Together we can make it [Marcus & Martinus]

9

     *Marcus*

,,Tobias? Jo to muselo být fajn," snažil jsem se znít alespoň trochu vesele, i když mi do smíchu nebylo. To my dva jsme spolu vždycky chodili na fotbal. Vždycky. Nikdy nikdo jiný, což mě strašně mrzí, ale co mám dělat? Koupit si nohu? HaHaHa. To by nepomohlo ani nešlo.

  ,,Marcusi, posloucháš mě?" vyrušil mě z mého přemýšlení Emiliin hlas. ,,No... Teď chvíli ne. Mohla bys mi to prosím zopakovat?" přiznal jsem a poslouchal, co řekne. Vážně mě to zajímá. ,,Že určitě bys někdy mohl jít s námi, nebo nemusel, bylo by to na tobě a hlavně na Tobiasovi," povídala a povídala a já mohl slyšet štěstí v jejím hlase. 

  ,,Hele promiň, už budu muset jít," zamumlal jsem bez jakékoli emoce. ,,Tak se pak ozvi, ano?" ujistila se. ,,Jo, jasně, pak se ozvu, ahoj," řekl jsem rychle a hovor típl.

 Tohle bolelo. To já s ní byl přeci vždycky venku. Tohle je kvůli našemu tour nebo se nechce bavit s beznožkou? Chci odpověď, kterou jednou získám. Věřím, že ano. Já se tak lehce nevzdám svojí kamarádky. To nemůžu dopustit.

  ,,Tak co? Ozvala se?" zeptal se Tinus, který přišel ke mně do pokoje. Já jsem tu pomalu i se slzami na krajíčku seděl, ale Tinus si sedl ke mně a jednou rukou objal. ,,Povídej, co ti řekla," pobídl mě a já se mu podíval do očí. ,,Byla venku s nějakým Tobiasem a byla z něj úplně vedle," povzdychl jsem si. ,,Ty myslíš, že by tě za něj vyměnila? Bráško, to si nemyslím. Na to, tě má až moc ráda. Podle mě jsi její nejlepší kamarád," usmál se na mě a já se podíval na svůj telefon, pak na Tinuse a jako další na fotku, na které jsem byl s Em. ,,Nikdy jsem si neuvědomil, kolik jsem toho s ní prožil," zašeptal jsem.

   ,,Kdy vůbec jedeme na tour?" snažil jsem se změnit téma. ,,Za dva týdny jsme měli, ale nevím, jak to bude teď," vysvětlil a já si povzdychl. ,,Já o ni vážně přijdu, ale pořád mám tebe a to je taky důležitý," usmál jsem se na něj úplně a objal ho.

   ,,Seženem ti protézu a bude to v pohodě," zašeptal mi do ucha a přitom se usmál. Nic jsem mu na to neřekl. Třeba je možné, že mi někde udělají protézu, kterou potřebuji. Bylo by to úžasný, ale ne každý zažije zázrak. 

  Tinus nakonec odešel k a já jsem si sedl k oknu, kde jsem nad vším přemýšlel.

  Vždyť kamarádství se mnou musí být jen přechodná fáze a řečení ničeho. Pořád někam lítám a skoro nejsem doma. Studio, koncerty, znovu studio. Přece musí být způsob, abych nějak žil normální život, ne? Alespoň doufejme, že bráška to bude mít s tímhle lehčí.

   Ach Marcusi. Samozřejmě že to bude mít lehčí. Vždyť Emilie se s tebou taky bavila až doteď, než jsi přišel o nohu. Tinus to bude mít milionkrát jednoduší. Nebude potřebovat nikoho, aby se o něj postaral, bude moct mít několika patrový dům, bude moct svoji holku požádat o ruku na vrchu Eiffelovy věže. Vždyť já jsem nicka, se kterou si nikdo pořádný život neprožije. Kdo ví, jestli vůbec budu moct mít děti, a jak bych vůbec vypadal na svatbě? Jako pitomec na vozíku. Tohle už nemá cenu. Fanoušci mě budou litovat, nebo mi to budou přát. Já už nic nechci.

Já chci jen umřít.

  S takovými myšlenkami jsem se nakonec odebral do postele a snažil se přesunout do říše snů. Myslel jsem na Em, Tinuse a na všechno, co pro mě bude jiné a já o tom ještě nevím. M&G? Kdo se bude chtít objímat s člověkem na vozíku? Moc lidí by to asi prožít nechtělo, což mě bude sakra mrzet. Tinus se stane tím oblíbeným dvojčetem, kterým už vlastně je, takže se toho zas tolik v tomto ohledu nezmění.