Together we can make it [Marcus & Martinus]

24

,,Marcusi, čím dřív mě pustíš, tím dřív můžu odejít a můžeme spolu trávit společný víkend," zamručela jsem otráveně na svého přítele, který za mnou přišel na trénink. Je prosinec a ještě k tomu pátek a my měli v plánu spolu strávit celý víkend, včetně dneška, jenže mně se přesunul třením že čtvrtka na pátek, a vzhledem k tomu, že Emmu a mně by sem do Møsjenu stejně musel někdo dostat, tak Marcus jel s námi a celou dobu mě ruší od tréninku. Jako tanečnice tu jsou Maja, Martine, dvě starší holky co neznám, ještě jeden kluk o rok starší než já a samozřejmě ještě Emma.

,,Marcusi, pusť ji! Už jen deset minut!" zakřičela na něj Emma, když mě pořád nechtěl pustit. Marcus jen něco zamrmlal a neochotně mě pustil. Já jsem se na něj jen omluvně usmála a šla si stoupnout na své místo.

  Do deseti minut jsme vážně skončili, ale Marcus si tam pořád něco mrmlal. Panebože. Chová se, jak kdybych s ním netrávila 18 hodin denně. Je horší jak malý dítě.

  ,,A teď už si tě můžu znova vzít?" zakňučel, když jsem si brala pití, který jsem měla vedle něj. ,,Nech mě vydechnout," řekla jsem mu mezi svými hlubokými nádechy a svalila se na zem vedle něj. ,,Em, tobě už se zase udělalo špatně, že jo?" podíval se na mě starostlivě Marcus, přičemž všichni ostatní už odcházeli do šaten.  ,,Můžu se převlíct až u vás?" zeptala jsem se po chvíli, co jsem popadla dech. ,,Pojď do auta, bude to nejlepší," řekl mi rychle a začal se přemisťovat na svůj vozík. Já jsem se tedy zvedla a chtěla jít směrem ven. Marcus si mě ale stáhl do klína a chtěl takhle odjet. ,,Těžká," zašeptala jsem, ale on nic neříkal a vydal se směrem ven. Já jsem si tedy opřela hlavu o jeho rameno a doufala, že ho to nebolí.

Když jsme dojeli k autu, už tu stáli Erik, Emma a Maja, která dneska přespává u Emmy, takže ji rovnou vezou, stejně tak i mě. Já a holky jsem si sedly dozadu, Erik na místo řidiče a Marcus na místo spolujezdce.

  Emma s Majou začaly něco řešit a já se zkroutila na svoji sedačce a hlavu si opřela o příjemně studené sklo auta.

  ,,Emil, je všechno v pohodě?" otočil se do zadu Marcus, kvůli čemuž jsem nastevřela oči, přikývla a znovu je zavřela. ,,U nás si budeš moct odpočinout," řekl těsně předtím, než se znovu otočil směrem na cestu. Já jsem se snažila přestat reagovat rádio, Emmu i Maju a když se mi to konečně povedlo, tak jsem na chvíli usnula. Bohužel jsem mohla spát jen 20 minut, protože před domem u Gunnarsenů mě Emma vzbudila.

  Nejdřív jsem vůbec nechápala, kde jsem, ale když se ke mně přesunul Marcus, a snad dokonce i Tinus, tak mi došlo, kde a proč jsem.

  ,,Marcusi, mně je dobře, jen si potřebuju odpočinout," snažila jsem se mu vysvětlit, když mi chtěl zase nějak pomoct. ,,To vidím. Zase nějaká ta tvoje příšerná bolest hlavy, mám o tebe strach, pojď si lehnout," přimlouval mě pořád a já jen poraženecky vydechla: ,,kam?" ,,Jdi ke mně, já tam hned při-" snažil se mi něco říct, ale já ho přerušila. ,,Já si jdu lehnout a tys slíbil Tinusovi, že budete chvíli spolu," pousmála jsem se na něj   a jemu se na tváři objevil ustaraný úsměv. ,,Vážně to zvládneš? Víš, já bych rád s ním byl chvíli a..." vytratila se mu věta někam do neznáma. ,,Zvládnu to tu, kdyby něco vím, že můžu jít i za tvojí mamkou, je to v pohodě, jen běž a tím Tinusem. Když jsem s ním naposledy mluvila říkal, že se těší víc než na Vánoce. Určitě mu chybí váš kontakt, i když bydlíte v jednom domě. Vždyť my dva jsme pořád spolu," přiznala jsem a Mac si povzdechl. ,,To ale neřeš, já jsem za to ráda, Tinus nám to taky určitě přeje a teď si to jeďtě někam užít, pa," usmála jsem se na něj a už se odebrala do Marcusova pokoje.

  Ze skříně jsem si vzala jeho nejméně oblíbenou mikinu a nějaké hodně staré tepláky a do tohoto oblečení se převlékla. Svoje oblečení netuším, kde mám, musí postačit toto.

  Lehla jsem si to jeho postele a do pár minut usnula. Nevím, proč jsem tak vyčerpaná. Vůbec to nechápu, ale Mac má pravdu v tom, že mě zase bolí hlava. Na tohle vážně trpím.

____________________

  ,,Marcusi!" zavolal jsem, přičemž v náručí jsem držela maximálně roční dítě.

Z vedlejší místnosti sem přišel Marcus a stoupnul si hned vedle mě.

Přišel? On přišel?! Co to je za sen?

,,Poslouchej táto, my už umíme mluvit, viď princezno? Zopakuješ nám to?" usmála jsem se na tu malinkou holčičku.

Ona jen vydala nějaký zvuk, který zněl jako táta a začal se smát. I takové slovo se počítá.

_____________________

  „Marcusi, já vážně nejsem doktor, musí říct sama, jak se cítí," slyšela jsem někoho mluvit v místnosti. Na tváři mi ještě pohrával úsměv kvůli tomu snu, ale vůbec jsem nevěděla, co tohle má znamenat. Pomalu jsem otevřela oči a uviděla jsem Tinus stát přímo před Marcusovou postelí, ve které jsem já ležela. Byl otočený směrem na druhou stranu pokoje, kam jsem se hned otočila. Marcus.

  ,,Nemáte vy dva být někde venku?" zeptala jsem se rozespale a ještě si u toho zívla. „Em," okamžitě zpozoroval Marcus. „Jak ti je?" ,,Já se na něco ptala," připomněla jsem mu lehce naštvaně. Nebude kvůli mě zanedbávat Tinuse. To ať si zkusí a je mrtvej. ,,Byli jsem pryč čtyři hodiny. Všechno jsme probrali a plánujeme tohle dělat častěji," vysvětlil mi a já se usmála. Mají se rádi. Pořád se mají rádi. To je hlavní. ,,Dobře a teď zatím dobrou," znovu jsem si položila hlavu na polštář a zachumlala se do jeho peřiny.

  ,,Emil, nechceš se jít alespoň najíst? Od snídaně jsi nic neměla," upozornil mě Tinus a já se začala tedy pomalu zvedat. ,,A neptravuju vás?" ujišťovala jsem se. ,,Mně určitě ne," začal Marcus a Tinus pokračoval: ,,ani mě tu nevadí, vždyť jseš fajn a rodičům ani vadit nemůžeš, vždyť jsi buď venku nebo u Marcuse v pokoji." ,,To máš asi pravdu," přikývla jsem a vydala jsem se dolů do kuchyně.

  ,,Počkat- Marcusi!" otočila jsem se na něj rychle. ,,Prosimtě, vždyť to dolů sejdu," ujistil mě a dostal se úplně ke schodům, kde slezl z vozíku, jednou rukou se chytil zábradlí a pomalu vstal. Já jsem si stoupla vedle něj y Tinus před nás, kdyby náhodou padal.

___________________

Vydáno: 6. 10. 2020