Together we can make it [Marcus & Martinus]

10

*Stále Mac*

Znovu jsem se vrhl do učení, ale tentokrát mi na tváři pohrával úsměv. Ona mě má ráda. Přeci by mě na schůzku i s tím nebrala jen tak.

,,Marcusi?" zavolal na mě můj otec zezdola a já čekal, že sem přijde, takže jsem nikam nejel ani nic. ,,Marcusi Gunnarsene! Pojď sakra dolů!" zavolal na mě po chvíli a já neochotně vlezl na vozík a vydal se ke schodům.

,,Co potřebuješ?" zeptal jsem se ho a jeho obličej vypadal, jako by si teprve teď uvědomil, že já nikam nemůžu. ,,Já jen, že dneska chceme někam jet a napadlo nás, že bys jel s námi, nemůžeš přeci být pořád doma," volal na mě zezdola a já si povzdechl. ,,Tati... Já ale dneska už program mám," oznámil jsem mu. Teda upřímně se mi nechce probírat, kam, jak a proč jdu, ale musím přeci něco říct. ,,Jaký plány bys měl? Musíme trávit nějaký čas jako rodina," utrousil lehce podrážděným hlasem. ,,Prostě mám jiný plány, konec," odpověděl jsem mu a prostě jsem odjel pět do svého pokoje.

*Emilie*

Bylo skoro půl třetí odpoledne a já spokojeně ležela v posteli a skoro tu usínala. Mac ani Tobias se mi za celou dobu neozvali, takže počítám s tím, že všechno platí. Upřímně bych byla i ráda, kdyby se to s Tobiasem zrušilo. Nevím, co mě to napadlo, když jsem mu tenhle nesmysl navrhla. Mám přeci Marcuse, dokonce i Tinuse a to mi bohatě stačí. Nestojím o další nesmysné kamarády. Ale netuším, co bude až budou na tour. Prostě to budu muset přežít.

Najednou jsem uslyšela nějaký pro mě potichý zvuk, který do chvilinky přešel, takže jsem ho nějak neřešila, protože bych z postele kvůli tomu nešla. Přeci jen můj spánek si nezaslouží rušit. Po mém opětovném usnutí mi ale začal zvonit telefon a já ho tedy naštvaně zvedla a trochu naštvaně zamumlala: ,,co chcete?" ,,Promiň rozespalá ježibabo, ale čeká tu na tebe tvůj skoro beznohý princ," zasmál se Marcus do telefonu a já vylítla ke dveřím, aniž bych hovor vypnula.

,,Jak jsi to myslel s tou ježibabou?" vykřikla jsem hned po otevření dveří, přičemž se Marcus při pohledu na mě rozesmál ještě víc, než při "hovoru". Já jsem na něj trochu nechápavě koukala, ale pak mi to došlo. Měla jsem na sobě nějaký věci, který nikdy nenosím ven a viděl mě v nich jen Marcus a mamka.

,,Jaktožě jsi to věděl?" zaúpěla jsem, až když jsme vešli dovnitř a já se uviděla v tom zrcadle. ,,Co? Tu čarodějnici? To jseš ty přece pořád," zasmál se, ale bylo poznat, že to myslí jako hodně velkou ironii. ,,Nesnáším tě," procedila jsem skrz zuby a on se na mě naoko smutně podíval a přejel ke mně. ,,A já myslel, že mě zbožňuješ," zamumlal a zastavil se kousek přede mnou. ,,Hele... Nechceš radši do-," zarazila jsem se nakonec. Jak by se ke mně do pokoje asi dostal? Emilie ty jseš fakt blbá. ,,A nechceš mi radši říct, v kolik jdeme s Tobiasem?" snažil se změnit téma, když si uvědomil, co jsem chtěla říct. ,,Víš ty co? Zruším to a budeme dneska jen spolu,"navrhla jsem s úšklebkem, který on po chvíli napodobil.

,,A na co se hodláš vymluvit? Horečka? Hlídaní domácího mazlíčka?" zavolal na mě, když jsem si šla nahoru pro telefon. ,,Důležitější plány," chvíli jsem se odmlčela a pak dodala: ,,závody na vozíčcích nepoškají."

Marcus na mě ještě něco zavolal, ale já ho naprosto ignorovala. Vzala jsem tedy telefon a vytočila Tobiasovo číslo. Nemusela jsem čekat zas tak dlouho na zvednutí hovoru a hned potom jsem od Tobiase uslyšela: ,,halo?"

,,Ahoj Tobiasi, já vím, že je to narychlo a já se za to strašně omlouvám, ale potřebovala bych dnešek zrušit," oznámila jsem mu rychle do telefonu. ,,No... Asi v pohodě, můžeme jít jindy, ale proč nemůžeš jít?" zeptal se, jako kdyby věděl, že mě tímhle dostane. ,,Jen... Prostě mi do toho přišli důležitější plány," ušklíbla jsem a hovor típla.