Together we can make it [Marcus & Martinus]

48

Pak jsem tedy pokračovala: ,,mamka byla těhotná v 19. Asi tři měsíce po narozeninách otěhotněla. A... Potratila. Jenže až ve čtvrtém měsíci, což není obvyklé. Pak to další roky zkoušeli dál, nemohla otěhotnět, pak v jejích 21 letech byla znova těhotná. Narodila se jí dcera." Najednou mě přerušila. ,,Ty máš starší sestru?!" vyhrkl překvapeně. ,,Ne a nech mě mluvit. Ta moje sestra umřela. Nebyl jí ani jeden rok. Pak jsem byla já, tak 16 let nic a teď Aurora," vysvětlila jsem. ,,Emil," zamumlal a pevněji mě chytil za pas. ,,Nedělej si falešné naděje, Maci. Bylo to tak už i s mojí babičkou," vysvětlovala jsem a on si povzdechl. ,,Když se nic nestane do Vánoc, tak bude všechno dobrý," zamumlal.

,,A na tu párty půjdeš?" zeptal se ještě a já moc nevěděla, jak odpovědět. ,,No... Asi jo. Půjdu se tam podívat," přikývla jsem nakonec. ,,Nesmíš pít... A... Nemůžu tam s tebou?" vyhrkl trochu opatrně. ,,A vlastně proč ne. Já tam upřímně chci jít jen za Edvinovo sestrou, je jí 16, takže taky nemůže pít a s její povahou ani nebude," vysvětlila jsem mu a on si znovu, jako dnes už poněkolikáté, povzdechl.

,,Neboj, už tě tam pozvali taky," promluvil nakonec Tinus. ,,Cože?" zeptal se nechápavě Marcus. ,,Teď mi psal Edvin," vysvětlil ještě. ,,Tak tam můžeme všichni."

Po třech hodinách jsme se konečně dostali do Trofors a Erik nás rovnou vyhodil u Edvina. Upřímně se mi tam nakonec ani nechtělo, ale tak všichni jsme tam šli.

,,Marcusi, já jdu najít Violet, ty budeš asi půjdeš ke klukům?" zeptala jsem se ho, když jsme vešli dovnitř. Byla tu slyšet nějaká tlumená hudba a lehce to tu smrdělo kouřem, ale lidmi to tu bylo narvané, to se musí uznat. ,,Dávej pozor, já počkám asi venku," oznámil mi a já ještě hodila pohledem po Tinusovi. ,,Já ho tu nějak zdržím a přinutím, aby si to tu užil," zasmál se Tinus a já už zmizela někde mezi obřím hloučkem lidí. Rychle jsem se rozhlížela po Violet, jenže jsem si nikde nemohla najít. Rozhodla jsem se tedy najít Edvina, jenže cestou se mi povedla najít Vio.

  Ona mě rovnou objala, přičemž já ji taktéž a odváděla mě k ní do pokoje.

  ,,Co tu vlastně děláš?" zeptala se nadšeně. ,,Prostě odjela jsem z tour a Tobias mi psal. A co si ty dělala dole? Vždyť tam nechodíš?" zeptala jsem se překvapeně. ,,Byla jsem si tam pro něco k jídlu, je to nuda tady být zavřená už čtyři hodiny, protože to přišli první lidé," vysvětlila a já přikývla. ,,A teď povídej, přeháněj, mluv," naléhala na mě.

S Violet jsme se začali bavit ten rok, jak byli kluci na tour, nebavíme se nějak často, ale rozumíme si. Je o dva roky mladší než já a baví se s úzkým okruhem lidí, podobně jako já.

  ,,Bylo to tu s tebou fajn, ale já už budu muset jít. A to ještě musím najít kluky," vysvětlila jsem a ona jen přikývla a vyšla se mnou alespoň na prvních pár schodů.

  Já jsem se znovu ztratila mezi tím množstvím lidí a snažila se projít ke vchodovým dveřím a od nich hledat kluky, jenže mě někdo zatáhl za ruku a někam vedl. Vzhledem k tomu, že tu byli všichni namačkáni jeden na druhého, tak jsem nevěděla, kdo to je.

,,Jedeme do Osla, nikdo nás nesmí vidět," nakázala mi osoba, když jsme byli už na ulicích, ale já mu okamžitě vytrhla ruku a pomalounku začala couvat. Není to Marcus, musím zpět dovnitř. Osoba se na mě podívala a ukázalo se, že je to nějaký kluk, kterého ani neznám. ,,Ty-ty nejsi Sandra," zamumalal a vyděšeně na mě koukal. ,,Ne, nejsem a jdu zpět, měj se," zamrmlala jsem a vydala se zpět do Edvinova domu.

  Šla jsem do obýváku, kde by měl být Edvin, který by mohl vědět, kde jsou Gunnarseni.

  ,,Edvi-," ani jsem to nedořekla a všimla jsem si něčeho, co mi doslova zlomilo srdce. Hudba s lidmi jako by se pro mě zastavila a já vnímala jen Marcuse, který líbal Sandru.

  Tak to ne! Ona se na něj lepí a on se chce odtrhnout! Což se mu shodou náhod povedlo. Ale vždyť... To je Martinus. Ale ne. Co mu to zase udělali?

  ,,Pojď," řekla jsem, chytila ho za ruku a odcházela s ním ven. Přitom jsem se snažila ještě najít Marcuse, ale ten jako kdyby se vypařil.

  ,,Kde je Mac?" zeptala jsem se, když už jsme stáli venku. ,,Když si všiml, jak je na mě nalepená Sandra, odešel ven," vysvětlil mi Tinus a já se začala procházet a porozhlížet po celém okolí.

  ,,Vždyť tu není," zakňučela jsem vyčerpaně. ,,Je to moje vina, ztratil se ti bratr, já jsem tak pitomá, až to není možný," mumlala jsem, ale Tinus přes mě dal ruku, a tím mě i trochu objal. ,,Emil, hlavně se uklidni. Je to Marcus, určitě se mu nic nestalo," zašeptal a snažil se mě uklidnit. ,,Já... Zkusím mu zavolat," navrhla jsem nakonec a vyndala si telefon z kapsy. ,,Prima nápad," uchechtnul se malinko Tinus, ale prostě mě tak nějak objímal.

  ,,Volaný účastník hovor nepřijímá, zkuste to, prosím, později."

  Ani nevíte kolikrát jsem tuto větu slyšela, než jsem hovor konečně vypla.

  Zoufalost, strach, smutek. To byly jedny z nemála pocitů, které jsem právě prožívala. Sevřel si mi hrudník a já poznala, že nemám daleko od breku a najednou se mi začalo dělat u hůře od žaludku. Teď mi to došlo. Ten prcek. To bude bez táty? To mě opustil? To... Co to znamená..?

  ,,Mně to taky nebere," ozval se Tinus po několika pokusech se Marcusovi dovolat. Povzdechla jsem si.

  ,,Běž domů, podívat se tam a kdyžtak dej vědět," navrhla jsem nakonec. ,,Podle mě tam bude, kde jinde by byl?"

  Kde jinde by byl? To netuším, je to tvůj bratr. Ale tohle mu nemůžu říct.

  Oba jsme se tedy vydali cestou domů, ale vzhledem k tomu, že Gunnarseni bydlí blíž, tak se ode mě Tinus odpojil a já šla domů sama.

  Už jsem byla u nás v ulici, jenže naproti mě šel nějaký člověk, což mi v jinak naprosto prázdné ulici nedodávalo ten nejlepší pocit.

  Více jsem se zachumlala do bundy a zrychlil se mi dech a předpokládám, že tím pádem i tep. A obojí se ještě zhoršilo, když osoba byla u mě a... Promluvila.

  ,,Je všechno v pohodě?"

___________________

Vydáno: 5. 12. 2020