Together we can make it [Marcus & Martinus]

31

,,Ano, ale vždyť jsi s sebou nic nebral, museli bychom k vám a promiň, ale tam znova nejdu, nepočká to do zítra?" oznámila jsem mu upřímně. ,,Ty tu můžeš zůstat, já jen potřebuju k vám do garáže," vysvětlil mi jen tak z poloviny. ,,Proč k nám do garáže?" podívala jsem se na něj nechápavě, ale on už se zvedal a odcházel. ,,Fajn, takže bez odpovědi," zamumlala jsem si pro sebe.

Čekala jsem tedy až přijde Marcus zpátky, ale pokud do chvíle nepřijde, budu muset jít za ním. Ale jestli chce něco vzít, tak... Jak půjde s berlemi?! Auroru jsem vzala a odnesla k ní do postýlky, musela jsem i se svým plyšákem, a vyběhla jsem dolů za Marcusem. U rodičů jsem se ani nezdržovala, vlastně jsem si jich ani nevšimla, a šla jsem rovnou do garáže.

,,Emilie?" otočil se na mě Marcus, přičemž v jedné ruce už nějaký malý balíček, nebo jak to nazvat, měl. ,,Musíš se opírat o berle, s věcma v rukou to neuneseš," vysvětlila jsem mu a on se podíval na mě a pak na tu věc. ,,Tak... Mi to vezmi nahoru, ale nekoukat!" napomenul mě a já se zasmála. ,,A teď už pojď," řekl jsem po tom, co jsem vzala ty věci od něj. ,,Pojď přede mnou," řekla jsem mu a on se s povzdechnutím začal přesouvat nahoru.

,,A teď mi to dej," řekl, když si sednul na moji postel a berle nechal někde u dveří. Já jsem mu to tedy podala a sedla si kousek od něj.

,,Asi to bude vypadat trochu divně, hlavně po tom, co se stalo dole, ále," nedořekl to a vzal z těch věcí něco modro-růžového, asi látkového. Myslím, že to jsou tyhle barvy. Dal mi tu věc tedy trochu zmuchlanou, abych neviděla, co přesně to je, do rukou a pousmál se na mě. ,,Můžu?" ujistila jsem se ještě a on přikývl. Mohl by promluvit, děsí mě. Věc jsem tedy vzala do rukou zvedla ji do rukou, aby se celá látky ,,rozprostřela". Dupačky? Proč mi dává dupačky? ,,Marcusi, co to má-," nenechal mě dopovědět a sám mě přerušil. ,,Nedávno jsi mi říkala, že víš, jak moc pro tebe jednou bude těžký říct, že jsi těhotná, takže jsem ti to usnadnil tím, že až budeš, tak můžeš dotyčné osobě, doufám, že mě, tohle jen ukázat nebo prostě třeba předat nebo tak něco a oba dva budete vědět o co se jedná, snad se nezlobíš, ale počkej to není vše-." ,,Tobě radil Tinus!" vykřikla jsem, když vyndaval obálku. Dobře, tak asi ne, ale nekoukej na mě tak. Já jsem se rychle zvedla, ty dupačky od něj jsem položila na postel a začala hledat tu samou obálku. ,,Hele," zasmála jsem se, když jsem mu ukázala naprosto totožnou obálku, a dokonce vypadala i stejně plná. ,,Tobě radila Emma, ne?" zeptal se trochu nechápavě. ,,Mně radil Tinus a... Tobě asi ne, ne?" zeptala jsem se. To nedává smysl. Když radil mně, tak musel i jemu. ,,Emma, mně radila Emma," trochu se uchechtnul. ,,Gunnarseni se poznají," uzavřela jsem to trochu a podala mu svoji obálku a on mi zase na oplátku podával tu od něj. Obálku jsem otevřela a vyndala z ní papírky, fotky, které byly i v obálce ode mne. Fotky jsem tedy vyndala a začala si je prohlížet. Bylo tu všechno. Fotky z doby, kdy jsme se poznali, první školní den, první fotka ve vztahu a spousta dalších. ,,Otoč to," řekl mi najednou Marcus a moje nechápající já tak udělalo.

,,Tohle je první den, cos s námi byla na tour. Vzpomínáš? Určitě jo. Vždyť tě k nám bodyguardi nechtěli ani pustit, protože mysleli, že jsi fanynka. Taky si určitě pamatuješ, jak jsme všichni tři spadli ze schodů a jedinýho mě bolela prdel. Nespravedlivé," přečetla jsem ze zadní strany fotky a začala se strašně usmívat, fotku jsme vrátila na její místo s vzali si ze dne, kdy jsme spolu začali chodit.

,,You're my first kiss, never knew it could feel like this... Asi jsi pochopila, že? Pokud jsi neutrpěla do té doby, než ti to předám, nějaké poranění mozku, tak bys měla. :D Protože tento den jsi mě vážně udělala nejšťastnějším člověkem na světě. Ano, někdo v tu samou chvíli se někdo rozváděl. Ale my dva jsme se místo nich dali dohromady. Snad tedy budeme mít šťastnější konec. S láskou psal tvůj úžasný přítel," odřekla jsem a otočila se na Marcuse a padla mu kolem krku.

,,Strašně moc tě miluju, děkuju, že sis s tím dal takovou práci," zašeptala jsem a pořád ho pevně svírala v objetí. ,,Kdybych tě nemiloval nazpět, nedělám to," odvětil Marcus a lehce mě políbil do vlasů, protože to bylo jediné místo, kam by se dostal.

,,A teď otvírej," řekla jsem mu, když jsem si sedla tak trochu vedle něj. Spíš jsem seděla natisklá vedle něj s hlavou opřenou o jeho rameno. On to začal tedy opatrně otevírat. Fotky vyndal a začal si je prohlížet, i když jich většinu znal. ,,Jsou očíslovaný, jak jdou za sebou a jsou tam i časy a datumy. Vybrala jsem tak 90% fotek a i tak je jich přes patnáct set," vysvětlila jsem mu a on se hned podíval, jestli nekecám, či co já vím. Jednou rukou pořád držel fotky, které si pořád pečlivě prohlížel a druhou ruku přesunul pomalu na můj pas.

,,Stejně je to divný," prolomil to několika minutové ticho Marcus. ,,Co konkrétně myslíš?" trochu překvapeně, nechápavě jsem se ho zeptala a snažila se mu podívat do obličeje. ,,Jsem spolu skoro od narození, vlastně od tý doby, co jsme se přestěhovali do Trofors, a teď spolu chodíme. Vždycky se přeci říkalo, že lidi přichází a odchází a ty jseš tu víceméně pořád," konstatoval Marcus. ,,Ještě se to může změnit a já můžu bejt tvoje první holka z 15, který budeš mít předtím, než najdeš svoji manželku a i potom těch holek můžeš mít dalších 20. Anebo bys možná zvládl prostřídat všechny vaše fanynky," zasmála jsem se a vymotala se z jeho objetí, kvůli čemuž se na mě ublíženě podíval. ,,Co je? Já jen musím na záchod!" uchechla jsem se a trochu zasmála a odcupitala do koupelny.

__________________

Vydáno: 28.10. 2020

Krásné středeční ráno, doufám, že si užíváte prázdniny a nikdo vám nedal moc úkolů na dodělání. Hlavně se nijak nenamáhejte, podívejte se na nějaký film, udělejte si čaj, kafe nebo prostě cokoli, co pijete a prostě si odpočiňte!

Také bych vám strašně moc chtěla poděkovat za 1000 přečtení a přes 80 hvězdiček. Je to neuvěřitelný a já si toho strašně moc vážím. Děkuju moc.❤️