jako malé dítě. Já jsem si jen povzdechla a připravovala se na odpověď. ,,Jak tě pořád vídám s Aurorou, tak... Nevím, přemýšlím nad tím," přihnala jsem popravdě a on se strašně moc usmál, jenže úsměv mu po chvíli polevil a on se zapřemýšlel. Co on má zase za nápad?

,,Ostříháš mě!" vyhrkl najednou a já se na něj překvapeně podívala. ,,Vždyť nemůžeš, máte ten film a... Nemůžeš skončit holohlavej," protestovala jsem. ,,Anebo bych mohla, ale musel bys ostříhat i ty mě," dodala jsem. Co mě to zas napadlo? ,,Ale... Tvoje... Uhm... Platí," přikývl nakonec, zvedl se a začal něco hledat po mém pokoji. ,,Marcusi?" zkusila jsem znovu upoutat jeho pozornost, ale on nevnímal. ,,Lásko?" zkusila jsem znova. Povzdechla jsem si a zkusila to naposledy: ,,ty vole kámo, pamatuješ, jak jsem se vyspala s Tobiasem." Marcus se okamžitě otočil na mě a zamračil se. ,,Co s Tobiasem?" zeptal se znova, ale znovu už něco hledal. ,,Po-dvá-dím-tě-s-ním," hláskovala jsem mu a on se švihem otočil a trochu smutně se na mě podíval. ,,C-co? S Tobiasem?" zamumlal. ,,Ale ne, to fakt ne. Jen jsem se chtěla zeptat, co hledáš." ,,Já se lekl! Ale vážně," podíval se na mě trochu naštvaně. ,,Promiň lásko, ale jinak se to nedá," pokrčila jsem rameny a hned pokračovala, aby zase nezačal hledat to něco. ,,Co to tedy hledáš?" ,,Ehm... Nůžky?" zamumlal.

Nůžky, hřebeny a vlastně všechno potřebné jsme připravili a jako první jsem měla já ostříhat Marcuse. ,,Maci, nechci ti to zničit," řekl jsem mu upřímně už s nůžkami v ruce, ale on jen zakýval hlavou a trval na svém. ,,Chci, abys mě ostříhala, prosím. Okolo pěti centimetrů, ano?" poprosil a upřesnil a já tedy ještě položila nůžky a vlasy mu začala rozčesávat.

Začala jsem mu stříhat vlasy po malých částech, ale postupně jsem to snad dala i do jedné roviny a... Vypadalo to špatně, až se mi pomalu chtělo brečet, protože nikdy nikomu nedovolil mu na vlasy ani sáhnout a já můžu tohle? Děsí mě, co ho to napadlo a hlavně proč. ,,Asi... Asi to mám," řekla jsem po chvíli a vlasy mu jemně prohrábla. ,,Teda... Ne že TO mám! Ale ty vlasy mám hotový!" bránila jsem se po vteřině, co mi došlo, že ta věta vyzněla trochu zvláštně. Ale Marcus už se tu smál na celé kolo. ,,Blbečku, přestaň," trochu jsem se taky zasmála a dala mu takový malý pohlavek. ,,No jo, no jo. Už jdu taky stříhat," mrmlal ještě trochu vychechtaně a zvednul se ze židle, na které doteď seděl on, abych se tam mohla posadit já a on mohl začít se svým mistrovským dílem.

Strašně se na to soustředil a když nebyl ještě ani v půlce, práce mu trvala už minimálně 20 minut. Že by kadeřník? Zpěvák, herec, kadeřník, chůva. Páni. Ten má ale povolání.

,,Macu, byl tohle dobrý nápad?" zeptala jsem se ho, čímž jsem ho trochu vyrušila od práce. ,,Počkej, něco spravuju," zamumlal a dále pracoval na tom mistrovském díle na mé hlavě.

,,Tadá!" zvolal a já se na sebe šla rychle podívat do zrcadla. Ještě že jdu zítra ke kadeřnici. Co ten mi s tím vyvedl. Ale snažil se a není to tak hrozný, jen... Tu mám jeden takový zub, ale fakt se snažil. Zlato moje.

Také přišel k zrcadlu. Zkoumal to dopodrobna a já doufala, že mě neseřve. ,,Špatné to není," zhodnotil to po chvíli a zas mlčel. ,,Ale naše děti budou radši chodit ke kadeřnici," zasmál se a já k tomu dodala: ,,a my dva bychom měli taky."

_____________________

3. 10. 2020

Přeji vám krásný úterní večer a chtěla bych se vám z celého srdce omluvit, že včera nevyšla kapitoly. Začal nový týden, více online hodin a já to tak nějak nestíhám. Doufám, že chápete.

Jinak můžete mi napsat, co bych měla vylepšit, třeba pozměnit, co se vám líbí, nelíbí a celkově by mě zajímal váš názor na knížku. Nikdy jsem se totiž nijak neptala. Už to nebudu okecávat a zase se snad brzy uvidíme.❤️❤️❤️