Together we can make it [Marcus & Martinus]

16

Dnes jsme přiletěli do Trondheimu, kde kluky čeká další koncert. Koncert v Aténách i Helsinkách proběhl perfektně. Fanoušci byli úžasní a z Marcuse i Tinuse byla vidět upřímná radost. Všechny zkoušky absolvuji s nimi. Oni zpívají a já se snažím tančit podle choreografie jejich tanečnic, která jsou vždy okolo nich. Nejdřív jsem na zkouškách jen seděla a povzbuzovala je, jenže pak mi Erik navrhl, že bych si někdy mohla zkusit zatančit s tanečníky, což mi nakonec přišlo jako skvělý nápad.

Marcus si zatím vede opravdu výborně. Fanoušci se ho snaží strašně moc podporovat, stejně tak já i Tinus. S Tinusem občas máme takové chvilky, kdy si sedneme a probereme všechno, co se za poslední den či týden stalo. Posledně mluvil o tom, že si přijde trochu odstrkován a že mi někteří fanoušci vyčítají, že je to jeho chyba. O Marcusovi nehodě mluvili ještě před začátkem tour na streamu a většina fanoušků to vzala v pohodě a snaží se to Marcusovi moc nepřipomínat. Jenže několik fanoušků to pořád rozebírá, což Marcusovu náladu kazí.

,,Emil, ty vážně musíš domů už zítra?" zeptal se Marcus ani nevím odkud a já se ho alespoň snažila najít pohledem. ,,Ano, já vážně musím. Moc mě to mrzí, ale mně to prostě mamka nedovolí," vysvětlila jsem mu. ,,Vždyť by to šlo, určitě by to nějak šlo, vždyť my ve škole taky nejsme a... Jo... Vždyť budeme pryč ještě skoro rok... Promiň, já jen... A nechceš s námi jezdit jako tanečnice? Vždyť jsi stejně byla na všech zkouškách," navrhnul mi najednou, ale já zakroutila hlavou. ,,Nejde to Maci, jste v půlce turné a já bych se to nedokázala doučit. Ráda bych, ale doučovat se to několik hodin denně, pak koncerty, doopravdické zkoušky a ještě k tomu ty moje bolesti hlavy, tak... Macu promiň," smutně jsem se pousmála. ,,S Emmou! Můžeš být a Emmou na jejím tour po Skandinávii!" skoro vykřikl přes celý hotel. ,,C-cože? Ona má nějaký tour? Nemá žádný tour," upozornila jsem ho, i když jsem to sama nechápala. ,,Až se vrátíme. Nebo vlastně už teď. Tak dělá svoje album a mělo by se dopsat za tři nebo dva roky, ale pak by měla mít tour a už Emma i táta přemýšlí nad nějakými tanečnicemi. Hlavně Emma chce někoho, koho zná, což ty jsi, takže by to podle mě bylo perfektní, kdyby si souhlasila a Emma taky," vysvětloval mi Mac a já se trochu zarazila. ,,Marcusi, to bych se musela domluvit s Emmou," upozornila jsem ho a hodila s sebou úplně na postel. ,,Ale jo. To zvládneš, to půjde, ona tě bude chtít, prosím, prosím, já bych tam někdy byl s vámi jako doprovod, prosím," škemral Marcus a dal nade mě jeho obličej. ,,Ugh, nemáš mít zkoušku?" naoko jsem se na něj zamračila. ,,To jen tam Tinus tajtrdlíkuje. Nebo co já vím, kde je. Mají pódiový zkoušky. Teda vlastně si jen procházejí nějakou choreografii,," vysvětlil mi a lehnul si zase vedle mě. Já jsem mu na to už nic neřekla a otočila se na bok směrem k Macovi. Nakonec jsem se k němu přitiskla a ještě si hlavu položila na jeho rameno a Mac mě hned na to objal.

,,Budeš mi tu chybět, musíme se vidět, až budeme doma," zašeptal Mac, ale já nespokojeně zamručela. ,,Nemluv o tom," zamumlala jsem a objala ho ještě víc. ,,Nikam, nikam, nikam nechci," mumlala jsem mu do ramene a praštila ho do hrudi. ,,Víš, že mě to nebolí," zasmál se, ale já už mlčela.

Na chvíli jsem jen zavřela oči, přičemž jsme s Marcusem pořád leželi v našem objetí. Nejlepší kamarádi v objetí. Marcus a Emilie v objetí. My dva v objetí. Jenže najednou tu začal zvonit něčí telefon.

,,Kurva, co to zase je," vykřikl Marcus a já se i ze svého polospánku lekla, a proto jsem se taky okamžitě vyšvihla do sedu. ,,Promiň zlato," zamumlal a vzal ten telefon, který byl zřejmě tedy jeho.

,,20 minut. Bude to stačit?" zeptal se Marcus někoho na telefonu.

,,Jasně, že půjde se mnou! Kde bych ji měl asi nechat? Na hotelu?!" zvýšil na dotyčnou osobu hlas.