Together we can make it [Marcus & Martinus]

54

,,Je zde i Marcus Gunnarsen se svojí partnerkou, Emilií Lindström, a Martinus Gunnarsen s nějakou dívkou jako doprovod. Dále tu máme..." Slyšela jsem nějaké novináře z povzdálí. Byla jsem nervózní. Mezi tolika lidmi jsem dlouho nebyla.

  ,,Klid lásko, už se půjde do sálu na film za chvíli a pak už tu bude jen nějaká párty nebo co," zašeptal mi Marcus do ucha, když si všiml, jak nervózní jsem. Narozdíl ode mě si to Violet s Tinusem náramně užívala. Všichni k ní byli velmi zdvořilí a nikdo se neptal, jestli něco nemá s Tinusem. To bylo zvláštní. Ale asi se novináři zajímali o jiné věci.

   ,,Do kolika si myslíš, že to tak bude?" zeptala jsem se Maca ještě. ,,Myslím, že tak do 10, ale nejsem si jistej," odpověděl mi a už jsme odešli do sálu.

  Film začal dvacet minut po tom, co jsme vešli rovmot a trval okolo dvou hodin. Já jsem byla celou dobu opřená o Marcuse, ale film jsem vnímala na sto procent. Marcusovi má hlava snad ani nevadila, protože nic neřekl, jen mě jednou rukou objal.

  Ten film nebyl špatný. I na Marcuse s tou nánou jsem si po chvíli zvykla. Ale není to příjemné. Ani trochu.

  Violet s Tinusem se tam skoro celou dobu o něčem hodně potichu bavili, slyšeli jsme je jen já a Marcus. Hodí se k sobě a já věřím, že se dokáží navzájem udělat šťastnými. Dokážou to. Stejně tak já a Marcus. V obojí ale spíš doufám.

  ,,Tak co si o tom myslíš?" zeptal se Marcus, až když jsme byli v nějaké restauraci nebo co to bylo, kde se konala ta oslava. Já a Marcus jsme ale seděli kousek dál od všech lidí a já si tu jen tak popíjela svoji vodu a Marcus nějaké ovocné nealkoholické pivo. Přemlouvala jsem ho, aby si vzal něco malinko ostřejšího, ale prý mu tohle stačí. Prý se nechce opít kdyby náhodou a hlavně na zítřek, protože ráno vyjíždíme. Stejně by si měl vzít alespoň pivo.

  ,,Zahrál jsi to úžasně Maci, moc se mi to líbilo. A koukej si vzít to pivo alespoň," pokoušela jsem se mu nakázat a on se tedy zvedal a někam šel. Jenže zrovna teď nastal ten okamžik, jestli jsem ho pro to pivo měla posílat, protože se mi udělalo špatně. Ještě víc špatně než tenkrát na tour. Rychle jsem se zvedla a začala se prodírat davem lidí někam k Marcusovi, který by měl být už u pultu, jenže jsem ho nikde neviděla. Možná by to bylo kvůli motání hlavy nebo z celkového pocitu dohromady.

  ,,Maci," zamumlala jsem a rozhlížela se okolo sebe. Všichni byli rozmazání a já zoufalá. ,,Lásko, pojď si sednout," uslyšela jsem vedle sebe povědomý hlas, který patřil mému příteli. ,,Ne, nemůžu. Já... Potřebuju na hotel. Zůstaň tu jestli potřebuješ nebo... Já nevím," mumlala jsem a vůbec nevím, co mi bylo rozumět, ale asi skoro nic, když mě Marcus i podepřel a snažil se mě dostat asi někam od lidí.

  ,,Jedeme do hotelu, tohle se mi nelíbí." ,,Nechci ti to kazit, je to tvůj velkej den," mumlala jsem ještě. Tohle bylo divný, bylo to z minuty na minutu. Bála jsem se.

  Marcus náš odchod oznámil ještě Tinusovi a Violet, které jsem zaslechla říkat, že pak přijdou.

  Hotel byl doslova jen přes ulici a všichni novináři byli na večírku jako zbytek lidí od filmu. Tím to bylo lepší pro mě, protože cesta nám díky tomu zabrala jen pár minut.

  Při vstupu do pokoje mě pořád podepíral Marcus, ale já jsem rovnou šla do koupelny, kde jsem mimochdem strávila už celé dnešní ráno, takže bylo na Marcusovi, jestli půjde dovnitř, nebo zůstane venku.

  Vešel dovnitř a šel si sednout kousek ode mě. Ruku mi položil na záda a malými krouživými pohyby se mě snažil uklidnit nebo mi dodat pocit, že je tu se mnou. Když mi ale chtěl něco říct, naklonila jsem se nad záchodovou mísu kvůli tomu pitomému zvracení.

  Všechno jsem to zkazila. Zkazila jsem mu jeho velký den. Jak se mnou může být? Myslím jen na sebe. Nechápu, proč mě má rád.

,,Em, neplakej, prosím, bude to v pořádku," zašeptal Marcus zoufale a podával mi něco, abych si s tím utřela pusu, což jsem také udělala. Upřímně ani nevím o tom, že by se mi z očí spustily slzy.

  ,,Promiň," šeptla jsem a smutně se na něj podívala. ,,Běž tam zpátky za nima, musíš si to trochu užít," snažila jsem se ho přemluvit. ,,A ještě se ti něco stane, to tak. Já nikam nepůjdu, maximálně teď s tebou do postele," protestoval a já neměla ani náladu na to mu to vymlouvat. Vlastně budu radši, když tu zůstane.

  ,,Zvládneš tam dojít?" zeptal se Marcus po chvíli. Já jsem na to jen přikývla, s jeho pomocí vstala a odešla do pokoje, kde jsem si lehla rovnou do postele a Marcus se mnou.

  ,,Zítra to na tej kontrole, prosím, řekni. Bojím se o vás, nechci, abys trpěla. Skoro celý měsíc tě každé ráno vidím svíjet se nad záchodem, stejně tak večer. Nejsem si jistý, jestli to je normální, nebo ne. A nechci, aby se vám dvěma něco stalo," šeptal starostlivě Marcus a prohraboval se mi ve vlasech. ,,Neboj se, my jsme v pořádku," řekla jsem a pousmála se. Sama o tom ale nejsem přesvědčena. Nevím. Všichni říkali, že s jedním dítětem to není takové. A já jedno mám. Měla bych mít.

  Druhou ruku mi položil na podbřišek, ale já mu jeho ruku sundala a zvedla se do sedu. ,,Děje se něco?" vyhrkl rychle, ale já se jen zasmála. ,,Chci se jen převlíct, ty šaty si nechci zničit."

  Jak jsem řekla, tak jsem také udělala. Převlékla jsem se do volného pánského trika, které jsem si před lety koupila, a vzala si ještě kraťasy.

  Když jsem si konečně lehla, Marcus mi opět dal ruku na podbřišek s tím rozdílem, že teď mu tam zůstala o něco déle.

  ,,Mám strach," zašeptala jsem a podívala se mu do očí. ,,Vše bude v pořádku, ohlídám si vás," usmál se a krátce mě políbil. Je to jako v pohádce. Ale ani v každé pohádce není vše perfektní.

____________________

Vydáno: 20. 12. 2020