Together we can make it [Marcus & Martinus]

39

,,Marcusi! Marcusi, notak! Ona musí jít domů!" volala jsem na něj a zkoušela se ho v lese někde najít. Marcus, Tico, Aurora a já jsme venku. Jenže co to bylo za nápad Marcusovi dát Auroru, když jsem já čekala na Tica, který nechtěl jednu chvíli poslouchat. ,,Notak! Maci! Dám ti za to cokoli!" rozkřikovala jsem a odněkud se mi dostalo odpovědi. ,,Beru si Auroru! Vidíme se doma!" zavolal nazpět Marcus. ,,Blbečku, okamžitě se s tím dítětem vrať!" zavolala jsem nazpět a rychlou chůzí, skoro během, jsem se vydala směrem, kde jsem myslela, že je Marcus. A najednou bylo ticho. Žádná odpověď ani žádné kroky. Ale ticho po chvíli přestalo. Nějaké žvatlání se ozývalo kousek ode mě a nějaké skoro šeptání předpokládám Marcuse. Uviděla jsem, že i Tico chtěl někam běžet. To je divný.

  ,,Tico, zůstaň, za chvíli půjdeme za Marcusem, teď se asi něco děje," řekla jsem rychle, přičemž na Tica to výborně zabralo. ,,Teď tu ale počkej, zůstaň, jo?" snažila jsem se ho přinutit stát na jednom místě a sama jsem šla někam k Marcusovi. ,,Macu, co-," chtěla jsem se zeptat, když jsem stála deset metrů za ním. ,,Medvěd," zašeptal a hlavou naznačil místo asi 20 metrů před námi. Ne. Ne. Ne. Ne. Ať to jde pryč, ať to jde pryč, prosím.

  Marcus celou dobu držel Auroru v náručí a něco jí tam vyprávěl. Určitě se snažil, aby byla v klidu a asi taky nevěděl, co přesně dělat. Utíkat by bylo moc nápadné a jít k němu by byla sebevražda, neměli jsme víceméně na výběr.

  Odešel. Medvěd odešel. Počkali jsme ještě pár minut, než nám zmizel úplně z dohledu a já je oba dva šla hned obejmout. ,,Jak se tohle mohlo stát?" podívala jsem se trochu překvapeně na Marcuse, který jen pokrčil rameny. ,,Vůbec netuším, nikdy dřív se to tu nestalo. Ale... Kde je Tico?" zeptal se rychle, přičemž já jsem se hned vydala tam, kde měl Tico sedět. A opravdu tomu tak bylo. Tico seděl na místě, kde jsem řekla, že má zůstat.

  ,,Už můžeš jít s námi ťuňto, doma ti určitě dají nějakou odměnu," sklonila jsem se k němu a začala ho trochu hladit a drbat najednou.

  ,,Půjdeme radši už domů, ne?"  zeptal se Marcus a já jen přikývla. ,,A co ty? Poběžíš sama nebo chceš nést?" zeptal se hned Aury a její první reakce bylo to, že začala ukazovat dolů jako splašená. Marcus ji tedy položil a ona ho svými drobnými prstíčky chytila za jeho ukazováček.

  Před měsícem jsme oslavili Aurořin první rok. Ale snad se brzy dostane z toho, že mi říká ,,E". Jak ještě neumí mluvít, tak říká jen samostatné samohlásky, souhlásky, prostě cokoli. A Marcus je ,,Ma", stejně tak i Tinus. Není schopná je od sebe rozeznat. Jsou to dvojčata, nějakou chvíli jí to bude dělat problém.

Vlastně před měsícem jsme oslavili i moje narozeniny. Akorát ne 1. ale 18. a dostala jsem ten nejhezčí dárek ze všech. Marcus se mi vrátil z natáčení. Vrátil se v sedm ráno a i s Tinusem jsem spolu strávili celý den, dokonce jsme měli i přespávačku ve třech. A jestli si říkáte, že Tinuse jsem určitě vyřazovali, tak jste úplně vedle. Jediný, kdo byl vyřazený v našeho dnu byl... Vlastně všichni kromě nás tří. Stále se dokážeme normálně bavit i ve třech. Jsme kámoši a to se nezmění jen tak. S Marcusem to prostě bylo jiný, to všichni víme a chápeme. To byl takový vztah beze vztahu.

  ,,Em, já vážně nevěděl, že tu kůže být medvěd, mně to nikdy nenapadlo, nikdy to nikdo neříkal," snažil se vysvětlit a pořád šel směrem domů. ,,Copak za to snad můžeš? Dávám ti to snad za vinu? Ne, nikdo z nás nevěděl, že to tu bude a třeba to tu už nikdy neuvidíme." ,,Tohle bude asi jediná nevýhoda Norska," konstatoval Marcus, přičemž si věděl něj pořád vesele ťapala Aurora. Vůbec netušila, co se dělo, ale byla tak spokojená.

  ,,Jak já miluju vás dva dohromady, to je až neskutečný. Jste spolu tak sladcí," zašeptala jsem, když jsem stála vedle Marcuse. ,,Když mě má ráda, tak nebudu protestovat. Naopak jsem za to rád." ,,Budeš perfektní táta," konstatovala jsem a jemu se na tváři objevil ještě větší úsměv a najednou se zastavil, respektive Aurora ho zastavila.

  ,,Ma!" zavolala na něj a on se s protočením očí na ni otočil. ,,Ano princezno?" zeptal se a ona k němu natáhla ruce s tím, že chce nahoru. ,,No tak dobře," povzdechl si Marcus a vzal si ji do náruče. Držel ji tak, že mu na jedné ruce skoro seděla, opírala se o jeho hruď a on ji druhou rukou jistil. ,,Nemám ji radši vzít? Zvládneš to?" ujišťovala jsem se ještě. ,,V pohodě, ruce mi fungujou a navíc jste skoro doma." ,,Kdy máš ještě čas? A kdy vám začíná příprava na tour?" ptala jsem se ho ještě rychle. Teď nemáme moc společných víkendů. Já za týden vyjíždím na to Emmino tour, takže jsme měli několik zkoušek celé prázdniny, ale teď mám týden volna, vlastně dokud neodjedeme.

  ,,V půlce září, teď spolu můžeme být víceméně celý týden. Kromě středečního odpoledne s Tinusem a páteční stream můžeme vynechat," konstatoval Marcus. ,,Žádný vynechávání streamu, fanoušci vás potřebují. Tedy nepotřebují, ale co ty víš. Třeba tím někomu zlepšuješ každý týden," vysvětlovala jsem a dodala: ,,a navíc odjíždím v pátek ráno, takže večer máš volnej." ,,Stejně je zvláštní, že si takhle odjedeme navzájem. Ty od září do... Června pokud se nepletu a já od ledna do května," přemýšlel Marcus. ,,Máme takovej vztah na dálku, ale zároveň nemáme," napadlo mě. ,,Zvládli to jiní, my to dáme taky," usoudil Marcus.

  Už jsme stáli u našeho domu, dveře už jsem otevřela, Marcus položil Auroru a ona vyběhla někam dovnitř. ,,Aury, vrať se, musím ti sundat boty!" zavolala jsem na ni ještě a Marcus tu stál ještě s námi. Aurora se rozběhla ze schodů, na kterém stála, jenže zakopla a hlavou spadla přímo na dlaždičky před sebou. S Marcusem jsem se na sebe lehce vyděšeně podívala a do toho Aura začala brečet, dokonce jsem si snad i všimla, že jí z čela teče krev.

___________________

Vydáno: 8.11. 2020