Together we can make it [Marcus & Martinus]

42

,,Tinusi, přestaň! Já si musím zabalit!" křičela Emma hned v pokoji vedle.

  ,,Je blbá, že balí takhle na poslední chvíli," konstatoval Marcus a nezvedl ani pohled od obrazovky svého telefonu. ,,Já s tím ani nezačala," oznámila jsem mu s malým uchechtnutím a on se na mě překvapeně podíval. ,,Ty nakonec nejedeš?" podíval se na mě se šťastnými jiskřičkami v očích. ,,Musím tě zklamat, ale vážně zítra v osm ráno odjíždím s tvojí sestrou do Møsjenu na autobus, kde se sejdeme se zbytkem týmu a pak pojedeme na letiště." ,,Měla by sis začít balit," řekl o znovu se začal dívat do telefonu. Já jsem mu vzala ten telefon a lehla si na něj. ,,Marcusi, notak." ,,Emil, slez a nedělej hlouposti," zamrmlal trochu naštvaně. ,,Zlato, co se stalo? Takový nikdy nejsi," zamumlala jsem a odhrnula mu pár vlásku z čela, jenže on mi pevně stiskl ruku a nadzvedl ji. ,,Už... Už jdu pryč," zašeptala jsem a zvedla jsem se z něj spíš se o to pokusila, ale on mi pořád držel tu ruku.

  ,,Marcusi, to bolí," zašeptala jsem už vyděšeně. Děsí mě. Takového ho neznám. Jak jsem tohle řekla, ruku mi pustil a v jeho bezcitném výraze se objevilo něco jako lítost. Já jsem si sedla jen o kousek od něj, ale pořád jsem se na něj koukala.

  ,,Maci, já vidím, že se něco děje, takhle by ses nechoval jen tak. Znám tě od školky a tohle nejsi ty, nech mi, prosím, ti pomoct," zašeptala jsem, ale on se zničehonic posadil a strašně pevně mě objal. ,,Macíku," zašeptala jsem, jednu ruku mu dala na záda a druhou jsem mu vjela do vlasů. Ano, znovu to zkouším.

  ,,Nesmíš mi odjet, já to nezvládnu, potřebuju tě tu," mumlal mi do ramene. A je to tady. První loučení ve vztahu. První loučení z několika set loučení. ,,Vánoce budu jenom s tebou, přijedeme sice 19. prosince, ale odjíždíme až 15. ledna," zašeptala jsem a snažila se ho svírat ve svém objetí. ,,Jenže já odjíždím už 5. něco zařídit do Osla," zamumlal smutně. ,,Maci, poslouchej mě, zvládneme to. Bude to těžký, ale mi to dáme. Budeme si volat, psát. Nějak to půjde," šeptala jsem a pevně ho objímala v objetí. ,,Budu za tebou občas jezdit, alespoň teď do Vánoc. A promiň za to, jak jsem se choval před chvílí," zamumlal. ,,V pohodě, vlastně to i chápu, když jsem s tebou včera celý odpoledne nebyla," konstatovala jsem a on se ode mě trochu odtáhl. ,,A kde jsi to vlastně byla?" ,,Doktor, byla jsem u doktora," vysvětlila jsem, ale já ho pořád nepouštěla. ,,Cože? Kde? Co ti je? To i přes to jedeš na tour?" začal okamžitě plašit. ,,Uklidni se, nějaká pravidelná prohlídka nebo jak se tomu říká," vysvětlila jsem mu, ale on na mě pořád divně koukal. ,,U jakýho doktora?" zajímal se ještě dál. ,,U zubaře a na gyndě a teď mi pojď pomoct najít, jestli tu nemám nějaký věci," zvedla jsem se z jeho postele a přešla mu ke skříni. ,,Cože? To- to má něco společnýho?" zarazil se, ale já už se probírala jeho skříní. ,,Jasně. Moje zuby jsou těhotný," řekla jsem ledabyle a vyndala ze skříně nějakou moji starou mikinu. ,,Jak dlouho to tady máš? To musí být minimálně pět let," zeptala jsem a řekla ještě před tím, než stihl něco říct. ,,Proč jsi tam šla?" zeptal se pořád zařazeně. ,,Na kontrolu zubů?" odpověděla jsem mu a dál se prohrabovala v jeho věcech. ,,A jo, ta mikina tu bude od našich dvanácti možná?" přiznal. ,,Měl by sis tu skříň vytřídit a vlastně proč ne. Svlíkej se," řekla jsem mu a hodila mu na postel asi tři mikiny. ,,Proč tohle děláme?" zeptal se sundaval si mikinu, co měl na sobě. ,,Chci se vyhnout balení..." zamrmlala jsem a dál jsem pokračovala ve třídění jeho skříně. ,,Hele. Nevíš, kolik stojí tahle fialová?" otočila jsem se na něj.

Další dvě hodiny jsme probírali jeho oblečení, respektive jen mikiny a trička a já pak musela odejít domů si konečně zabalit. Balila jsem do dvou ráno. A nakonec jsem ani nešla spát.

Marcusovi jsem dobrou noc popřála už v deset, protože jinak by neusnul a pořád by mi psal, proto tu teď ležím a čtu si nějakou knížku.

Už od půl šesté jsem ležela v posteli oblečená a v sedm jsem odcházela ke Gunnarsenům i se svým kufrem. A tam jsem se hned začala bavit s Emmou.

  ,,Em," zamumlal za mnou ublíženě Mac. Já jsem se na něj rychle otočila a objala ho. ,,Promiň, myslela jsem, že jsi šel do školy," zašeptala jsem mu do ucha při našem objetí. ,,Jedu s vámi do Møsjenu," vysvětlil a já už se chtěla odtáhnout. To mi ale nedovolil. Držel mě kousek před sebou za pas a smutně mi koukal do očí.

  ,,Děláš to ještě těžší, než to je," zašeptala jsem. Bude mi chybět víc než kdy dřív. ,,Už je asi pozdě tě přemlouvat má to, abys zůstávala, že?" zeptal se. ,,Hodně pozdě a už se odjíždí," upozornila jsem ho a vymotala se od něj z objetí.

  ,,Sedím na kraji!" vykřikla Emma a běžela si sednout na zadní sedačku za řidičem v autě.

  Erik si šel sednout na místo řidiče a Anne na místo spolujezdce a na mě zbylo místo na zadním sedadle uprostřed. A na Marcuse zbylo místo vedle mě.

  ,,Prvně budete v Dánsku, pak se posouváte do Německa, pak do Osla, Česka, Slovenska, Maďarska a dál už nevím, někde by to mělo být vypsaný. Většinou všude zůstáváte týden, takže by to mělo být bez problémů. Úkoly budete dělat víceméně všichni, kdyby se něco dělo, dejte vědět a pokusím se pomoct," vysvětloval mně, Emmě a Anne Erik. Marcus jen něco projížděl na Instagramu, jednu ruku měl okolo pasu a tak potichu tady seděl.

,,Počkej," zamumlala jsem a přejela na příspěvek, který přeskočil. Byla to řada editů. První byl Marcus s Martinus, jak by to vypadalo, kdyby znovu zpívali ve Spectru, druhý byl Martinus se dvě psy a nějakou náhodnou holkou a třetí byl já a Marcus na svatbě. ,,Třeba to po těch tours nějak vymyslíme."

___________________

Vydáno: 18. 11. 2020