Together we can make it [Marcus & Martinus]

82

  ,,Zvládli jste to tu?" ptala jsem se hned Tinuse, když jsem vešla za ním do kuchyně. ,,Všechno v pohodě, byli jsme se podívat za mamkou, za Violet a od tý doby spí a ano, vážně jen spí, několikrát jsem je kontroloval. A co vy dva? Všechno dobrý?" zeptal se pro změnu on, ale to už do kuchyně přicházel i Marcus, který chtěl něco říct. Já ho ale předběhla. ,,Jo, všechno v pohodě, zase při starým." Marcus se na mě podíval nechápavým pohledem a hned na to mě vzal za ruku a odvedl do obýváku.

  ,,Takže ty se nezlobíš?" zašeptal trochu nadšeně. ,,Nechci to řešit, respektive to nechci řešit zrovna dneska. A už vůbec ne s ostatníma. Uděláme si hezký Vánoce. Zbytečně by to rozhádalo celou rodinu, my si to hold vyřešíme jindy," povzdechla jsem si a říkala to tak, abych nás Tinus z vedlejší místnosti nemohl slyšet. ,,Ale já tě vážně nepodvá-," snažil se mě znovu přesvědčit, ale já mu přiložila prst na rty, čímž jsem ho chtěla umlčet. ,,Jindy, dnes ne," zopakovala jsem mu a odešla nahoru za holkama.

Až do večeře jsem spolu nepromluvili jediné slovo. I tam jsme si řekli jen základní věci a pak jsme přešli na rozbalování dárků. Nejdřív rozbalování dárků pro holky.

  Oba dva jsem seděli na zemi u jedné z nich a trochu pomáhali každé z nich trhat balící papír z dárků. Obě dvě dostaly dva dárky. Jedno byl plyšák a druhý dárek bylo něco, co sehnaly mamky, já to vlastně ani nevnímala.

  Tohle se stalo už před nějakou dobou  a teď tu sedím na pohovce a koukám na Marcuse, jak rozesmívá své dvě dcery různými prapodivnými obličeji a dalšími věcmi. Tinus seděl vedle mě a pozoroval televizi, ve které běžela nějaká pohádka, myslel si, že se na to také dívám, ale já pozorovala ty tři. Marcus mi tu chyběl. Přeci jen to byl skoro měsíc a já ani nevěděla, co s ním je. Ale mohl alespoň jednou přijet. Mohl něco říct, vždyť doteď nevím, co tam dělal.

Když si Marcus všimnul, že holky zkoumaly nějaký pestrobarevný dárek od Anne, zvedl se a odcházel z obýváku. Nechápavě jsem se na něj otočila, ale on jen dál šel někam pryč. Třeba jde jen na záchod. Jednou se přece vrátit musí.

  Holky si jeho odchodu nevšimly a jak to tak vypadá, nevšimly si ani jeho příchodu, i přestože se hned vrátil. V ruce držel nějaké obálky a šel ke mně a Tinusovi. Oba dva jsme na něj koukali nechápavých výrazem, ale on nejdřív mě a pak Tinusovi dal tu obálku do rukou.

  ,,Otevři ji," pobídl mě s úsměvem na tváři a já obálku nechápavě otevřela. V obálce byl papír, který jsem pomalu vytáhla z obálky. A přečetla první napsanou věc, které jsem si všimla.

Pozvánka na svatbu.

To teď je zasnoubený se dvěma lidma? To nemohl ani nic říct? Nebo počkat? To musí říct jen tak? Ani mě na to připraví? To se hned chce vzít s holkou, kterou zná půl roku maximálně? Nemůže to myslet vážně.

  Na papír jsem ublíženě koukala a pořád dokola četla ty tři slova. Neodvážila jsem se ten papír otevřít. Co bude s holkama? Kde budu bydlet? Vždyť nemám ani práci. Tohle mi přece nemůže udělat. Nemůže. Můj Marcus.

  ,,Musíš si to přečíst všechno," zasmál se kousek ode mě Marcus a já ten papír pomalu otvírala. Nechci, nechci, nechci. Tak to bychom měli, teď číst.

Srdečně bychom vás chtěli pozvat na svatbu Marcuse Gunnarsena a Emilie Lindström, která se koná 17. července 2022. Místo a čas bude upřesněno v průběhu následujících měsíců.

On si ji vezmi, jak to mohl-. Počkat. Proč je tam moje jméno? Vždyť spolu vlastně ani nejsme, tedy jsme, ale...

  ,,Marcusi, co to má být?" podívala jsem se na něj nechápavě. ,,Vezmeme se, nemyslíš, že už je na čase?" usmál se na mě a sedl si vedle mě na gauč. ,,Ale vždyť se. Vždyť nejsme... Spolu," vydechla jsem. ,,Cože? Vždyť to ty jsi říkala, že můžeme být stále spolu," zarazil se hned a posmutněle se na mě díval. ,,Jako jsme spolu, ale nebydlíme spolu a..." ,,Bydlíme, Em, bydlíme spolu," zasmál se Marcus.

  ,,Hele a jak jste, nebo nejste? O čem zase nevím?!" vykřikl se smíchem Tinus. Tak přeci jen ten den nekončí tak špatně.

Bavili jsme se celý večer, procházeli staré fotky, kluci zpívali, taky jsme něco málo pilo. Bylo to fajn. Pak si tedy šel Tinus lehnout, ale nemyslete si, že tu byl jako páté kolo u vozu, to naopak. Já jsem ho tu ještě přemlouvala, ať zůstane, ale prý už ten den na něj byl dlouho a jeho nezeřinky ho ráno ve sněhu unavily. Za tohle jsem se cítila trochu špatné, protože jsem mu je, jak se říká, hodila na krk, ale on si to s nimi prý báječně užil. Ale teď už jsme dole seděli jen já a Marcus, který si před malou chvíli došel pro kytaru.

  ,,Chtěl bych ti zahrát to něco málo z toho, na čem jsem skoro celou dobu, jak jsem byl pryč, pracoval," řekl, když přicházel s tou kytarou v ruce. ,,Tak spusť, umělče," zasmála jsem se a on začal brnkat nějaké první tóny na kytaru.

(na tento kousek si můžete pustit písničku z odkazu nahoře, pokud by vám to nešlo, píseň je od One Direction s názvem Half a heart)

  ,,So my friend's been telling me,
You've been sleeping with my sweater
And that you can't stop missing me

Bet my friend's been telling you
I'm not doing much better
'Cause I'm missing half of me

And being here withou you
Is like I'm waking up to
Only half a blue sky
Kinda there but not quite
I'm walking around just with one show

I'm half a heart without you..."

  ,,Jsi strašně talentovanej, víš o tom? Tvůj hlas bych mohla poslouchat hodiny a sám moc dobře víš, že mám slabost na kluky, co hrajou na hudební nástroj, speciálně na kytaru," trochu jsem se zasmála a zadívala se mu do očí.

,,Je to o tobě, bez tebe jsem nic. Chyběla jsi mi, vím, že jsem mohl přijet, ale já se snažil, abych tě pak mohl udělat šťastnou najednou a ještě víc."

___________________

Vydáno: 27. 1. 2021

!!!Důležité!!!

Kniha se nám blíží ke konci, a tak jsem se vás chtěla na něco zeptat, moc by mi pomohlo, kdybyste mi popravdě odpověděli.

Chtěli byste druhý díl, nebo vám to přijde zbytečné? Kdybych nevydala druhý díl, ale novou knihu, četli byste ji? Co můžu udělat, abych neztratila vás jako čtenáře?

Budu moc ráda, když mi odpovíte. Nemusíte, ale udělalo by mi to radost.

  A hlavně přeji krásný zbytek dne i týdne!❤️