Together we can make it [Marcus & Martinus]

34

,,Prosím, jedete přes Møsjen, prosím, prosím. Vezměte mě tam. Já potřebuju ještě za Brandonem," žadonila jsem. Marcus a Martinus jdou dneska zařizovat něco na ten film a já měla jet s nimi. Jenže je trénink k Emmině koncertu a ještě s jedním tanečníkem (?) ho mám mít sama, takže je dohodnuto, že pojedu příště, ale teď mě nechtějí vzít ani těch půlhodiny s nimi. ,,Proč zase Brandon? Měli jste trénink... 1. ledna. Měli jste trénink prvního ledna a málem jsi odcházela nahá," vyčítal mi Marcus. Jak on Brandona nesnáší. Je to Emmin tanečník. Je to ten o rok starší než já a vzhledem k tomu, že jsme tak rozděleni asi jakoby ,,na dvojice", které tančí podobné věci, tak prostě chce, abych si jednou za čas dala hodinu s ním jen tak. ,,A kdo to oblečení ze mě asi tak sundal? Já sama snad?" ,,A ze mě ho sundal jako kdo? Tico?" bránil se lehce naštvaně Marcus. Spíš byl naoko naštvaný. Ani jeden jsem nebyli doopravdy naštvaní. ,,Proboha přestaňte, já nebudu poslouchat hádky o vašem milostném životě. Stačí, že vím, kdy to bylo," ozval se najednou Tinus. ,,Tak tě do Møsjenu vezmem, alespoň nebudu mít strach, že se ti něco stalo, kdybys tam šla pěšky," rozhodl nakonec Marcus a já se na něj trochu pousmála. ,,Další důvod pro to tě milovat ještě víc," zašeptala jsem a dala mu malou pusu na tvář. Nejdřív jsem si tedy musela stoupnout na špičky a ještě teď, když je polovina ledna, tak je větší šance, že uklouznu. ,,Dej vědět, až tam dorazíte. Já vím, že jedete ani ne dvě hodiny, ale přece jen je naledí a můžu se stát cokoli," strachovala jsem se o něj a on si mě přitáhl do hřejivého objetí. Tohle bodlo. Stojíme totiž na mrazu a čekáme na Erika, až přijde. Vlastně to čekáme už půlhodinu. ,,A ty dej vědět, jak trénink. Ten s ním a i ten s Emmou. Já se vrátím večer, zítra bych měl normálně jít do školy a všechno ti tam řeknu, jo?" šeptal a koukal přitom někam před sebe. ,,Co přesně tam hraješ?" zeptala jsem se ještě pro jistotu jednou. ,,Vždyť to víš. Hraju kluka tý holky jednu chvíli. Asi se tam budeme chvíli dostávat dohromady," vysvětlil mi Mac a já si trochu povzdechla. ,,Že se do ní nezamiluješ, viď že ne?" zvedla jsem k němu svůj obličej. ,,Emilie, přestaň. Nic takového se nestane a to ani omylem," rozhodl Marcus a my už viděli přicházejícího Erika. ,,Můžu se svést s vámi?" zeptala jsem se rychle spíše na ujištění. ,,Do Møsjenu?" zeptal se Erik a už nastupoval do auta, stejně tak i dvojčata a pak také já. ,,Jo, jo," přikývla jsem a připoutala se stejně jako kluci a kdybyste se divili, proč nikdo nikam nenese Marcusův vozík, tak protože má tu jeho protézu. I když by ještě neměl, ale snad se nic nestane.

   ,,Díky za odvoz a Emma přijede normálně s Anne, že jo?" ptala jsem se, když jsem vystupovala z auta před tanečním studiem. ,,Ano, ale pak jde k Maje, takže tu Anne nebude čekat, takže by sis možná měla zařídit nějaký odvoz," odpověděl mi Erik, jenže já už pomalu vcházela do budovy. ,,Díky a čau!" zavolala jsem ještě, vešla jsem dovnitř a vydala se do tanečního sálu, kde máme s Brandonem být. Sál číslo 3. Tady to je.

  ,,Jdu se ještě převlíct, tak tu počkej," řekla jsem mu, když jsem si do sálu odkládala jednu ze svých tašek, přičemž tu druhou jsem si brala s sebou do šatny. On ani nezvedl pohled od telefonu a zamrmlal něco na souhlas. Já jsem se tedy v šatně převlékla do tepláků a nějakého volnějšího trička a hned jsem se vrátila za ním.

  ,,Tak... Můžem na to?" snažila jsem se upoutat jeho pozornost, když jsem tam došla. ,,Dneska si dáme něco trochu jiného," oznámil mi, když se zvedal. ,,Jak jinýho? Však něco snad máme daný a měli bychom dělat to!" protestovala jsem a on přešel blíž ke mně. ,,Oba víme, že s problém s tím nemá ani jeden z nás, bylo by to zbytečný," vysvětlil mi, spíš se o to pokoušel. ,,Fajn, budeme dělat to, co chceš ty," svolila jsem nakonec. ,,Tak se mi to líbí a.... A budeme dělat něco, co jsme si našel na netu a jen tak náhodou jsem něco podobného dělal, když jsem byl v Americe," řekl pyšně, ale já nad tím jen protočila oči. ,,Jseš nějakej profi tanečník nebo co?" ,,Možná? Tančím už od tří a i různě po Evropě jsem byl se podívat. Ty snad nejsi tanečník?" zeptal se trochu překvapeně a začal něco hledat na telefonu, asi aby mi mohl ukázat to, co chce dělat. ,,Jak už sis mohl za ty tři měsíce všimnout, tak ne. Nejsem vůbec tanečník a i na těch trénincích je to hodně vidět." ,,Pojď se na to podívat," řekl mi a já k němu tedy přišla a začala mu koukat do telefonu a on to tedy spustil.

   ,,Chceš mě zabít, ty idiote!" zakřičela jsem na něj, když telefon odnášel a ještě si myslel, že něco takového budeme tančit. ,,Co je? Úplně pohoda, ne?" zasmál se. ,,Vždyť nebudu zítra chodit," zaúpěla jsem a on se začal jen víc a víc smát.

 ,,Špička, pata, dopředu, doleva, doprava, dozadu, pata, špička," říkal a ukazoval mi tam nějaký taneční krok, který jsem se po něm snažila zopakovat. ,,Děláš to blbě," zasmál se a pak pokračoval: ,,je to špička, pata, DOPŘEDU, DOLEVA a ne špička, pata, doleva, dopředu. To by ti to pak nevycházelo doprava.",,Můžem ještě jednou pomalu?" zeptala jsem se a on přikývl. On si tedy zase stoupl přede mě a pomalu začal, přičemž koukal do zrcadla před námi, aby viděl, jak ty nohy dávám já a pak začal i postupně zrychlovat a já s ním.

  ,,Super! Tak tohle bychom měli! Teď dalších 20 kroků a můžem to dát dohromady!" zvolal vítězně, ale já odpadla někam na vem. ,,Nech mě vydechnout, alespoň minutu," zaskuhrala jsem, ale on do mě začal lehce kopat. ,,Nech toho!" snažila jsem se na něj zakřičet. ,,Dělej, vstávej! Není čas na dýchání! Jedeme dál!" křičel na mě, ale o něco mírněji dodal: ,,můžeš si pak udělat stream na konci tohohle a ukázat, jak jsem tě vycepoval." To mi dodalo trochu síly, alespoň někdo uvidí, jak se ke mně chová.

_________________

Vydáno: 31. 10. 2020