Together we can make it [Marcus & Martinus]

30

  ,,A ty teda přespíš u Em?" zeptal se Tinus Marcuse, který se podíval na mě s tázacím výrazem a já přikývla. ,,Jo, vypadá to, že jo," přikývl a Tinus se na nás ušklíbnul. ,,Jsem vám měl koupit ty kondomy, jak jsem chtěl, bych měl vyřešenej vánoční dárek," zasmál se Tinus a my s ním. ,,Blbečku," zasmála jsem se a najednou se zarazila. My spolu stejně ještě nic neměli. Zatím no. Ale několikrát už se k tomu schylovalo. Ale proč to tu řeším. Vždyť je mi to jedno.

  S Tinusem jsme se do chvíle rozloučili a s Marcusem jsme se zase měli vydat domů. ,,Macu, ujdeš to? Nebolí tě nic? Nechceš si vzít vozík ještě u vás?" ptala jsem se ho starostlivě. ,,Dojdu to, snažím se na tu nohu moc nestoupat, ale já doufám, že do roka budu chodit v pohodě a fakt strašně děkuju, vlastně ani nevím, jak ti, vlastně vám, pořádně poděkovat," usmál se na mě. ,,Tak pojď, než tu umrznu a tobě dojdou síly," řekla jsem mu, víc se zabalila do mikiny a vydala se směrem domů.

  ,,Ty šaty ti strašně sluší," lichotil mi Marcus a já se začala strašně usmívat. ,,Ty v tej bílej košili taky nevypadáš vůbec špatně, měla bych si tě začít víc hlídat, než mi tě někdo přebere," zasmála jsem se a hned si na něco vzpomněla. ,,Ty jsi viděl, jak psali o našem vztahu..?" zeptala jsem se ho už kousek od našeho domu. ,,Myslíš to, jak ty mě využíváš a já to hraju?" zeptal se potichu. Upřímně tu ještě nic takového nebylo. Tohle je poprvé. Přikývla jsem. Nevěděla jsem, jak jinak odpovědět. ,,Pustili se do ní, už dávno to stáhla," řekl po chvíli ticha a já se trochu usmála. ,,Nenech, aby tyhle články a věci změnili tvůj pohled na mě, prosím. Marcusi, miluj mě, prosím," podívala jsem se na něj prosícím výrazem těsně před tím, než jsme vlezli k nám domů. ,,Emil, vždyť víš, že já budu. Nechci se nechat rozhodit ničím. Záleží na tom, jak to máme mezi sebou my dva a ne na tom, jak to vidí a chtějí všichni ostatní, nemyslíš?" pootočil se na mě Marcus. ,,Víš, že se kvůli mě nemusíš opakovat a můžeš mě odbýt s odpovědí typu "nech toho" nebo "nezačínej s tím zase" a takhle," vysvětlila jsem mu. ,,A proč bych to dělal? Ty mě taky ve dvě ráno ujišťuješ, že mě máš ráda, tak já můžu alespoň přes den," vysvětloval mi, ale já už vcházela dovnitř. Dveře jsem zavřela až po tom, co vešel i Marcus a po sundání bot a bundy jsem ho nasměrovala do obýváku.

  Mamka a tatá si něco s Marcusem už povídali a já tam za nimi po chvíli přišla.

  ,,O čem se to tu bavíte?" zeptala jsem se jich, když táta utichl přesně ve chvíli, kdy si mě všiml. ,,Ále jen jsem říkal, že bys mu měla předat ten dárek ode mě radši ty," zasmála se táta a já se na všechny tři nechápavě podívala. Oni se na mě domluvili. Nechápavě a pomalu jsem vzala tedy zabalenou krabičku a podala ji Marcusovi, který si mezitím sedl do křesla. Já jsem tam stála a koukala, co v tom nesmyslném balíčku bude. Kondomy. To je doopravdy krabička plná kondomů. Panebože. A já blbá čekala, že to bude něco normálního. Hlavu jsem studem sklonila a bála jsem se upřímně na Marcuse podívat. Bude se zlobit? Dělat si ze mě srandu?

  ,,Tak díky, hodit se budou buď dřív nebo dýl," zasmál se trochu Marcus a já se na něj naprosto nechápavě podívala. Jak to dokáže? Jak dokáže si udělat srandu z tohohle? No... Každej by měl. ,,No... Marcusi, Emilie se nedávno asi omylem zmínila, že bys s ní chtěl v následujících dvou letech bydlet a... Mít dítě," začal můj otec. Ne. Nebavte se o tom, prosím. ,,Je na tom něco snad špatně?" zeptal se trochu opatrně. Nezlob se, nezlob se, nezlob se, nezlob se, prosím. Bylo to omylem...

  ,,Je vám 17, děláte školu a buďme upřímní. Dlouho vám to taky nevydrží, je trochu zbytečný tohle vymýšlet. Emilie stejně bude muset hned po škole do nějaké práce a až ty se rozhodneš ji těhotnou opustit, tak já ji na krku mít rozhodně nechci," pokračoval táta. Ať přestane...

  ,,Thomasi, co to zase povídáš? Já neřekla, že se mi to líbí, ale je to snad jejich život," zastávala se nás mamka. ,,No já je tady nechci. Máme Auroru, ta bude muset mít za dva roky pokoj pro sebe, takže Emilie už ať si bydlí, kde chce a nazdar, vyřešeno." Otec. Můj vlastní otec. Nemohla jsem to poslouchat, nešlo to.

  Nechtěla už jsem je poslouchat, nemohla jsem. Když nám vztah nezničí fanoušci a paparazzi, budou to moji rodiče. Odešla jsem tedy z obýváku a zamířila rovnou nahoru. Podivat se za mojí malinkou sestrou. Už tak malinkou ne, vždyť je jí půl roku. Pro moje štěstí byla vzhůru, takže jsem si ji i rovnou vzala do pokoje.

  ,,Takový malinký zlatíčko jseš, víš o tom? Taková hodná, malinká," šeptala jsem směrem k ní, když si hrála s nějakým plyšákem, který byl můj. Ano, mám plyšáky. Když tenhle je od Marcuse z páté třídy. Je to delfín. Vlastně vůbec nevím, proč mi dal zrovna delfína, ale to mi může být jedno. Pak tu ještě mám od Tinuse jednoho nebo možná dva. Od něho mám medvídka. Černého medvídka. Toho jsem zbožňovala.

  Najednou mi někdo zaťukal na dveře a já po chvíli zamumlala, ať tedy vstoupí dovnitř.

  ,,Chtěl bych ti dát dárek, ale teď už tě ode mě asi nepotěší," pronesl Marcus při vstupu do mého pokoje. ,,Macu, omlouvám se, já... Nechtěla jsem takhle reagovat, ale... Chci, aby nechali náš vztah," vysvětlila jsem mu a on přikývl. ,,Sis sem vzala malou?" ptal se ještě, když si sedl vedle mě na postel. ,,Budeš úžasná mamča," pronesl pyšně a vtiskl mi malíčky polibek na spánek. ,,Myslíš?" pootočila jsem se na něj. ,,Já to vím, kdyžtak zjistím, ale teď. Můžu ti dát ten dárek, prosím?" naléhal na mě.

___________________

Vydáno: 25. 10. 2020