Together we can make it [Marcus & Martinus]

28

   „Maci, já už fakt musím jít," zamumlala jsem, čímž jsem se ho snažila vzbudit, protože od té doby co jsem přišla, jsme se nikam nepohnuli a zůstali jsme spolu ležet v jeho posteli. ,,Maci, prosím tě, vážně potřebuju, abys mě pustil z toho objetí a já mohla odejít domů," zakňučela jsem, ale i přes to jsem se k němu víc přitulila. Volnou rukou jsem si vzala telefon a otevřela si instagram. Marcus pořád spal. Najela jsem na instastories a snažila jsem se nějak naštelovat, aby tam bylo vidět, jak moc mě Marcus svírá v objetí. Nakonec se mi to povedlo a po označení Marcusova účtu a přidání několika srdíček, jsem story přidala a začala prohlížet fotky.

Billie Eilish, Lisa, Lena, Martinus. Aww, hraje si dole s Ticem. A Emma je venku s Majou, jak tak koukám. A héle! Máme tu nějakou fanpage. Reakce na jejich pár dnů starý cover. To je milý. Nějaký edit sdílela a... Nějaký dlouhý text k mojí a Marcusově fotce? A ještě k tomu v angličtině. Jak jinak. No nic, já jdu číst.

  ,,Vám nepřijde, že se k němu pořád jen vtírá? Vždyť s ním pořád jezdila i na tour! Baví se s ním už od bůh ví kdy a teď, když se jí to hodí po tom, co se stalo Marcusovi, tak se snažila, snažila, aby se do ní "zamiloval" a ztratil kvůli ní peníze a i všechen čas! To přece nemůžeme dopustit! Však i ten jejich vztah je divněj. Viděl je snad někdy někdo si dávat pusu?! Podle mě to dokonce Marcus hraje! Kdo by taky ne, když jde zrovna o ni! Je to můj názor, ale prostě mám podle mě pravdu."

  Telefon jsem ještě chvíli držela v ruce a přemýšlela. Čekala jsem, že věci jako tyto se budou dít, vždyť jsem to čekala, ale... Macíku můj, ty mě máš rád, že mě máš rád? Prý to na mě jen hraješ. Prý si nedáváme skoro pusu. Pusa přeci nepotvrzuje vztah.

  Telefon jsem znovu otevřela, protože mi zabzučel v ruce. Nové komentáře a označení ve story? Tak nejdřív to story. Ta stejná fanpage přidala, že jsem to story viděla. Achjo. To jsou nápady zamilovat se do Marcuse.

A teď ty komentáře. No nazdar. Pod mojí fotkou s Marcusem.

  ,,Nic si z ní nedělej, hlavně když jste s Marcusem šťastní <3."

  ,,Jseš úžasná a snažíš se pomoct i našemu fandomu a Marcusovi určitě taky ❤️."

  ,,Sluší vám to spolu, ale nezapomeňte na Tinuse, určitě se trápí z toho, že má Marcus holku jako první..."

      odpověď: ,,Mockrát ti děkujeme a neboj, na Tinuse se taky snažím myslet. Pořád jsme dobří kamarádi a svěřujeme se jeden druhému. Postarám se, aby se měl co nejlíp. ❤️❤️❤️"

  Tyhle komentáře už byly hezké a vykouzlily mi úsměv na tváři, ale ten delší text té holky se mi pořád promítal v hlavě. Telefon jsem i přes to odložila a pořádně objala Marcuse, kterého maximálně do hodiny budu muset doopravdy vzbudit.

  Je pravda, že všechen čas mu beru. Ale od tý doby, co jsme spolu, tak začal chodit alespoň s Tinusem víc ven a našli si k sobě zase to jejich hezké pouto. Vždycky tu bylo, jen bylo jednu chvíli menší. Taky každou středu mají vyhrazenou na to, aby si řekli, co všechno se za ten týden stalo. Jednou když jsem šla pro něco k Tinusovi, viděla jsem, že si dělá poznámky a to samý Marcus. Oni jsou pohádkový bratři. Ale je jasné, že občas se hádají. Je hezké je vidět, že jsou šťastní. Oba dva.

  Stejně jako Marcus jsem do několika minut usnula a probudil mě až otevření a hlas Anne.

  ,,Marcusi, musíte jít oba na oběd a oba musíte trávit Vánoce se svojí rodinou," vysvětlovala Anne a já se trochu otočila na Marcuse. ,,Dobře mami, tak nás tu ještě chvilku nech," usmál se na ni Marcus. Anne jen přikývla, usmála se na nás, stejně jako na ni před chvílí Marcus, zavřela dveře a odešla. ,,Tohle jsou snad už poslední Vánoce, co netrávíme spolu," zamumlal a pořád mě drtil ve svém objetí. ,,A jak je chceš potom trávit? Půl hodiny u vás, půlhodiny u nás. Marcusi, tohle nejde," vysvětlila jsem mu, ale on se na mě ušklíbnul. ,,Koupíme si tady někde dům a bude to," přesvědčoval mě o tom, jak to bude jednoduché. ,,Maci, vždyť ani nevíš, jestli nám to vydrží," připomněla jsem mu trochu tišeji, protože i mě samotné se o tomhle tématu nerado mluví, ale co kdyby náhodou. ,,Já ti říkám, že příští Vánoce už bydlíme a ty jseš minimálně těhotná," zamumlal trochu zasněně a usmál se na mě jeho nevinným úsměvem. ,,Příští Vánoce se budeme připravovat na maturu, pane snílku," opravila jsem ho a on se na mě zamračila. ,,Přestaň mi kazit sny a začni myslet jinak než stroj," pousmál se a lehce mě pohladil po líčku. ,,Marcusi, já... Jo, myslím jako stroj, ale co peníze? Nějaká budoucnost. Víš, že nemám to co ty, to co vy. Dokonce se divím, že jsem s tebou mohla jezdit na tour," smutně jsem se na něj podívala. ,,Vždyť jsme z úplně odlišných vesmírů." ,,Co to plácáš? Žádný já nebo ty. Už je to my. My máme peníze, my máme budoucnost," snažil se mi to Marcus rozmluvit. ,,Jsme spolu jen tři měsíce, nemusíme spolu být navždy. Ráda bych, kdyby to tak bylo, ale nemusí být." ,,Tak počkat, já mám naplánovanou svatbu, líbánky, děti, psa nebo psy a právě začínám s dovolenou u moře, takže potřebuju, abys mi ještě pár let zůstala," vysvětloval mi Marcus s vážným pohled. ,,Abych TI ještě pár let zůstala? Já jsem doopravdy tvůj majetek?" rozzářily se mi oči a podívala jsem se na něj s pootevřenou pusou. ,,No... Nejsi můj majetek, nevlastním tě, to by nešlo," opravil se. ,,Ale já chci, je to takový hezký, jak kdybych byla jen tvoje," zamumlala jsem. Fakt by to bylo takové hezké. ,,Jsi jen moje a budeš jen moje, pokud mi to zase nechceš vyvrátit, ale-," najednou nás přerušil zase hlas Anne. ,,Marcusi! Emilie! Můžete se sejít zase večer, teď už pojďte!" zakřičela na nás a já se otráveně začala zvedat z Marcusovy postele. ,,Tak večer lásko," povzdechla jsem si a ještě se k němu sklonila, abych ho mohla ještě políbit.

_____________________

Vydáno: 18. 10. 2020

Ahoj, chtěla bych vám popřát vs nejlepší do nového týdne, který nám začne sice zítra, ale chápeme, jak to myslím, a chtěla bych jen říct, že kapitoly netuším, jak přesně budou vycházet. Teď byly asi každý druhý den, ale od zítra mi začínají první online hodiny a učení je čím dál tím víc, tak nevím, jak to budu stíhat. Určitě tuhle knihu chci ale dopsat do Vánoc. Minimálně se do té doby dostat ke 40. kapitole. Byla by to bomba, protože něco takového se mi nikdy nepovedlo! Vždycky jsem končila maximálně 26. a někdy jsem měla jen 11 kapitol, což je pro mě teď nepředstavitelné. Do budoucna bych chtěla celý tento příběh doupravit, ale nijak nezasahovat do děje, protože TEĎ jsem s ním spokojená. A to je pro mě hlavní.

  Ještě bych byla ráda, kdybyste mi pověděli, jak zvládáte online výuku. Jestli je vše v pořádku, nebo naopak katastrofa. No nic, vidíme se zas u další kapitoly někdy v budoucnu.❤️❤️