Together we can make it [Marcus & Martinus]

85

Pořád jsem na Marcuse neviděla dost dobře, a tak jsem se porozhlédla po všechny návštěvních. Rodiče, prarodiče, dokonce i moje teta a strejda s bratrancem tu jsou. Marcusova banda sestřenic, tanečnice, tahle myslím, že byla v nějakém videoklipu, nebyla? Už jsem se chtěla podívat na Marcuse, ale oči se mi zasekly na osobě, kterou jsem tu ani za boha nečekala. Samantha je tu a je mimo od ostatních hostů. Co když mi řekne ne a nakonec si vezme Samanthu? Ne, nesmím na to myslet. Je to nesmysl.

  Tyto myšlenky jsem zahodila takzvaně za hlavu a podívala jsem se konečně na Marcuse, od kterého jsem byla už jen pár metrů.

Měl na sobě černý oblek s malinkými fialovými, tmavě modrými a asi i bílými a stříbrnými tečkami, připadalo mi to jako noční obloha s hvězdami. Nakonec jsem se podívala na Marcusův výraz, kvůli kterému jsem se začala malinko červenat. Prohlížel si mě od hlavy až k patě několikrát po sobě s nastevřenou pusou a malinkým úsměvem na tváři.

  Táta mě pustil a já už si stoupla před oddávajícího naproti Marcusovi. Usmívala jsem se na něj jako blázen. A kdo by taky ne? Vždyť se za něj mám dneska provdat.

Zaujatě jsem Marcusovi koukala do očí a zkoumala každou jiskřičku, kterou v nich měl. Šťastnějšího jsem ho snad nikdy neviděla. Zatímco já jsem zkoumala svého dokonalého snoubence, oddávající už začal s nějakou řečí. Zaslechla jsem jen nějaká slova a slovní spojení o tom, jak je rád, že může oddat tak mladé lidi, ale tohle si myslím, že mě ani Marcuse nezajímalo.

  Stále mě znervózňovali lidé, kteří se na nas koukali, protože to my jsme byli ten hlavní program na této akci, jestli smím takhle říct. Pro mě jakožto pro člověka člověka, který nesnáší pozornost byl tohle ráj, ale zároveň peklo. Marcus je tu, ten to všechno vyřeší. Stojí tu i Tinus i Violet kousek od nás. Nemůže se nic stát. Mimochodem Tinus je Marcusův svědek a Violet je moje svědkyně. Chtěla jsem Tinuse, protože je to jeden z nejdůležitějších kdii v mém životě, ale vím, že pro Marcuse tohle znamená hodně, je to totiž jeho dvojče, byli spolu ještě před narozením a mají mezi sebou krásné pouto, které doufám, že bude mít i Elin s Darcy.

,,A teď už přecházíme k hlavní části obřadu. Táži se vás pane Marcusi Gunnarsene, berete si zde přítomnou slečnu Emilii Lindström za svoji právoplatnou manželku a slibujete, že s ní zůstanete v nemoci i ve zdraví, v chudobě i blahobytu a v deštivých i slunečních dnech?" zeptal se oddávající Marcus a při posledních slovech se lehce zasmál. Tohle bylo na mé vyžádání. No co? Jsem ještě praštěný dítě a můžu si dělat, co chci.

  Netrpělivě jsem koukala Marcusovi do očí a těsně před tím, než cokoli řekl, se na mě usmál tím nejvíc okouzlujícím úsměvem. Bylo to úžasné, ale moc dlouho nic neříkal. Takže jsme všichni jen netrpělivě čekali.

  ,,Ano," odpověděl po další chvilce a mně spadl jeden kámen ze srdce, pořád tam ale zbýval druhý.

  ,,A vy, slečno Emilie Lindström, berete si zde přítomného Marcuse Gunnarsena za svého právoplatného manželka a slibujete, že s ním zůstanete v nemoci i ve zdraví, v chudobě i v blahobytu a budete jeho důvod?" zeptal se oddávající tentokrát mě a já si připadala, že se nemohu pohnout. Jak se mluví, jak mám mluvit? Důvod? Proč důvod? Důvod k žití, ale... Proč? Já panikařím. Já nechci, já chci pryč, pryč, pryč, pryč, pryč.

  Ne, Em, seber se, to zvládneš. Hluboký nádech a už jen říct to slovo.

  ,,A-ano," zakoktala jsem se trochu, až skoro chtěla začít brečet, zkazila jsem to, zkazila, zkazila.

  ,,Nyní si nandejte prstýnky a pak přijde na řadu váš novomanželský polibek," přerušil mé myšlenky oddávající a já rychle sáhla po prstýnku, který nám někdo podával, abychom si je mohli vzájemně nandat.

  Tahle část proběhla překvapivě bez problémů a teď polibek? Já chci umřít. Jak se dává pusa? Já nemůžu  dýchat. Marcusi vezmi mě pryč. Místo toho ke mně přešel, jednu ruku mi dal na tvář, druhou okolo pasu a trochu se ke mně naklonil.

  ,,V klidu, ano zlato? Všechno je v pohodě a jak má být," zašeptal kousek před mým obličejem a já mu hned na to hodila ruce okolo krku a sama se pro polibek vlastně naklonila.

,,Jak já tě miluju," zašeptala jsem, když jsme se od sebe odtáhli. ,,Tak a teď se připravit na nějakou hodinu gratulací," zasmál se a hlavou kývl na všechny lidi, kteří se začali stavět do řady, aby nám pogratulovali.

  První byli naši svědci, Tinus a Vio, dále moje mamka, Marcusova mamka, naší otcové, pak tu cupitala Aurora ruku v ruce s Emmou, pak byli Marcusovy tety, strýčci, moje tety a strýčci, bratranci a sestřenice a takhle bych tu mohla vyjmenoval dalších šedesát lidí.

  Všichni se odebrali do jednoho velkého stanu, kde měl být nějaký oběd nebo co, ale já s Marcusem jsme zůstali venku. Vlastně tu s námi byla ještě Anne, která sem přišla podruhé s dvojčaty. Elin si hověla u Marcuse v náručí a Darcy usínala pro změnu v náruči mé.

  Všichni jsme se ale odebrali za ostatními, kteří už začínali obědvat. Vlastně by mě zajímalo, co Marcus hromadně objednal.

  Na veškeré zvyky, tradice a takovéhle věci jsme víceméně kašlali. Upřímně jsem byla spíš ráda, když se to všechno přestalo motat kolem nás.

  Usedli jsme tedy ke stolu, i když oba dva s jednou malou zátěží pořád u sebe, ale obě dvě byly v klidu, takže já jsem začala zkoumat jídlo, které jsem měla sníst. Nebo asi bych měla.

  Před Marcusem stal talíř se zelím, s knedlíkem a nějakým masem a přede mnou byl talíř s bramborovou kaší.

  ,,Marcusi, mohla bych dostat vysvětlení?" podívala jsem se na něj nechápavě. ,,No víš, jak ti bylo poslední dobou špatně, tak jsem nechtěl, aby se ti udělalo špatně i z tohohle a navíc ty nerada maso, tak mě napadlo, že bys tohle radši a hlavně ještě nemáš ty výsledky od doktorů, nebo snad ano?" vysvětloval a zároveň se ptal, já jsem se podívala na moji a Marcusovu mamku, abych se ujistila, že nic nedělají a já jim kdyžtak mohla dát na chvíli holky. ,,Maci, můžeme si jít promluvit na chvíli ven?" zeptala jsem se trochu nervózně. On však jen přikývl a Elin začal vysvětlovat, že půjde na chvíli k babičce a že on se hned vrátí.

  ,,Anne, necháš si ji tu na chvíli? Fakt pár minut. Ty budeš u babi hodná, že princezno? Já budu hned zpátky, ano?" podívala jsem se prosebně na Anne a zároveň na malou Darcy. Obě dvě jen chápavě přikývly a Anne si ode mě malou převzala.

  Marcuse jsem chytla za ruku a vyvedla z ven ze stanu, abychom měli trochu soukromí.

  ,,Tak co se děje?" zeptal se ustaraně. ,,Marcusi, jak jsem byla před pár dny v nemocnici, brali mi tam krev a dělali pár dalších testů a... Dneska mi zavolali, že mají výsledky," začala jsem a nervózně mu koukala do očí. ,,SPOLEČNĚ TO ZVLÁDNEME," usmál se na mě a chytil mě za ruce. ,,A to ať už je to cokoli," dodal ještě.

  ,,Marcusi, já jsem znova těhotná."

____________________

Vydáno: 31. 1. 2021

Konec!

Toto je oficiální konec prvního dílu této knihy! Druhý díl můžete najít na profilu a brzy tam přibyde nový kapitola, ale hned po tom, co si dám krátkou pauzu.

  Moc bych vám ale chtěla poděkovat za všechna přečtení, komentáře, hvězdičky na této knize, moc si toho vážím. Bylo moc krásný vědět, že tohle někdo doopravdy čte a že se mu to možná líbí. Vážně vám chci strašně moc poděkovat za veškerou podporu a za čas, který jste si na přečtení knihy našli.

Je jedno jestli jste tu od začátku knihy, nebo ne. Jste prostě nejlepší a všechno, kteří to dočetli až sem, si moc vážím!❤️

Vidíme se u druhého dílu.👀