Together we can make it [Marcus & Martinus]

35

,,Konečně! Ještě jednou to projedem a oba můžem dát ten stream schválně kvůli tomu, kolikrát se nám to nepovede, když budeme vědět, že na to teď bude moct někdo koukat," řekl a já tedy přikývla. Neviděla jsem v tom jediný problém.

,,Nezapomeň, že se jde doleva," řekl mi ještě předtím, než začala hrát hudba, které jsem se začala věnovat o vteřinu potom. Občas jsem koukla na to, co dělá Brandon, jestli nejsem úplně mimo a upřímně si nemyslím, že by to bylo taková katastrofa jako na začátku.

,,A teď tam jdem dát ten stream, hm?" podíval se na mě a já už brala telefon a hledala nějaký místo, kam ten telefon postavit. Nakonec jsem ho prostě postavila na zem a zapnula to a stejně tak udělal on. ,,Můžem?" otočila jsem se na něj, ale on už pouštěl hudbu a šel si stoupnout na místo. ,,Taky můžeš něco říct, idiote," sykla jsem na něj a stoupla si kousek od něj.

Doleva, doprava, přikročení, hlava, dozadu, dopředu, vpravo, vlevo, dolů, nahoru, stop.

Dohrály poslední tóny písničky a já s Brandonem jsme se zastavili několik centimetrů od sebe. Zhluboka jsem dýchala a přitom mu koukala do očí, jenže ani ne do vteřiny jsem ucítila, jak mě strhnul za pas k sobě a násilně své rty natiskl na ty mé. Neváhala jsem ani chvíli a snažila se od něj odlepit.

,,Ty idiote! Co si jako myslíš, že děláš?!" zařvala jsem na něj a dala mu pořádnou facku. ,,Ty víš, že mám přítele! Stovky, co stovky? Tisíce! Tisíce lidí se nám ten vztah snaží zničit už tak a ty teď taky! Jseš takovej idiot! A já ještě větší! Co jsem od tebe asi měla čekat?! Jste všichni stejný!" zařvala jsem, i když se mi do očí draly slzy a kvůli vzlykům, co mi samovolně vycházely z pusy, jsem nemohla skoro dýchat. Rychle jsem vypnula stream, vzala si věci a odcházela jsem ven ze sálu.

,,Ale notak! Vždyť máme mít ještě hodinu!" zakřičel za mnou Brandon. ,,Ty a nějaká tvoje posraná lekce mi nelezte na oči," pokusila jsem se zakřičet nazpět, ale moje tělo mi to nedovolovalo.

Před studio jsem vyšla už s hysterickým pláčem. Marcus. Musím mu to říct dřív, než to někde uvidí. Vytáhla jsem mobil a rychle naťukala zprávu.

Emilie: Doufám, že je všechno v pohodě, zavolej, prosím, hned jak budeš moct... Prosím, Cuscusi...

Já jsem se stále snažila uklidnit a popadnout dech, když v tom mi zazvonil telefon. Je to Marcus. Můj Marcus. Rychle jsem hovor zvedla a spustila.

,,Stra-strašně moc tě-tě milu-ju," snažila jsem se mu říct i přes všechny vzlyky. ,,Em? Em? Co se stalo? Ublížil ti někdo?" naléhal na mě Marcus a já si snažila dát všechny myšlenky dohromady, abych mu to řekla. ,,Stream... Brandon... Pusa... J-já... Nevěděla jsem to." Začala jsem zhluboka dýchat, abych se sklidila. Potřebuju. ,,Emil, ať už se stalo cokoli, bude to dobrý, ano? Zkus se uklidnit a říct mi to, jsem tu pro tebe," snažil se mě Marcus trochu uklidnit a já se tedy rozhodla mluvit.

,,S Brandonem jsme tančili a... A rozhodl se, že uděláme stream z instagramu, jenže... Jenže políbil mě... Spíš mi dal takovou... Nucenou pusu a... Vidělo to asi pět tisíc lidí... Já... Nezlob se na mě... Nechtěla jsem," vysvětlila jsem mu celou tu situaci a i přes telefon jsem věděla, že už zuří vzteky. ,,Za deset minut jsme v Møsjenu, počkej na mě vevnitř," řekl soucitně. On se udržel. To je zvláštní. Nikdy se neudržel. Asi ti je tím, že je to přes telefon a chtěl mě utěšit, než sám přijede. ,,Čekám venku, nechci jít do tý budovy k němu," zamumlala jsem a setřela si posledním pár slz z obličeje. ,,Za chvíli jsem tam a neboj, věřím, že za nic nemůžeš, bude to dobrý," zašeptal ještě jednou uklidňujícím hlasem. ,,Strašně moc tě miluju, věříš mi to?" zašeptala jsem už s malinkým úsměvem na tváři. ,,Už nějaký čtyři měsíce žiju s tím, že ano. Takže v to spíš doufám," zasmál se trochu. ,,Stejně víš, že to tak je." ,,Ale mohla by to být klidně nějaká sázka, upřímně nevím s kým a proč bych to dělal, ale tak..." pokračoval ve svých teoriích Marcus. ,,Jste už alespoň někde blízko, ty sázko?" ,,Vždyť už stavíme ta-," snažil se to říct a já se rychle rozešla k autu, které před chvílí zastavilo a ze kterého vystupují všichni tři.

,,Co že přesně se tady stalo-," snažil se zeptat Marcus, ale já ho pevně objala. ,,Neviděli jste se tři hodiny, co budete dělat, až budem na tour?" podíval se na nás Tinus a já zvedla pohled na Marcuse, který se na to taky moc netvářil. ,,Zvládli jsme to jednou, dáme to i podruhý," zamumlala jsem. Nechci to teď řešit.

,,A vy teď povídejte, co s tím filmem nebo co se tam dělo a tak?" zeptala jsem se jich, když jsem se odtáhla už od Marcuse z objetí. ,,Hrát se začne v únoru, ale já budu končit o něco dřív než Tinus. Vlastně ta holka je vlastně nějaká kurva nebo tak něco a prostě je tam pak jedna parta. Já na vozíku, Tinus, dalších šest kluků. Postupem času se asi se třemi dá dohromady, bude s nima chvíli, nějaký ty vedlejší scény, vlastně nevím ani záměr toho filmu, ale pak vlastně má být se mnou a... Pak s Tinusem, že má bejt s tebou?" podíval se na něj a on začal přikyvovat. ,,Jo, myslíš, že prostě tak nějak budeme spolu vlastně k tomu konci, ale... Na konci spolu asi nebudem, nevím, nejsem si jistej," doplňoval ho Tinus. ,,A... Kdy přesně se bude natáčet? Jak to půjde s tím tour, co se plánuje na příští rok?" doptávala jsem se ještě. ,,Od února do... Července a tour by mělo normálně vyjít," vysvětlil Tinus a já přikývla. ,,Hele... Fakt ráda bych tu s váma byla, to vy víte, ale já jdu na trénink a vy musíte domů," vysvětlovala jsem, když jsem viděla, že Anne s Emmou tu také zastavily. ,,A jak se asi dostaneš domu? A ty chceš k němu jen tak jít? Dobrovolně?" zeptal se mě Marcus. Ano, vím, že na to jen naráží. ,,Ehm... Pěšky a nebudu tam sama. Přece je tam i Emma a další," řekla jsem mu, jenže on si jen povzdechl. ,,Půjdu s tebou," řekl rychle Marcus a hodil po Tinusovi pohled. ,,A já tu na vás počkám s mamkou, aby táta mohl jet domů, že jo?" snažil se ujistit Tinus. ,,Jo... Víceméně," přikývl Marcus a hned se otočil na Emmu, která už šla a pak hned na mě: ,,radši jdem už taky." Ten mi tedy organizuje život.

_____________________

Vydáno: 1. 11. 2020