Together we can make it [Marcus & Martinus]

15

Emilie

,,Nechte to být, prosím," šeptla jsem rychle, ještě předtím než jsem odběhla do koupelny. Dveře jsem za sebou zavřela, a dokonce je i zamknula.

Tady nikdo není. Nikdo mi tu neublíží, nikdo se sem nemůže dostat. Je... Je tu ale přece okno... Co když se sem někdo dostane přes okno..?

Při těchto myšlenkách se mi začal svírat žaludek a zároveň i krk tak moc, až mě to přinutilo si sednout na zem a opřít se o studenou stěnu.

Schoulila jsem se do klubíčka vedle sprchy a snažila se ignororvat i slzy, které mi začaly vytékat z očí.

Všechny ty pohledy. Všechny ty doteky. Všechni ti lidé.

Najednou jsem z chodby uslyšela podivné zvuky. Snažila jsem se kvůli tomu utišit své vzlyky, což bylo prakticky nemožné, takže jsem to nakonec vzdala.

,,Em, otevři a pověz mi, co se stalo, prosím," zašeptal Marcus skrz dveře a zaťukal. Já jsem neodpovídala, ale šla si stoupnout vedle dveří.

,,Prosím, chci ti pomoct," ozvalo se po chvíli a já tedy začala odemykat. Dveře jsem tedy otevřela a podívala se na Maca, který tam stál, respektive seděl na vozíku. Setřela jsem si svoje slzy a podívala se na Maca, který se na mě povzbudivě usmíval. ,,Nepůjdeme radši do pokoje? Bude se nám tam líp povídat než tady," navrhl a já jen přikývla.

Došli jsme tedy do pokoje a sedli si na jeho postel. Tinus tady překvapivé nebyl, nevím, kam se ztratil, ale určitě tu někde bude.

,,Em..." zašeptal Marcus, když viděl, jak se krčím na kraji jeho postele, ale otevřel náruč na objetí. Já jsem se posunula přímo k němu do objetí a hlavu si zabořila k němu do krku.

,,Vážně si o tom nechceš promluvit..?" zkusil se ještě jednou zeptat Mac. Já jsem zamumlala něco na souhlas, že chci, a pak jsme se vymotala z jeho objetí. ,, Můžu..?" ujistila jsem se ještě. ,,Jen povídej, já tě rád vyslechnu," usmál se na mě. ,,Já... Jak jsem byla v tom letadle, tak... Měla jsem na sobě sukni a tílko..." začala jsem a pak pokračovala: ,,v letadle... V letadle byli samí... J-já... Nevím, kdo n-nebo co to bylo, ale... Jedna p-parta velká." Už mi zase začaly slzet oči, takže jsem se ještě víc přisunula k Macovi, který seděl a poslouchal. Zřejmě mě nechtěl vyrušit teď, ale až skončím s celým příběhem. Zhluboka jsem se nadechla a znovu začala vyprávět: ,,seděla jsem mezi dvěma z nich, ale dokud jsem neodešla na záchod, tak... Tak se nic nedělo. Jak jsem... Jak jsem odcházela, tak... Tak..." začal se mi postupem času víc a víc zrychlovat dech a já se začala i trochu klepat, možná proto mě Marcus trochu objal, ale nadále nic neříkal.

,,O-on... On ten první mi... Mi jen přejel po noze... Po vnitřním stehně, a-ale... Ale ten další už... Dal mi ruku pod sukni na zadek. Pak jsem utekla konečně na ten záchod. Jenže po deseti minutách jsem se musela vrátit. Věděli, že půjdu zpět a nevím, jak to vysvětlit, ale... Pamatuju si jen... Jen ty dotyky... Měla jsem zavřený oči nebo nevím, jak jinal to vysvětlit, ale... Asi to skončilo, když... Kdyz přišla... Asi po půl hodině letuška. J-já... Omlouvám se... Chovám se h-hloupě, a-ale..." začal se mi třást hlas. Marcus nic neříkal. Objímal mě. Pevně mě objímal a já se k němu hodně tiskla. ,,Děkuju, žes mi to řekla," zašeptal a přivinul si mě ještě blíž k sobě a pořádně mě objímal.

  ,,Už budeš jen s námi, nic se ti nestane, neboj se," snažil se mě uklidnit, přičemž já jsem byla pořád schoulená u něj v objetí. Takhle bych mohla zůstat dokonce života. Pocit bezpečí u osoby, kterou máte nadevše rádi je jeden z nejhezčích. Nic víc není. Já, Marcus a bezpečí. Dokonce i bezpečí.

  ,,Kde je Tinus?" zeptala jsem se, když jsem mu skoro usínala v objetí. ,,Šel prý ještě někam ven," vysvětlit mi Marcus. ,,A nechceš už si jít lehnout..?" zeptala jsem se ho a už se o něj trochu odtáhla. ,,Tak... Mohli bychom," přikývnul a natáhnul se pro svůj telefon a vytočil nějaké číslo. Já jsem tedy vstala a vzala si z kufry tedy nějakou mikinu a kraťasy a odešla se převléknout do koupelny.

  Mezitím jsem slyšela, jak Marcus volá Tinusovi, ale pak jsem slyšela, že někdo otvírá dveře do pokoje. Na chvíli jsem se úplně zastavila, ale když jsem uslyšela Tinusův hlas, tak jsem se v pořádku dooblékla.

   Vzala jsem oblečení, které jsem si právě sundala a šla za nimi do pokoje.

  ,,Kde si byl?" zeptala jsem se Tinuse, když jsem si dávala oblečení zpátky do kufru. ,,Podívat se tak po hotelu, před hotel a tak," vysvětlil mi a já si sedla vedle Marcuse. ,, Nechceš přinést něco na převlečení?" zeptala jsem se Maca, který mě snad ani nevnímal. ,,Co..? Jo! Teda... Chci říct ne. Na budu spát v tomhle," odpověděl mi trochu zmateně.

  Tinus se odešel asi vykoupat, předpokládám, a já jsem pomalu usínala, jenže na Marcusově posteli.

  ,,Maci?" zamumlala jsem a on se na mě jen otočil. ,,Zazpívej mi," udělala jsem na něj prosící výraz a on se na mě pousmál. Lehnul si vedle mě, i když jednou rukou si podpíral hlavu, pod peřinu a já se k němu víc přitiskla.

  ,,Your hand fits in mine like it's made just for me
But bear this in mind, it was meant to be
And I'm joining up the dots with the freckles on your cheeks
And it all makes sense to me

I know you've never loved the crinkles by your eyes when you smile

You've never loved your stomach or your thighs, the dimples in your back at the bottom of your spine
But I'll love them endlessly

I won't let these little things
Slip out of my mouth
But if I do
It's you
Oh it's you
They add up to
I'm in love with you..."

  ,,Tahle není vaše," zašeptala jsem po chvíli. ,,Není, slyšel jsem ji včera v rádiu, je náhodou docela pěkná," připustil a já se usmála. ,,Dobrou Maci," zašeptala jsem a objala ho. ,,Dobrou noc Em..." zašeptal nazpět, ale já už spala.